iFLEET » Aktuality » Fleet manažer » Japonská auta od českého dodavatele pro polskou armádu. A co AČR?
Nejen Armáda České republiky, ale také Polsko hledá nový univerzální terénní automobil pro nebojovou týlovou službu. A zatímco AČR, potažmo ministerstvo obrany po loňském zpackaném výběrovém řízení muselo celý akviziční proces odložit, Poláci si již nástupce svých starých vozů Honker vlastní výroby již vybrali. Vsadili na koncepci pick-up a z nabídek zvolili model Nissan Navara. Zajímavé je, že vozy dodá česká firma, společnost Glomex Military Supplies.
V následujících třech letech dodá český specialista na bezpečnostní technologie, výstroj a výzbroj polské armádě více než 500 kusů speciálně upravených vozů Nissan Navara za více než 600 milionů korun. Poláci hledali náhradu za své stárnoucí Honkery od roku 2015, zatímco AČR začala s tímto programem o dva roky později. A ani polští nákupčí nezvládli nákup na první, dokonce ani na druhý nebo třetí pokus. Teprve šesté výběrové řízení bylo úspěšné. Celkem 485 vozidel (s opcí na nákup dalších 150 kusů) bude polské armádě dodáno v letech 2020 až 2022. Militarizované navary se oproti civilní verzi liší mimo jiné hliníkovým chráničem spodní části motoru a zastřešením korby typu Hard Top. Nové nissany mají sloužit především jako týlová vozidla k dopravě osob mezi základnami a na cvičiště, ale také k převozu součástek, munice a dalšího vojenského materiálu. Vzhledem k častým operacím vbe výcvikových prostorech, tedy mimo zpevněné komunikace, je požadavek na solidní terénní průchodnost oprávněný.
„O našem úspěchu rozhodla především příznivá cena, kterou jsme byli schopni polské armádě nabídnout, a také skutečnost, že jsme nabídli vozidla s podstatně výkonnějším motorem než naši konkurenti,“ uvedl k tomu prezident Glomex MS někdejší náčelník generálního štábu, armádní generál v.v. Josef Bečvář, který byl mimochodem ve funkci NGŠ v době, kdy AČR zahájila proces výběru vozidel, která mají nahradit přestárlé UAZy a nejstarší Land Rovery.
Jsme AČR, (ne)víme co chceme…
Pikantní na tom také je, že loňský první tendr AČR na nové automobily 4 x 4 byl napsán po dvou letech příprav tak zmatečně a nešikovně, že z něj nebylo jasné, co vlastně česká armáda požaduje. V zásadě, podle některých výkladů, připouštěl i vozy koncepce pick-up. Mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek sváděl zrušení tendru na nejasnosti okolo požadované barvy, respektive jejího výrobce, který byl dán „natvrdo“ a jednalo se o německou firmu, přestože stejnou barvu dodávají i domácí výrobci a běžně se pro potřeby AČR používá. Ve skutečnosti bylo řízení zrušeno pro velké množství dodatečných technických dotazů - v některých dokonce tazatelé z řad potenciálních zájemců o zakázku museli zadavateli „vysvětlovat“, že jím požadované kombinace parametrů a konstrukčních řešení nejsou technicky proveditelné. Po sérii úprav v zadávací dokumentaci pak ministerstvo nakonec raději celý tendr zrušilo, protože směřoval kvůli dodatečným změnám do stavu, kdy by mohl každý druhý účastník výsledek s velkou pravděpodobností úspěchu napadnout.
