Ford Transit: Padesátník ve skvělé kondici

iFLEET » Aktuality » Fleet produkt » Ford Transit: Padesátník ve skvělé kondici

Ford Transit: Padesátník ve skvělé kondici

pátek, 12. června 2015

Ford Transit je ikonou svého segmentu. Na trhu je již padesát let, letos tedy slaví „kulatiny“. A slaví je v nebývalé kondici, protože představuje nejkomplexnější užitkovou řadu, jakou kdo vyrábí. Označení Tranzit dnes totiž vedle tradičního velkého vanu nesou také tři menší modely, uvedené na trh v nedávné době.

Ford nabízel evropským zákazníkům před rokem 1965 dvě různé modelové řady užitkových automobilů: model FK, vyráběný v Německu od roku 1953, a britský Thames, montovaný od roku 1954. V šedesátých letech už ale tyto modely nesplňovaly požadavky zákazníků, kteří požadovali větší ložný objem, vyšší užitečné zatížení a také třeba lepší jízdní výkony a vlastnosti. Proto dostal zelenou projekt zcela nového užitkového vozu. Název Tranzit ovšem sám o sobě zcela nový nebyl. Prvním vozem značky Ford, který nesl jméno Transit, byla totiž zmíněná dodávka FK. Ta nesla v roce 1960 označení Ford Taunus Transit a nebýt Billa Battyho, který se později stal šéfem britského zastoupení Fordu, nazýval by se nový model prozaicky „řada V“. Jen několik týdnů před oficiálním představením novinky si ale Batty chtěl prohlédnout prototyp nového modelu a čirou náhodou mu do britské centrály Fordu poslali německý vůz s volantem vlevo a označením „Transit“. Battyho název okamžitě zaujal, takže ještě před oficiálním uvedením na evropský trh nechal jméno změnit.

První Transit sjel z montážní linky v závodu na výrobu užitkových vozů Fordu v Langley v anglickém hrabství Berkshire 9. srpna 1965 a od té doby bylo až dodnes vyrobeno téměř osm milionů užitkových automobilů tohoto jména. S Fordem Transit také přišla do segmentu lehkých užitkových vozidel řada technických inovací: od bočních dveří, radiálních pneumatik a halogenových světlometů až po vznětové motory s přímým vstřikováním, bezpečnostní zámky nebo sériově montovaný systém ABS. Nejnovější Transity mohou být vybaveny i moderními technologiemi typu adaptivního tempomatu či upozornění na vyjetí z pruhu.

V roce 2002 se nabídka rozšířila o kompaktní dodávku Transit Connect, v roce 2012 se představila verze střední velikosti Transit Custom a vloni měl premiéru nejmenší z celé škály, Transit Courier. Ford se svou kompletně obnovenou a rozšířenou paletou užitkových automobilů žne úspěchy. V prvním čtvrtletí letošního roku byl Ford nejprodávanější značkou lehkých užitkových vozů v Evropě a ve srovnání se stejným obdobím loňského roku narostly prodeje Transitu o 42 procent.

Domácí zastoupení Fordu připravilo k oslavě jubilea speciální “Zlatou flotilu” – čtveřici aut všech verzí Transitu oděnou do zlaté barvy, která bude až do konce června navštěvovat různá místa naší země v rámci road show nazvané „Zlatá dodávka odměňuje“. Jak název napovídá, pro příznivce užitkových Fordů jsou připraveny ceny, které mohou soutěžící vyhrávat v jednoduché vědomostní soutěži. My zase můžeme jubilanta namísto řady suchých údajů představit několika zajímavostmi z jeho historie...

Projekt Redcap

Vývojové práce na prvním Transitu dostaly kódové označení „Projekt Redcap“. Prvotní návrhy vzešly od plánovacího týmu vedeného americkým konstruktérem Edem Baumgartnerem, k němuž se posléze připojili nejlepší evropští inženýři včetně tehdejšího šéfa konstruktérů Rona Mellora, šéfa britského Fordu Terryho Becketta a Alexe Trotmana, který se později stal celosvětovým předsedou představenstva a generálním ředitelem Ford Motor Company.

