iFLEET » Aktuality » Fleet dodavatel » Toyota nabízí konkurenci své patenty na vodíkové články
Automobilky musí chtě nechtě investovat do vývoje aut na elektrický pohon. Bez něj nebudou schopny plnit stále přísnější emisní limity, zejména limit CO2. Ten bude v roce 2020 činit v zemích Evropské unie pouhých 95 g/km za celé prodávané portfolio, což odpovídá spotřebě 4,09 l/100 km u zážehových a 3,58 l/100 km u vznětových motorů. Automobilka Tesla nedávno nabídla všechny své patenty využitelné pro elektropohon ostatním automobilkám zdarma, nyní se k ní připojila i Toyota, která zase nabízí konkurenci zdarma až 6000 patentů z oblasti vodíkových palivových článků, coby zdroje elektrické energie namísto akumulátorů.
Toyota chce tímto krokem podpořit vznik vodíkové čerpací sítě, je jí jasné, že jedna nebo dvě automobilky rozvoj tak nákladné sítě nezajistí. Toyota nedávno na veletrhu spotřební elektroniky v Las Vegas představila svůj model na palivové články Mirai (na snímku), který se bude prodávat také v Evropě, a to za cenu 66 000 eur. Vůz je vybaven mimořádně odolnou vodíkovou tlakovou nádrží z karbonových vláken, kterou lze naplnit zhruba během pěti minut, tedy podobně jako u vozidel na CNG. Dojezd na jednu nádrž by měl činit přes 480 km. Trakční elektromotor má výkon 114 kW.
Toyota se sice poskytnutím svých technologií konkurentům zbaví technologického náskoku, který si podobně jako Honda v oblasti FCV (Fuell Cell Vehicle) vybudovala, nicméně bez masivního rozšíření elektromobilů na palivové články a vybudování dostatečně husté sítě plnicích stanic je jí tak jako tak tento náskok k ničemu. Je třeba, aby došlo k masivnímu rozšíření této technologie pod kapoty nových aut, bez nich se nikdo do budování vodíkových stanic nepohrne. Problémem je efektivní výroba vodíku a také vysoké náklady na jeho transport a výstavbu bezpečných plnicích stanic. I přesto plánuje výrobu FCV vozidel většina světových automobilek, přičemž některé při vývoji spolupracují, aby snížily celkové náklady na technologii. Nabídka Toyoty by mohla ostatním značkám vývoj zlevnit přímo dramaticky.
Automobilky se začaly o FCV zajímat ve větším měřítku relativně nedávno, poté, co se ukázalo, že v dohledné době nelze očekávat žádný dramatický pokrok v oblasti energetické hustoty trakčních akumulátorů. Ty zůstávají drahé a těžké, přitom automobilky budou muset pro splnění emisních limitů chtě nechtě zapojit elektropohon do svého portfolia v poměrně masivním měřítku. A FCV by mohly představovat cestu, protože co do doby plnění a dojezdu se vlastně neliší od vozů na CNG. Pokud jde o samotnou výrobu vodíku, ta je vedle dnes nejpoužívanějšího procesu výroby ze zemního plynu (parním reformingem) možná také elektrolýzou. Její výhodou je produkce zcela čistého vodíku,zatímco vodík vyráběný z fosilních zdrojů je třeba dočišťovat. Stále více se objevují hlasy, které navrhují využívat pro výrobu vodíku elektrolýzou energii ze slunečních a větrných elektráren. Díky tomu by ve špičkových výkonech tato energie nepřetěžovala síť a došlo by de facto k její akumulaci v podobě vyrobeného vodíku. Vzhledem k tomu, že účinnost elektrolytického procesu může činit až 92 %, jedná se o velmi efektivní využití zelené energie. Další výhodou je fakt, že elektrolytické jednotky lze budovat jako velké i malé, lokální, aniž by to mělo dopad na jejich efektivitu. Díky tomu by se mohla výroba namísto soustředění do několika málo velkých center (jako je tomu u zpracování ropy) rozprostřít plošně, což by snížilo náklady na dopravu vodíku z výroby do plnicích stanic. Těch je ale zatím velmi málo. U nás funguje jedna jediná v Neratovicích, v sousedním Německu jich mají 67, ve Francii osm...