Nové výběrové řízení by již mělo být napsáno „na tělo“ vozům kategorie pick-up, pro které se údajně již AČR rozhodla a bude zajímavé sledovat, jaké nabídky se armádě sejdou. Dá se očekávat, že Nissany Navara v úpravě Glomexu mezi nimi chybět nebudou, otázkou ale je, zda bude AČR nadále v zadání požadovat dodávky identických vozidel ještě za pět let. Stávající generace Navary je na trhu od roku 2014, generační obměna trvá v tomto segmentu zhruba deset let (předchozí generace se vyráběla v letech 2004 – 2014). Pokud letos AČR auta vybere, znamenalo by to požadavek na dodávky minimálně do roku 2026. AČR již provozuje pick-upy Toyota Hilux (byly mimo jiné také součástí dodávky kompletu pasivních radiolokátorů Vera NG (společně s nákladními vozidly a dalším vybavením), sloužily také potřebám speciálních jednotek vojenské policie v Afghánistánu (SOG). Hilux současné generace je v nabídce od roku 2015 a Toyota je v otázce generační obnovy ještě konzervativnější než Nissan, předchozí generace se vyráběla 11 let, a tak by mohla pětiletý požadavek splňovat. Otázkou ale je, zda by se neměla AČR vyhnout novému tendru v horizontu pouhých pěti let úpravou podmínek tak, aby mohly dodávky stejného typu pokračovat i s novou generací. V opačném případě hrozí mimo jiné další tříštění armádního vozového parku, nehledě na finanční náklady každého výběrového řízení. Konkurentů je v tomto segmentu více, například Mitsubishi L200, jehož stávající generace se sice také vyrábí od roku 2015, nicméně vloni byla na trh uvedena významně modernizovaná verze, kterou sama automobilka označuje jako novou generaci. Vůz získal mimo jiné nový motor (110 kW, 400 N.m), novou automatickou i manuální převodovku, nový systém řízení pohonu všech kol a řadu dalších úprav. Ford má v nabídce svůj legendární model Ranger (dokonce i v „hardcore“ verzi Raptor). Ten se v současné generaci vyrábí již od roku 2011, v roce 2015 prošel výraznou modernizací, nicméně v roce 2026 již bude na trhu zcela nová generace, která navíc ponese (po úpravách) také jméno Amarok, neboť Ford a Volkswagen v této oblasti spojili své síly a Ford vyvíjí terénní pick-up, který budou nabízet obě automobilky. Zcela nový terénní pick-up nedávno představil Peugeot, ten jej ale v Evropě vůbec nenabízí.
Prubířské kameny – palivo a servis
Důležité bude mimo jiné i to, zda bude AČR trvat na „vícepalivovém“ motoru, tedy agregátu, který může v případě potřeby spalovat nejen motorovou naftu, ale také standardní palivo NATO, kterým je letecké palivo pro proudové motory, označované jako F-34 (civilní označení JET A-1). I když má podobné vlastnosti jako nafta a starší vozy na směs leteckého paliva a malého množství motorového oleje bez problému fungovaly, moderní motory s ním mohou mít problémy. Armáda má na druhou stranu výjimku z povinnosti plnit emisní limity Euro, mohla by tedy nakoupit i vozidla se staršími, robustními agregáty, které si náhradním palivem bez problémů poradí, otázkou je, zda bude někdo něco takového schopen nabídnout. Ve zrušeném tendru byla schopnost jezdit na náhradní palivo v odpovědích na dotazy několikrát zdůrazněna jako „tvrdý“ požadavek. Na rozdíl od bazírování na pohonu zadní nápravy s připojitelným předním pohonem se jedná o logický požadavek, jeho splnění moderními civilními vozy (z pick-upu jako je Navara dodatečný ochranný plát na spodku motoru a instalovaná vysílačka vojenský speciál neudělá…) je ale problematické zvlášť v kontextu dlouhodobého zafixování ceny servisu a požadavcích na záruční lhůtu (naplnění nádrže jiným, než výrobcem schváleným palivem je de facto důvodem pro neuznání záruky…). S běžným provozem na toto palivo se samozřejmě nepočítá, pravdou je, že pokud by došlo k situaci, že musí armáda využívat pro své vozy palivo F-34, budou již záruky velmi podružným problémem. Znamenalo by to totiž, že jsme ve válce, nebo řešíme zásadní krizi, ať již vyvolanou živelnými, nebo jinými vlivy…
Zmíněný požadavek na fixní náklady na servis na pětileté období je nicméně dalším možným „kamenem úrazu“, navíc potenciálně kontraproduktivním. Pětiletý výhled je obtížný, dodavatel, pokud nechce riskovat ztráty, musí svou nabídku koncipovat velmi konzervativně s vysokou mírou cenového „polštáře“, což je samozřejmě pro klienta nevýhodné. Ostatně, civilní sektor ví, jak se v případě požadavků na pětiletý operativní leasing začíná karta obracet. Pro AČR by bylo výhodnější mít servisní nabídku fixovánu na tři roky a poté úpravu vždy na dvouleté období na základě předem definovaných faktorů (inflace a pohyb průměrné ceny „nákupního koše“ dílů a služeb v autoopravárenském odvětví). Tím by mohla armáda dosáhnout nejen příznivější ceny, ale také vyššího počtu uchazečů v novém tendru. Za podmínek definovaných ve zrušeném výběrovém řízení se do takové „divočiny“ asi leckterému z potenciálních dodavatelů nechtělo…