Vysokorychlostní testování

Po konstruktérské stránce řídil původní projekt na Transit britský tým návrhářů z pobočky, která sídlila v tehdejším skladu náhradních dílů britského Fordu v South Ockendonu v hrabství Essex. Testovací polygon Fordu na anglickém letišti Boreham sloužil ke zkouškám odolnosti vozů, nicméně nebyl navržen na intenzivní testování aut ve vysokých rychlostech. To se proto odehrávalo na veřejných komunikacích. V posledních měsících programu – těsně předtím, než v Británii uzákonili omezení rychlosti na 113 km/h – místní policisté často v noci sledovali inženýry Fordu řítící se po silnicích a občas je i zastavili, aby se zeptali, jak se jim práce daří.

Nový Transit za 542 liber

Nejlevnější Transit s krátkým rozvorem náprav, zážehovým motorem a nosností 610 kg stál při uvedení na britský trh v říjnu 1965 rovných 542 liber. Nejdražším Transitem v ceníku tehdy byl 15místný minibus, který vyšel na 997 liber, k čemuž však bylo třeba připočítat 159 liber daně z přidané hodnoty.

Spolehlivá volba pro policii, popové hvězdy i peruánské řidiče minibusů

Spolehlivost se stala hlavní předností Transitu pro mnoho nadcházejících let. Proto byl oblíbeným autem policistů, hasičů i zdravotníků, asistenčních služeb a bezpečnostních firem, pro které by porucha vozu mohla být fatální. Jeho reputace se šířila rychle a do všech stran jako oheň. Již za několik měsíců od uvedení na trh v roce 1965 flotila jezdila minibusů Transit na jedněch z nejvýše položených autobusových tras a pravidelně zdolávala Andy po silnicích vedoucích výše než 4000 metrů nad mořem. Zároveň však Transit velmi brzy zaujal poprvé zpěváky, zpěvačky i skupiny. Jeho odolnost mu vydobyla post nejoblíbenějšího auta na koncertní šňůry, během nichž se popové stálice i vycházející hvězdy přesouvaly z jedné štace na druhou, často v nočních hodinách.

Zakopejte Transit pro příští generace!

Profesor Reyner Banham napsal v roce 1970 do časopisu New Society: „Zakopejte Transit pro příští generace! Myslím to vážně. Pokud antropologové a archeologové posuzují úroveň civilizací podle dochovaných artefaktů, zasloužíme si zapsat se do historie právě díky Fordu Transit – tomuto neuvěřitelnému hybateli našich životů.“

Transit Supervan

První Transit Supervan se představil okruhu Brands Hatch na velikonoční pondělí v roce 1971. Žhavá novinka vycházela ze závodního modelu Ford GT40 a poháněl ji vidlicový osmiválec o objemu 5,0 litru. Dokázala jet rychlostí 240 km/h. V roce 1985, čtrnáct let od zrodu původní myšlenky, Ford ukázal světu Supervan II. Byl založen na dalším závodním speciálu z Le Mans, C100, a pod kapotou mu bublal vidlicový osmiválec DFY Cosworth. Na britském okruhu Silverstone mu naměřili 280 km/h. Po Supervanu II přišel v roce 1995 Supervan III s novou karoserií a jedním z nejnovějších motorů Ford o objemu 3,5 litru. Tento vůz je stále k vidění ve sbírce Ford Heritage v anglickém Dagenhamu, dnes má však pod kapotou 24ventilový motor Cosworth o objemu 2,9 litru.

