FLEET 1/2013: Fragmenty rozhovoru s Ivanem Hodáčem

Evropský automobilový trh je v mnoha ohledech specifický. Například tím, že na něm panuje nejtvrdší konkurence, nároky zákazníků jsou nejvyšší na světě, ziskovost automobilek naopak ze všech významných světových trhů nejnižší a emisní normy...

Evropský automobilový trh je v mnoha ohledech specifický. Například tím, že na něm panuje nejtvrdší konkurence, nároky zákazníků jsou nejvyšší na světě, ziskovost automobilek naopak ze všech významných světových trhů nejnižší a emisní normy nejtvrdší. Pro automobilky, které jsou na tomto trhu závislé, je to vražedná kombinace, která se začíná projevovat stále silněji.

Evropská unie navíc svým automobilkám nejenže nepomáhá, ale v mnoha ohledech jim, lidově řečeno, „hází klacky pod nohy“. Tím je ostatně EU světovým unikátem. Všude jinde jsou automobilky vnímány jako strategicky důležitý pilíř průmyslové výroby a podle toho je s nimi nakládáno. O tom všem a mnoha dalších věcech jsme hovořili v obsáhlém rozhovoru s generálním tajemníkem Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) Ivanem Hodáčem. Jeho zkušenosti z vyjednávání s eurokomisaři a lidmi v evropském parlamentu jsou velmi zajímavé a bohužel také znepokojivé. Celý rozhovor vychází v prvním letošním Fleetu, vybíráme z něj nyní na ukázku alespoň několik citací:

„Evropští komisaři nemají odvahu postavit se různým ekologickým aktivistům a lobbistům, přestože ti často zkreslují realitu podle toho, jak se jim to hodí. Umí být také neuvěřitelně agresivní a komisaři z nich mají obavy. Než se s nimi pouštět do boje, raději ustoupí. Ekologické organizace předkládají na jednáních různé pochybné studie, operují s nimi jako s fakty a vyvíjejí tak na Komisi značný nátlak.“

„Dnes tolik diskutované snižování limitů emisí CO2 není ničím jiným než politickým cílem. Otevřenější lidé v Komisi uznávají, že automobilky mají pravdu, když přílišným ambicím na snižování CO2 oponují, poté ale diskusi uzavřou tím, že se jedná o politickou otázku, a tudíž se s tím nedá nic dělat... Nikdo například nemá rozumné vysvětlení, proč byl pro rok 2020 stanoven limit průměrných emisí CO2 právě na hranici 95 g/km. Šlo jen o to, aby to číslo vypadalo hezky a bylo pod sto... Proto nechceme, aby se u limitů CO2 stanovovaly dlouhodobé cíle. Jsou to jen politická čísla a něčí ambice bez pevného základu ve studiích proveditelnosti. A také bez důkladné analýzy, jaká bude cena za dosažení takových limitů a jaký bude nakonec reálný přínos pro životní prostředí.“

„Zelení chtějí přinutit automobilky, aby investovaly miliardy eur do vývoje supertichých aut s hlučností pouhých 69 dB, a až je uvedou na trh, vyjde legislativa, která nařídí, aby se na ně namontovaly přídavné zdroje hluku v zájmu ochrany chodců, protože to je obdobná úroveň, jaké dosahují elektromobily. Někdy je prostě neuvěřitelné, co si tito lidé dokážou vymyslet!“

„My všemi kroky, které činíme proti vlastním zájmům, jen dokazujeme, že jsme nepochopili globalizaci, se kterou jsme vlastně začali. To my jsme pojali myšlenku udělat z toho světa jeden globální trh. Mysleli jsme si, že to pro nás bude výhodné, protože máme technologický náskok a s ním i vyšší konkurenceschopnost. Jenže situace se najednou začíná otáčet proti nám. Ostatní svět nás dohonil a předbíhá nás. Sami jsme si svázali ruce komfortním sociálním zabezpečením, enormní silou odborů, přebujelou administrativou, legislativou, nejrůznějšími limity, nařízeními, složitým procesem schvalování legislativy... Myslíme si, že šlapeme na plyn, ale současně s tím šlapeme i na brzdu...“