Škoda Superb Combi: Ještě více, ještě lépe

iFLEET » Aktuality » Fleet produkt » Škoda Superb Combi: Ještě více, ještě lépe

Škoda Superb Combi: Ještě více, ještě lépe

pátek, 3. července 2015

Zavazadla pozor! Přijíždí Škoda Superb Combi. Nebojte se, na všechny se dostane... Tak nějak bychom mohli uvést reportáž z Německa, kde Škodovka v okolí Mnichova a jezera Tegernsee poprvé naživo a v dynamických testech předvedla novinářům nový Superb v provedení Combi. Vlajková loď mladoboleslavské značky žne od svého uvedení na trh úspěchy a není se co divit. V mnoha parametrech převyšuje konkurenty střední třídy, v některých, jako je nabídka vnitřního prostoru, doslova o „parník“. V případě kombíku pak spíše o „křižník“...

Kombík je velmi oblíbenou verzí všech škodováckých modelů. U Superbu přišla tato varianta na řadu až ve druhé generaci v roce 2009. Po šesti letech zde máme nástupce, který svého předchůdce v mnoha ohledech překonává. Je to auto pohledné, přitom seriózní a nadčasové, s vyspělou technikou pod kapotou a nadstandardní nabídkou vnitřního prostoru. Dá se tedy předpokládat, že k dosavadním zhruba dvěma stům tisícům vyrobeným Superbům Combi druhé generace přibydou další statisíce. Zájem je velký už teď, před tím, než se mohli vůbec zákazníci s autem svézt. Jak uvedl šéf českého zastoupení značky Luboš Vlček, automobilka již registruje přes pět set objednávek. Jen těžko lze předpovídat, zda kombi u třetí generace Superbu překoná oblíbenost u druhé generace. U ní činil podíl kombíků na celkových prodejích zhruba 35 procent, nový Superb ovšem vypadá s karoserií sedan (nebo, chcete-li liftback) o poznání lépe, než usedlý předchůdce s rozporuplnou zádí. Řada zákazníků proto volila raději elegantněji působící kombi. Nyní se již nikdo za provedení sedan stydět rozhodně nebude. Na druhou stranu, verze kombi vypadá rovněž skvěle a ani jízdně vůbec nezaostává. Skoro by se dalo říci, že naopak.

Prostor jak pro malého slona

Důvodem pro volbu verze kombi je většinou jejich větší kapacita zavazadlového prostoru, zejména při sklopení zadních opěradel. Nový Superb Combi podle očekávání v tomto ohledu nezklame, protože nabídne základní objem zavazadlového prostoru 660 l a maximální 1950 l. Tyto objemy platí pro provedení bez mezipodlahy, díky které se dno zavazadelníku zvýší na úroveň zadní strany sklopených zadních opěradel a vznikne tak téměř rovná ložná plocha. Výhodou mezipodlahy je její snadná „odinstalace“, pokud je třeba využít celý prostor zavazadelníku najednou.

Praktickým prvkem jsou páčky v bocích zavazadelníku, kterými lze dálkově sklopit zadní opěradla (or. 1). K dokonalosti ale něco chybí: Abyste dostali opěradla zadních sedadel do aretované polohy, musíte stejně na opěradla zatlačit. Jinak totiž zůstanou v nestejném úhlu (širší díl ve větším) ležet na sedácích tak, jak na ně „upadla“. A celkově je škoda, že ložná plocha není zcela rovná. Stejně jako u liftbacku, i zde najdeme dvojici elementů zádržného systému zavazadel. Po stranách je pro ně dokonce přihrádka na uložení (obr. 2). Schod mezi "skutečnou" podlahou a sklopenými zadními opěradly je zhruba deseticentimetrový (obr. 3), stejně vysoký je pak tedy prostor pod mezipodlahou.

Z hlediska provedení zvětšeného zavazadlového prostoru je na tom řada kombíkových konkurentů lépe než Superb, protože u nich po dálkovém sklopení opěradla hladce zapadnou do aretované polohy, která navíc tvoří s podlahou zavazadelníku rovinu. Obecně by se tedy dalo říci, že by Škodovka měla v budoucnu věnovat snadnosti sklápění zadních opěradel o něco více pozornosti, stejně jako provedení čalounění za nimi. Zejména u středového dílu se mi to zpracování moc nezdálo...

