iFLEET » Aktuality » Fleet produkt » Nový Superb: První jízdní dojmy
V okolí italské Florencie představila Škoda novinářům nový Superb poprvé v jízdních testech. Vzhled novinky a základní technické informace, odhalila již v polovině února letošního roku na slavnostním večeru v pražském Karlíně, nyní jsme se mohli s třetí generací největší škodovky seznámit i za jízdy.
Jaké jsou tedy první dojmy ze seznámení s autem, o jehož potenciálu v segmentu manažerských aut nemůže být pochyb? Vypíchněme tři stěžejní poznatky: Tím prvním je výrazný nárůst šířky interiéru, který tak definitivně posouvá Superb do první ligy aut pro vyšší management. Druhým je příkladné naladění podvozku, který je velmi komfortní a přitom bez protestů dopřeje řidiči i dynamickou jízdu. A za třetí: Nový Superb vypadá na silnici velmi majestátně.
Vyzkoušeli jsme si postupně tři verze poháněné turbodiesely 2.0 TDI 110 kW a 140 kW a zážehové turbo 1.4 TSI. A to buď ve výbavě Style, nebo nejvyšším provedení L&K. A je třeba říci, že každý motor by si měl najít své příznivce. Pouze u verze 1.4 TSI 92 kW si automobilka na domácím trhu nebyla zájmem jista a tuto nejslabší verzi tedy uvede jen na vybraných trzích.
Interiér odkazuje na exteriér
Nový Superb automobilka prezentuje jako začátek nové éry a je na první pohled jasné, proč. Auto je stylisticky velmi zajímavé a výrazné, přitom čisté a nadčasové. Nárůst rozměrů karoserie ve všech směrech se projevil na nabídce vnitřního prostoru, který opět v segmentu D1 patří co do prostoru pro nohy na zadních sedadlech nebo objemu zavazadlového prostoru na špičku a nově se nemusí Superb stydět ani za šířku. V interiéru se opakují některé prvky designu exteriéru. Platí to například o hraně na vrcholu čelní části přístrojové desky, která je svým průřezem zmenšenou kopií výrazného bočního prolisu karoserie. Také hrana v horní části výplně dveří odkazuje na ostré vnější hrany a svou roli hraje také linka ambientního osvětlení přístrojové desky.
Povedená adaptace
Superb III je první škodovkou, která dostala adaptivní podvozek. Systém je založen na tlumičích s elektronickou regulací průtoku olejové náplně pomocí solenoidního magnetického ventilu. Díky tomu lze měnit útlumovou charakteristiku tlumičů. Systém má k dispozici také čtyři senzory v rozích karoserie, což zpřesňuje práci adaptivních tlumičů, protože má k dispozici údaje o pohybech karoserie. Zvyšuje se tak jízdní komfort a zlepšují jízdní vlastnosti. Těm navíc pomáhá již dobře známý a osvědčený systém XDS +, který simuluje funkci diferenciálu s omezenou svorností přibrzďováním kola uvnitř zatáčky. I díky tomu nový Superb vykazuje velmi nízkou tendenci k nedotáčivosti, což na klikaté trase vedoucí téměř liduprázdnou toskánskou krajinou potěšilo dvojnásob... Stejně tak potěšitelná je přirozená charakteristika posilovače řízení. Celkově se nastavení řízení i podvozku povedlo, v záplavě kompromisních řešení, které konstruktéři musejí z různých důvodů přijímat, ať už kvůli bezpečnosti, legislativě, výrobním nákladům, technologickým limitům nebo prostě proto, že ideální stav představuje sloučení neslučitelného, se jim to prostě povedlo „vyhmátnout“.
