Pracovní automobily do terénu

Před zhruba dvaceti lety byl výraz „terénní automobil“ poměrně jednoznačnou definicí specifické automobilové kategorie, jasně rozlišitelné na první pohled i laikem. V polovině devadesátých let se však situace začala měnit, neboť trh postupně podléhal kouzlu SUV. Tedy aut, která jako terénní vypadají, ale nejsou jimi. Ten, kdo potřebuje auto do terénu, navíc pro pracovní účely, by se neměl nechat jejich „odhodlaným“ vzhledem zlákat, protože v tvrdých podmínkách nemají šanci...

Firem a organizací, které pro svou činnost potřebují terénní auta, je celá řada. Nehovoříme o mohutném reprezentativním SUV pro jednatele společnosti, ale o skutečných pracovních autech, která běžně, leckdy denně, zajíždějí do terénu, kde jsou umístěna zařízení, stavby, kde se něco dobývá, kontroluje, organizuje, zaměřuje, zachraňuje...  Od lesníků přes těžaře a energetiky až po armádu, záchrannou službu či policii. Právě Policie České republiky nedávno „narazila“ se svými Hyundai ix35, které vyslala do poměrně náročných podmínek v rámci zahraničních misí cizinecké policie. Tato auta se v nich policistům příliš neosvědčila, což není divu. Chtít po kompaktním SUV zkonstruovaném pro rodinný provoz a zdolávání nerozježděných polních cest, aby vydrželo policejní manévry v terénu, je asi stejně moudré, jako vyžadovat po hausbótu plavbu přes kanál La Manche. Vždyť je to přece také loď a ten kanál není zase tak široký...

SUV: Příliš drahé řešení

Dá se pochopit, že policisté chtěli nakoupit auta, která jsou v terénu alespoň o trochu lepší než běžné modely a zvládnou díky tomu širší spektrum úkolů. Ovšem jejich omezené terénní schopnosti je třeba mít neustále na paměti a podle toho je nasazovat. Pak je samozřejmě otázkou, zda je vůbec takový postup ekonomicky smysluplný. Pokud taková auta nakonec odjezdí 90 procent své služby po silnicích, pak jejich vyšší provozní náklady v tomto provozu představují oproti standardním modelům finanční ztrátu, za kterou by bylo možno nakoupit desítky skutečných terénních vozidel. Počítejme, že oproti silniční Octavii (vozy, které dnes tvoří páteř vozového parku PČR) bude TCO Hyundaie ix35 minimálně o korunu na kilometr vyšší. Nakoupených 150 aut ujede za svou službu dejme tomu 200 000 km, z toho 180 000 km po silnicích. Celkově se tedy jedná o ztrátu 27 milionů korun, za které by při správně vedeném výběrovém řízení mohlo být nakoupeno dejme tomu 25 terénních pick-upů včetně pevné nástavby korby a základních úprav po policejní nasazení. Ty mohly doplnit padesátku VW Amaroků, které vloni policie vysoutěžila (v ceně cca milion za kus) pro potřeby pořádkové policie a sloužit například právě cizinecké policii, která se s nevhodným nasazením ix35 v Maďarsku a Makedonii potýkala. Nebo jich mohlo být jen dvacet a zbytek uvedené úspory plus sedm milionů, které bylo nutno vynaložit na urychlený nákup pěti Toyot Land Cruiser, mohl vystačit na příplatek za pohon všech kol a paket pro špatné cesty pro nové Octavie... Proč se této kauze věnujeme? Protože se jedná o učebnicový příklad jak nekupovat auta do terénu a ilustruje poměrně jasně rozdíl mezi SUV a off-roady. Snaha ušetřit nákupem o něco levnějších SUV se rychle zvrtne ve finanční ztráty způsobené zvýšenými servisními náklady a následnou nutností řešit tak jako tak vozový park pro nejtěžší podmínky off roadovými speciály...       

K čemu SUV?

Někdo by mohl namítnout, že SUV jsou jakási polovičatá, a tudíž nepochopitelná řešení, a jako taková nestojí za nic. Jenže to není pravda. Kategorie vozů SUV vyšla vstříc měnícímu se životnímu stylu dnešního obyvatelstva. Stále větší procento lidí žije aktivně a „outdoorově“, což s sebou přineslo požadavek na občasný výlet mimo zpevněné komunikace po polních a jiných nezpevněných cestách, které mohou být občas pro klasická auta oříškem. V takových případech stačí o trochu vyšší světlá výška, případně ještě připojitelný pohon druhé nápravy, a je vyřešeno. Přesně takovým požadavkům vyšly automobilky s modely SUV vstříc. A jak jejich obliba naznačuje, trefily se. Následně se ukázalo, že řada zákazníků ani do terénu jezdit nechce, jen se jim prostě SUV z nějakého, byť třeba iracionálního důvodu líbí. Tento vývoj tedy i kategorii SUV dále segmentoval až do fáze různých crossoverů, které už terénní auta opravdu pouze vzhledově připomínají a jsou ryze silničními automobily, pro terén, byť lehký, zcela nevhodnými. Pro automobilky je na jednu stranu boom SUV segmentu vítaným přínosem z hlediska jejich ziskovosti, na druhou stranu jim dělá vrásky na čele kvůli zpřísňujícím se limitům CO2 a NOx. Off roady jsou na tom v tomto ohledu ještě o poznání hůře. De facto je právě emisní limity a další legislativní nároky z evropského trhu vyhánějí...  

Soumrak off roadů

Klasických off roadů s rámovou konstrukcí (viz vložený článek) bylo na evropských trzích v minulosti nabízeno poměrně hodně. Například Toyota Land Cruiser, Opel Frontera či Monterey, Nissan Patrol, Terrano či Pathfinder, Mitsubishi Pajero, Land Rover Defender, Jeep Wrangler nebo Cherokee, Mercedes-Benz třída G, Hyundai Terracan, Santana PS-10, Kia Sorento i Sportage, Suzuki Vitara a další. Některé se již ale nevyrábějí (Frontera, Monterey, Santana, Defender, Terracan), jiné byly z většiny evropských trhů staženy (Patrol), další prodělaly přerod z off roadu na SUV (Terrano, Pathfinder, Sorento, Sportage, Vitara) a u některých došlo ke kompromisu tím, že sice dostaly samonosnou karoserii, nicméně s integrovaným výztužným rámem (Pajero, Cherokee). Klasická offroadová konstrukce je tak dnes k mání de facto pouze u modelů Toyota Land Cruiser a Mercedes-Benz třída G. Oba modely jsou k dispozici i v pracovních verzích (Land Cruiser jako Series 7)...

Téma pracovních teréních automobilů mapuje v rámci sedmistránkové přílohy magazín FLEET firemní automobily č. 1/2016 

Související články

• Fleety v centru pozornosti
• Změna je život
• Teorie velkého třesku