Zlaté tele, nebo železná kráva?

iFLEET » Aktuality » Fleet dodavatel » Zlaté tele, nebo železná kráva?

Zlaté tele, nebo železná kráva?

čtvrtek, 19. března 2020

Virus COVID-19 pokračuje v tažení světem a začíná být čím dál tím jasnější, že zásadně postihne celosvětovou ekonomiku a s ní samozřejmě automobilky. Kolik je a jejich dodavatele bude stát zastavená výroba? Jaký to bude mít vliv na budoucnost evropského autoprůmyslu? Není čas na to, vzít rozum do hrsti a trochu jim pomoci?

Provozy chrlící denně několik set nebo i více než tisícovku vozů denně se vylidnily, život v nich budou po dva, tři možná i více týdnů udržovat jen lidé z ostrahy, managementu a údržby. Ti využijí nucenou přestávku alespoň pro činnosti, které jsou za plného provozu nemožné a běžně se s nimi čeká na celozávodní dovolenou. Počitadlo ztrát se ale mezitím bude točit, a čím déle budou provozy stát, tím se budou točit rychleji. Vzniknou návazné škody v dlouhém a křehkém řetězci ekonomiky. To, že se nevyrobí a neprodá jedno auto, se v konečném důsledku, tak trochu v duchu Lorenzova „motýlího efektu“, projeví na zdánlivě nečekaných místech a v nečekaných souvislostech. Autoprůmysl je hnacím motorem mnoha národních ekonomik a také v celkovém evropském portfoliu jednotlivých odvětví patří k těm nejvýznamnějším. Přímo, tedy v továrnách, a nepřímo, u nejrůznějších dodavatelů, dává práci bezmála čtrnácti milionům Evropanů, kteří vytvářejí hodnotu, reprezentující sedm procent hrubého domácího produktu celé Evropské unie. Tvrdit, že je autoprůmysl pro EU důležitý, by byla velmi slabá formulace. Jeho likvidací, byť částečnou, by evropská ekonomika dostala ránu, ze které by se nemusela nikdy vzpamatovat. Přesto nedělá Evropská unie poslední dobou nic jiného, než že toto své „Zlaté tele“ soustavně trýzní, přičemž toto počínání ospravedlňuje bojem za záchranu planety. Té planety, která si již ve svých dějinách prošla jak horkými, tak studenými fázemi, kdy na ní neexistovaly žádné ledovce, nebo byla naopak zmrzlá skoro celá. A není třeba chodit statisíce či miliony let daleko, mezinárodní tým profesora Jana Espera z mohučské univerzity Johana Gutenberga nedávno studiem vzorků letokruhů fosilizovaných stromů v Laponsku, jejichž počátek sahá až do roku 138 před naším letopočtem, prokázal, že před dvěma tisíci lety byly teploty o 0,6°C vyšší než dnes a až doposud průměr klesal (studie byla publikována v magazínu Nature Climate Change). Pokud jsme tedy aktuálně ve fázi opětovného nástupu teplejšího období naší planety, pak s tím lidstvo nic neudělá, a v drahém uhlíkovém sebemrskačství může bez jakéhokoli efektu pokračovat tisíce let…

Život versus emise

Pro automobilky měl být letošní rok zlomový, neboť se na 80 procent jimi prodaných aut začal vztahovat limit emisí CO2 ve výši 95 g/km. Ve světě spalovacích technologií se jedná o víceméně nedosažitelnou hodnotu, stanovenou před lety politiky bez jakýchkoli studií proveditelnosti nebo přímého dopadu na životní prostředí. Je to jen politikum, které se ovšem "vypálilo" do mysli mnoha odpovědných natolik, že vnímají jeho nedosažení jako bezmála přírodní katastrofu.

Letos si ještě mohly alespoň dvacet procent prodejů automobilky z toho počítání gramů vyjmout, logicky sem tedy přesunou všechna auta s vysokou spotřebou a tedy i emisemi CO2. I tak si již ovšem začaly vytvářet rezervy pro pokrytí drakonických pokut. Nikdo totiž nevěděl (a neví), s jakým emisním výsledkem nakonec rok uzavře. Jeden gram nad limit znamená 95 eur pokuty - za každé prodané auto! Kromě toho musely automobilky v posledních letech pustit nemalé prostředky do vývoje technologií, které by zajistily (alespoň v rámci oficiálních emisních testů), že se jejich výrobky jakž takž do zmíněného uhlíkového limitu vejdou. Peníze tak tekly do vývoje elektromobilů nebo plug-in hybridů, případně do nových "nízkoemisních" spalovacích motorů.