Na druhou stranu je třeba pochválit nákladovou hranu ve výšce jen 620 mm. Dalším nezanedbatelným pozitivem je možnost naložit do auta předmět dlouhý až 3,1 m. Lze toho docílit sklopením zadních opěradel a opěradla předního spolujezdce (příplatková výbava) s následným diagonálním umístěním takto dlouhého předmětu. Ovšem i v klasickém dvoumístném uspořádání lze naložit do Superbu přes dva metry dlouhé předměty.

Nejen zavazadla...

Stejně jako sedan má i kombík oproti předchůdci prodloužený rozvor na 2841 mm a nabídne nadstandardní prostor pro nohy cestujících na zadních sedadlech. Velmi důležité je zvětšení vnitřní šířky, díky němuž se Superb již vyrovná konkurentům střední třídy. Zmíněným prostorem pro nohy je ale všechny překonává a lépe je na tom v tomto parametru i při srovnání s většinou vozů vyšší třídy. Interiér se rozšířil vpředu o 3,9 cm (na 1507 mm) a vzadu dokonce o 7 cm (na 1520 mm). Jedná se o centimetry, které byly velmi zapotřebí. Řidič a spolujezdec tak o sebe například již zdaleka tak často nezavadí lokty, když se chtějí oba opřít o středovou loketní opěrku a vzadu lze akceptovat i cestování ve třech, aniž by trojice dospělých průměrného vzrůstu a hmotnosti strádala. Také prostoru pro pravé koleno řidiče a levé spolujezdce je o poznání více. V případě spolujezdce se jedná téměř o bezpředmětnou poznámku, protože si lze posunout sedadlo hodně dozadu bez omezení cestujícího za sebou.

Praktickým prvkem je ovládání sedadla spolujezdce elektricky i ze zadních sedadel. Tlačítka jsou umístěna na vnitřní straně sedadla spolujezdce a jsou tedy snadno dosažitelná cestujícím sedícím vzadu. Lze jimi sedadlo spolujezdce posouvat podélně vpřed nebo vzad, lze jej seřídit výškově i měnit sklon opěradla. Velkorysý prostor pro nohy cestujících vzadu umožnil také vytvoření speciálních koberců s opěrami pro chodidla, což zvyšuje komfort při delších cestách.

Dojmy z verzí 1.4 TSI 110 kW, 2.0 TSI 162 kW a 2.0 TDI 140 kW

V rámci jízdních testů jsem si vyzkoušel verze se základním motorem 1.4 TSI 110 kW, dále výkonné provedení 2.0 TSI 162 kW a nakonec turbodiesel 2.0 TDI 140 kW. Základní motor s manuální šestistupňovou převodovkou, další dva motory s automatizovanou převodovkou DSG. Malý čtyřválec o objemu 1,4 l se může leckomu jevit jako silně poddimenzovaný agregát pro auto této velikosti, ale z jízdního hlediska tento dojem rozhodně potvrdit nelze. Přeplňovaný motor se dokáže při zatížení vozu dvěma cestujícími a jejich příručními zavazadly zvedat i z velmi nízkých otáček (okolo 1400 ot/min) na těžší převody, třeba pětku. Právě výrazný spodek z něj dělá příjemného společníka. Motor je navíc z hlediska chodu kultivovaný, v interiéru ve většině pracovních režimů prakticky neslyšný a samozřejmě bez jakýchkoli zaznamenatelných vibrací. Jeho limit se projeví na dálnici. V rychlostech nad 140 km/h už nedokáže autu poskytnout dostatek hnací síly pro výraznější akceleraci a zejména ve stoupáních je třeba se smířit s tím, že to prostě není žádný „závodník“. Pro klidnou jízdu sice plně postačí, ale pro dlouhé cesty s převažujícím dálničním provozem jej s klidným srdcem asi doporučit nelze. Jednak proto, že spotřeba jde výrazně nahoru – nevyužije se například funkce vypínání dvou válců při nízké zátěži - ale také z toho důvodu, že bude agregát až příliš velké procento svých motohodin trávit v režimech blízkých maximálnímu výkonu, což by se mohlo projevit na jeho životnosti.