Vraťme se ale zpět k systému Dynamic Damper Control (DCC). Řidič má k dispozici čtyři režimy: Eco, Comfort, Normal a Sport. Ty může doplnit ještě pátým, individuálně nastavitelným. Podle zvoleného režimu se vedle charakteristiky tlumičů mění také reakce motoru na pohyby plynového pedálu a ve sportovním režimu se upraví také charakteristika posilovače řízení. Systém DCC se neustále snaží přiblížit charakteristiku tlumičů zadání, tedy zvolenému režimu, ale v zájmu bezpečnosti reaguje také na různé krizové situace, jako je náhlý vyhýbací manévr nebo prudké brzdění. Díky tomu má karoserie za podobných situací v podvozku mnohem větší oporu než bez tohoto systému. A není pro vývojáře vůbec jednoduché nastavit celý systém tak, aby skutečně optimálně fungoval. U Superbu se to ale povedlo. I ve sportovním režimu je například auto stále velmi komfortní, přitom ale vykazuje i při výrazně dynamickém průjezdu zatáčkou velmi malý boční náklon.
V komfortním režimu zůstává podvozek stále velmi jistý, ale charakteristika útlumu Superb posouvá do vyšší ligy, po bok prémiových značek. Příjemné pohupování na plynulých nerovnostech je ideálem pro dlouhé cesty, přejezd výtluků povrchu vozovky, kterých bylo na testovací trase dost a dost, ohlásí spíš jen zvukový projev, než vibrace. Auto jsme nešetřili s kolegou v osádce jsme přejížděli nedobře vypadající nerovnosti rychlostmi okolo 100 km/h a nezbývalo, než uznale pokývat hlavou... Pokud se měkčí nastavení přece jenom v zatáčce na nerovnosti projeví negativně, odskokem, pak zasahuje stabilizační systém. Jeho práce zůstane většině řidičů utajena, protože je velmi „diskrétní“ a přesto účinný. Opět lze pět chválu na odladění systému, kterému jistě věnovali konstruktéři nemalé úsilí.
Osobně jsem si oblíbil režim Normal, který stojí mezi uvedenými dvěma režimy a je na něm asi nejlépe cítit, jak elektronika reaguje na náhlé změny jízdního stylu nebo na změny povrchu vozovky.
Motory: pro každého něco
První seznámení se Superbem obstarala verze s agregátem 2.0 TDI 110 kW. U něj se v případě pohonu jedné nápravy dokázala Škoda pro splnění emisní normy Euro 6 obejít bez systému vstřikování močoviny, tedy známé kapaliny AdBlue (systém SCR - Selective Catalytic Reduction). V případě verze s pohonem všech kol již je třeba motor tímto systémem vybavit, přičemž nádrž na močovinu má objem 14 l a měla by vystačit po dobu servisního intervalu.
Agregát má výrazný „spodek“, tedy rychlý nárůst točivého momentu během nárůstu otáček od volnoběhu do hranice 1750 ot./min, kdy točivý moment vrcholí a maximum 340 N.m podrží až do 3000 ot./min. Nejvyšší výkon pak agregát odevzdává v pásmu 3500 – 4000 ot./min. Svezli jsme se verzí s manuální šestistupňovou převodovkou, jejíž odstupňování je poplatné systému měření normované spotřeby paliva. Zejména dvojka a trojka by mohly být o něco „lehčí“, zatímco „těžká“ šestka se na dálnici hodí.
Druhou testovanou verzí byl opět turbodiesel, tentokrát ve výkonnější verzi 140 kW a zkombinovaný s automatizovanou dvouspojkovou převodovkou DSG. Čistě subjektivně se nám jevil chod tohoto agregátu hladší a vyváženější, než projev trochu hrubší 110kW verze. Motor se svým točivým momentem 400 N.m, který je k dispozici v pásmu 1750 – 3250 ot./min nabízí akceleraci z klidu na 100 km/h za 7,7 s a maximální rychlost 235 km/h. S manuálem je sice rychlost vyšší o 2 km/h, zato akcelerace je o 0,3 s delší. Nejedná se tedy o rozdíly, ze kterých by bylo třeba dělat si těžkou hlavu. Normovaná kombinovaná spotřeba je v případě DSG převodovky 4,5 l/100 km, což je o 0,4 l více než u manuálu. To je již rozdíl výraznější, nicméně především zde platí, že skutečně dosahovaná spotřeba je závislá především na řidiči. Jakkoli je dvoulitrový diesel tím nejtěžším, co musí přední náprava nového Superbu nést, na jízdních vlastnostech se to nijak zásadně neprojevuje a 140kW verze nás vysloveně vybízela k ostřejšímu jízdnímu stylu. Proto se ani nelze divit výsledné spotřebě 7,9 l/100 km. Se 110kW verzí jsme většinu trasy jeli klidněji, nehledě na to, že i charakter cesty s velkým podílem dálnice, na které jsme svědomitě dodržovali rychlostní maximum, byl zcela odlišný. I proto jsme s ní dosáhli hodnoty 6,1 l/100 km. Je to sice hodnota dost vzdálená udávaným 4,0 l/100 km, ale jednak jsme jezdili se „syrovými“ auty, nehledě na to, že pokud bychom se opravdu snažili, výsledek by byl minimálně o půl litru nižší a také u verze 140 kW se dá očekávat schopnost vejít se při racionálním jízdním stylu do šestilitrové hranice.