Veškeré plány a předpoklady však současná krize boří. Finanční ztráty budou obrovské a pokud by k tomu musely automobilky ještě přemýšlet v intencích stamilionových až miliardových pokut (v eurech) za překročení emisního limitu CO2, pak by mohlo toto „zlaté tele“ nejen vážně ochořet (asi virem „STUPID-20“), ale možná i pojít, nebo reinkarnovat do podoby takzvané "železné krávy", což byl ve středověku poplatek za kravku pronajatou sedlákovi církví. Poplatek musel nebohý sedlák platit, i když mu kráva pošla... S vědomím podobných konsekvencí by měla jednat především exekutiva EU. Je třeba, aby konečně našla odvahu postavit se křiklounům hlásajícím své mnohdy chabě podložené apokalyptické ekovize. Jak říká bývalý krizový manažer a europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), v době pandemie COVID-19 a následné ekonomické krize by měla Evropská komise pozdržet plány na snižování CO2 v automobilovém průmyslu. Jinak hrozí naprostý kolaps této oblasti hospodářství a bankrot většiny automobilek. Proto se svými stranickými kolegy požádal Evropskou komisi o odložení plnění přísných zelených opatření. „Žádáme Evropskou komisi, aby v letošním roce s ohledem na krizi způsobenou epidemií koronaviru neuplatňovala žádné sankce vůči automobilkám, a aby v průběhu druhého pololetí pečlivě vyhodnotila dopady této krize,“ žádá o přehodnocení dosavadních postupů předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. „S kolegy z různých frakcí chceme doporučit Komisi, aby v současné době pozdržela legislativu týkající se předně snižování CO2. Opak by totiž měl zásadní vliv na zaměstnanost a konkurenceschopnost a přesun veškeré výroby do Indie a Číny za daleko horších podmínek,“ uvedl Zdechovský. „V této nelehké době musíme maximálně pomoci udržet automobilový průmysl. Nejde čelit dopadům pandemie a zároveň investovat, aby se splnila všechna velmi přísná emisní opatření,“ dodává Jurečka, který se téma bude snažit prosadit také na nejbližším jednání hospodářského a Evropského výboru Poslanecké sněmovny. Ty by měly vyzvat českou vládu k okamžitému jednání s Evropskou komisí.

Čas na úlevu

Registrace osobních automobilů v EU spadly za leden a únor o 7,4 procenta, v březnu a dubnu se předpokládá, že z důvodů opatření kvůli COVID-19 nastane přímo katastrofický propad o 60 – 90 procent (v Číně to bylo v únoru o 79 procent). Takovou ztrátu budou automobilky dohánět ne rok, ale několik let a ve stejném časovém úseku musí přemýšlet i politici. Pro letošní rok by měla EU zcela zrušit jakékoli emisní sankce – tak jako tak mají automobilky své výrobní portfolio nastaveno na co nejnižší emise. Pro následující období minimálně dvou, raději však tří let by pak měl být limit CO2 zvýšen na takovou úroveň, která zajistí automobilkám možnost vyrábět automobily, které zákazníci chtějí a které nevyžadují další masivní investice do vývoje elektrifikovaných technologií. Limit 110 g/km by snad byl snesitelný a přijatelný pro všechny strany, planetu Zemi nevyjímaje. Ta rozdíl mezi 95 g/km a 110 g/km u evropského vozového parku ani nezaznamená. Z hlediska globální produkce CO2 (včetně všech přírodních „emisí“) se jedná o rozdíl na hranici měřitelnosti. Takový limit by dal automobilkám čas sanovat postupně škody a opět začít fungovat jako evropské „zlaté tele“. Otázkou je, jak Evropská komise v čele s Ursulou Von der Leyenovou (které do křesla šéfky evropské exekutivy výrazně pomohli Zelení) zareaguje. Pokud bude nadále jednat v duchu nového monoteistického náboženství, s bohem jménem Eko a ďáblem v podobě CO2, pak Pán Bůh (ten původní) s námi…

Richard Plos, šéfredaktor, FLEET firemní automobily