Zcela jiným příběhem je silný agregát 2.0 TSI o výkonu 162 kW a točivém momentu 350 N.m v mimořádně širokém pásmu otáček (1500 – 4400 ot/min). Ve spojení s převodovkou DSG se jedná o kombinaci, která dokáže nejen uspokojit, ale i nadchnout mnoho řidičů. Umí být velmi sportovní i klidná, pohodová. Agregát je v běžných režimech opět v interiéru neslyšný, při navolení sportovního režimu v rámci nabídky systému adaptivního podvozku DCC (který ovšem ovlivňuje také mapu motoru a převodovky) pak jeho vyšší otáčky dodávají jízdě sportovní zvukovou kulisu. A sportovně se i s tak velkým kombíkem jet dá. Přesvědčil jsem se o tom na klikatých předalpských silničkách kolem jezera Tegernsee.

Třetí zkušeností byl turbodiesel 2.0 TDI, který se pro splnění limitů normy Euro 6 neobejde bez systému vstřikování močoviny. Přechod ze zážehové verze do vznětové jasně ukáže, že navzdory všem snahám zde prostě v interiéru akustický rozdíl je. Diesel je na volnoběhu a v záběru, kdy je vyžadován velký točivý moment, přece jen hlučnější, jakkoli patří testovaný agregát co do kultivovanosti chodu k těm nejlepším mezi čtyřválci. Rozdíl se ale stírá v ustáleném režimu na dálnici, kde již pracující agregát prakticky vůbec slyšet není. I proto, nehledě na spotřebu, se jedná o motorizaci vhodnou právě pro tento druh provozu. Jako určitý paradox se jeví méně výrazný „spodek“ oproti dvoulitrovému motoru TSI. Agregát 2.0 TDI ožívá až okolo hranice 200 ot/min, zatímco zážehový dvoulitr je připraven k pořádnému zátahu již o dobrých 300 ot/min níže.

Porovnávat spotřebu jednotlivých agregátů by bylo unfair, protože s každým motorem jsem jel jiný charaktery cesty a s jiným jízdním stylem, nicméně se ukázalo, že s motorem 1.4 TSI lze jezdit se spotřebou okolo šestilitrové hranice, s 2.0 TSI se lze vejít do sedmi litrů a s 2.0 TDI do 5,5 l/100 km.

Co je všem motorizacím shodně vlastní, je činnost systému adaptivního podvozku DCC, který nabízí čtyři předdefinované styly plus jeden s možností individuálního nastavení. V ežimu Eco bude ve spojení s převodovkou DSG systém řadit „nahoru“, jakmile to bude jen trochu možné, v režimu sport naopak nechává motor v takových otáčkách, aby byl co nejlépe připraven pro výraznou akceleraci. Také režimy Comfort a Normal řadí podobně, jako Eco, motoru dopřejí jen nepatrně otáček navíc. Co umí jen režim Eco je přepnutí do modu „plachtění“ (jen pro převodovku DSG) v okamžiku, kdy řidič sundá nohu z plynu a nebrzdí. Automat zařadí neutrál a umožní využívat setrvačnost vozu pro snížení spotřeby paliva.

Jedno auto, více charakterů

Znát je u DCC i změna v chování podvozku. Při přepnutí z režimu Comfort přímo do režimu Sport člověk okamžitě zaregistruje, že zmizelo plavné pohupování, podvozek ztvrdnul a práce tlumičů se zrychlila. Adaptivní podvozek je rozhodně prvkem výbavy, za který se vyplatí automobilkou požadovaných 25 000 Kč připlatit. Nebudete litovat! Superb se díky němu stává autem více charakterů a zejména v režimu Comfort nabídne jízdní pohodlí, které může soupeřit i s mnoha modely o třídu výše.