Na závěr jsme si nechali zážehovou přeplňovanou čtrnáctistovku vybavenou další zajímavou novinkou: systémem vypínání válců. Motor, nebo, vzhledem k rozměrům vozu spíš motůrek v přídi mnoho místa nezabere, skoro by se tam vešly dva a tomu odpovídá i hmotnost. Oproti dvoulitrovému turbodieselu je příď o nějakých 90 kg lehčí, což se příznivě projevuje v zatáčkách. Tato verze prostě zatáčela ze všech zkoušených nejochotněji. Agregát má velmi podobné výkonové parametry jako 2.0 TDI 110 kW. Výkon je stejný, točivý moment je sice u zážehového turba výrazně nižší (250 N.m), ale zase je jeho maximum k dispozici v ještě nižších otáčkách (1500 ot.min). Když to dáme dohropmady s nižší hmotností, není rozdíl proti pocitově výraznějšímu dieselu zdaleka tak velký, jak by člověk očekával. Velký rozdíl je ovšem v akustickém projevu agregátu. Zahřátý motor na volnoběhu není v interiéru vůbec slyšet, zatímco turbodiesely samozřejmě navzdory velmi dobrému odhlučnění před cestujícími neutajíte. Také náběhy motoru při práci systému Stop-Start jsou výrazně klidnější, měkčí. Motor je vybaven systémem ACT, tedy vypínání druhého a třetího válce v režimech, kdy není zapotřebí více než 200 N.m točivého momentu a otáčky se pohybují v rozmezí 1250 – 4000/min. O vypnutí válců řidiče informuje zpráva na displeji mezi rychloměrem a otáčkoměrem a nám se při klidné jízdě, která tomuto agregátu svědčí, objevovala poměrně často. I díky tomu jsme se mohli navzdory finální zácpě před letištěm pochlubit průměrem 5,3 l/100 km. Je pravdou, že jsme se opravdu snažili, je to však indikace, že by se s tímto motorem dalo vejít dlouhodobě do šestilitrové hranice, pokud bude řidič jezdit ekonomicky. Pokud ne, pak se spotřeba rychle vyšplhá na hodnoty, výrazně vyšší, v extrémních případech klidně i dvojnásobné. V rámci „sebeobrany“ před podobnými případy dávají firmy přednost dieselům, což je možná škoda, protože tato zážehová verze nás oslovila svou vysokou kultivovaností.
Další nabízené agregáty, tedy výkonnější zážehové čtyřválce 1.8 TSI 132 kW a 2.0 TSI 162 kW a základní turbodiesel 1.6 TDI 88 kW nám čas nezbyl, ale jistě bude možnost je v budoucnu vyzkoušet v rámci redakčního testu. K dispozici bude nový Superb také na Dnech s Fleetem. Prodávat se začíná 6. června, na Dnu s Fleetem v Ostravě, který se koná 18. 6. by již tedy měl být k dispozici pro testování. Pokud chcete být u toho a vyzkoušet si nejnovější a bezpochyby nejlepší škodovku, jaká je k dispozici, přihlaste se na Dny s Fleetem v Ostravě, Pardubicích nebo Starém Městě!