Nejhledanější dodávka v Británii

Londýnská metropolitní policie vrhla stín na dobré jméno Transitu v roce 1972, kdy jej nazvala „nejhledanější dodávkou v Británii“. Mluvčí Scotland Yardu tehdy uvedl: „Ford Transit používají lupiči v 95 procentech přepadení bank. Je to dokonalý vůz pro únik z místa činu. Má výkon jako osobní auto a navíc se do něj vejde 1,75 tuny ukradených peněz...“

Start smykem

Když v zimě na přelomu let 1985 a 1986 nadešel den, kdy si nový, stále ještě utajovaný Transit s „aerodynamickou kapotou“ mohli prohlédnout britští novináři, na testovacím okruhu to klouzalo jako na sjezdovce. Zaměstnanci tiskového oddělení Fordu tehdy přemítali, zda je dobrý nápad svěřit za takových okolností několik ručně vyrobených prototypů do rukou žurnalistů. Novináři ale nakonec jezdili velmi opatrně. Smyk dostal paradoxně jeden z vysoce postavených manažerů Fordu a jeden z drahocenných prototypů nepěkně pochroumal.

Pohřbený ve sněhu na půl roku

Señora Juana Garciu, obyvatele španělské provincie Sevilla a hrdého majitele Transitu, zastihla v říjnu 1985 divoká sněhová bouře při přejezdu průsmyku ve výšce 3000 metrů nad mořem. Byl donucen ponechat svůj Transit živlům, nicméně on i jeho rodina vyvázli bez úhony. I když se posléze snažili vozidlo pohřbené pod pěti metry sněhu vyprostit, neměli šanci… Na jaře se pan Garcia vrátil na místo nešťastné příhody, déle než šest měsíců poté, co byl jeho Transit pohřben v přívalech sněhu. A s údivem zjistil, že karoserie auta na sobě měla jen pár známek souboje s živly. Ještě víc ho ale překvapilo, když motor Transitu naskočil po prvním otočení klíčkem. Aniž by bylo potřeba vůz jakkoliv opravovat, pan Garcia se s ním vrátil v pořádku domů.

Ford World Rally Transit

Jeden z prvních transitů vyrobených v roce 2000 se stal základem pro speciální projekt – Ford World Rally Transit. Netradiční rallyový speciál se honosil karbonovým spoilerem vpředu a přítlačným křídlem vzadu ze stejného materiálu. Interiéru dominoval trubkový bezpečnostní rám, skořepinová sedadla z karbonu, závodní bezpečnostní pásy i hasicí přístroj a telemetrie Pi System 2 pro vyhodnocování údajů nasbíraných během jízdy. Pod kapotou byl vznětový motor Duratorq 2,4 l, vyladěný na výkon 121 kW (165 k) a točivý moment 410 Nm. Ford Rally Transit akceleroval z nuly na 100 km/h za méně než 8 sekund a byl schopen vyvinout rychlost 210 km/h. Celkový obrázek speciálu Ford World Rally Transit, jehož karoserii zdobily úchvatné barvy Ford Martini World Rally, dotvářelo přepracované výfukové potrubí, zdokonalené brzdy a upravený podvozek. Tento unikátní vůz je v současnosti jedním z exemplářů ve sbírce Ford Heritage.

Neobvyklá stížnost

Řidič Transitu Radek Němec z Plzně přišel za místním prodejcem Fordu s neobvyklou stížností. Vadilo mu, že počítadlo kilometrů v přístrojovém štítu jeho dieselového Transitu z roku 2008 se zastavilo na údaji 999 999 km. Počítadlo bohužel není sedmimístné, Transit s milionem ujetých kilometrů ale jezdil bez problémů a zákazník potřeboval nějakým způsobem počítat ujeté kilometry nadále. Nejjednodušším řešením se nakonec ukázalo pořízení počítadla z druhé ruky, které cesty Transitu do Nizozemska a Německa bylo schopno registrovat i po zdolání milionové mety. Pana Němce přesto odolnost jeho dodávky z míry nevyvedla. Je to už jeho druhý Transit, který ujel víc než milion kilometrů.