Velkým pomocníkem je z hlediska jízdních vlastností v zatáčkách systém XDS+, simulující funkci diferenciálu s omezenou svorností. Ten je naopak dodáván jako součást standardní výbavy a zejména u dieselových verzí s těžkou pídí dokáže úspěšně maskovat ne právě ideální rozložení hmotnosti na nápravy. Celkově se pak dá říci, že kombík oproti sedanu co do jízdního projevu nijak nezaostává, v některých ohledech se mi jevil dokonce o něco lepší. Je velmi stabilní na vyšších rychlostech či při intenzivním brzdění, ani lehká záď se nechová nijak nepatřičně (i když „rolety“ nebo rozbitý povrch v zatáčce jsme v Německu nikde nenašli...) a poslušně následuje směr vytýčený předními koly.

Vyvážená kombinace

Nový Superb Combi je autem, které nabídne velmi vyvážené vlastnosti a vynikající poměr ceny a vnímané hodnoty. Můžeme namítat, že nemá některé „vychytávky“, které najdeme u koncernového sourozence Passatu, ale i to se postupně změní. Například digitální přístrojový štít, který tvoří velký TFT displej s možností změny motivu, by měl být dostupný do dvou let. Jinak je ale Superb vybaven vším, co dnes moderní automobily měly nabízet. Především kompletní paletou asistenčních a bezpečnostních systémů, mezi kterými nechybí adaptivní tempomat, nebo výborně fungující systém udržování jízdního pruhu s aktivním řízením po dobu cca. osmi sekund. Pro komfort v interiéru lze Superb vybavit třízónovou klimatizací, či sedadly vybavenými nejen vyhříváním (dostupné pro všechna sedadla), ale pro parné letní dny také odvětráváním předních sedadel.

Čtyři výbavy

Nový Superb Combi je stejně jako sedan k dispozici ve výbavových provedeních Active, Ambition, Style a Laurin & Klement. Od prvního stupně Active je v ceně klimatizace (pro Active manuální), elektronická parkovací brzda, elektrické ovládání oken vpředu a vzadu, elektricky nastavitelná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, centrální zamykání s dálkovým ovládáním v klíči a multifunkční displej. Výbava Ambition rozšiřuje výbavový stupeň Active o komfortní prvky, jako jsou dvouzónová klimatizace Climatronic, dešťový a světelný senzor a rádio Swing s barevným pětipalcovým dotykovým displejem. V přístrojovém štítu je pak umístěn monochromatický displej Maxi DOT pro zobrazování důležitých provozních informací. Výbava Style nabídne například mlhové světlomety s funkcí Corner, lepší dekorační lišty a čalounění interiéru, v ceně je zde již tempomat (nikoli adaptivní), parkovací senzory vzadu či elektrické ovládání sedadla řidiče s pamětí. Vrcholné provedení Laurin & Klement má ve výbavě například 18" kola z lehké slitiny, bixenonové světlomety s funkcí automatického nastavování (AFS) a LED denními světly, kožený interiér, barevný Maxi DOT displej a řadu drobných vylepšení a dekorací.

Kdy a za kolik?

Nové Superby Combi budou k dispozici od 19. září letošního roku, dealeři již ale přijímají objednávky a k dispozici je i konfigurátor na internetu. Ceny kopírují ceník liftbacku s tím, že příplatek za verzi Combi je 30 000 Kč. To znamená, že začínají na částce 629 900 Kč za provedení 1.4 TSI Active s manuální převodovkou a končí na 1 111 900 Kč za provedení 2.0 TSI 206 kW 4x4 L&K. Jednou z nejprodávanějších verzí u nás zřejmě bude 2.0 TDI 110 kW Style, která má v ceníku uvedeno 785 900 Kč. Nejlevnějším dieselovým provedením je sice verze 1.6 TDI 88 kW za 745 900 Kč, dá sel ale očekávat, že zákazníci dají přednost výkonnějšímu dvoulitrovému provedení. Verze s výkonem 140 kW a převodovkou DSG je ve výbavě style nabízena za 896 900 Kč.