Cukr, nebo bič?

Efektivita provozu firemních automobilů je úzce spjata s náklady na jejich servis, údržbu a s jejich celkovým stavem v okamžiku odprodeje. Na to všechno mají významný vliv uživatelé vozidel, především samotní řidiči.

Při sledování provozních nákladů zjišťujeme, že předepsaná údržba běžného vozu včetně výměny opotřebitelných částí se v průběhu prvních pěti let provozu nepodílí na celkových nákladech na vlastnění a provoz (TCO) podílem vyšším než deset procent. Tím se sice řadí položka „servis“ na třetí pozici za náklady na pohonné hmoty a amortizaci (pořadí těchto dvou položek se v závislosti na kategorii vozu mění), přesto patří v porovnání s prvními dvěma k těm méně významným.

Pokud ovšem do servisu zahrneme také pneuservis včetně nákladů na pneumatiky, pak podíl vzroste na cca 15 procent. Vlivem nadměrného opotřebovávání brzd, spojky, převodovky, tlumičů a pneumatik, případně i jiných komponentů vozu se pak tento podíl může hravě vyšplhat na dvojnásobek, tedy 30 procent, a tím se dostat v pořadí nejvýznamnějších nákladových komponent TCO na druhou příčku hned za amortizaci vozu. Pokud by bylo optimální TCO vozu nižší střední třídy 4,80 Kč/km, tak nám jej může bezohlednost řidiče zvýšit klidně na 5,57 Kč/km. Nezdá se to moc? Rozdíl 0,77 Kč/km představuje při uvažovaném kilometrovém proběhu 150 000 km částku 115 500 Kč, tedy zhruba čtvrtinu ceny nového auta nižší střední třídy. Čtyři řidiči „ničitelé“ tedy firmu připraví po ujetí 150 000 km o jedno nové auto.

S TCO za zády

Jak zajistit, aby se řidiči k autům chovali ohleduplně, odpovědně a minimalizovali rizika zbytečných poškození nejen po mechanické, ale třeba i estetické stránce? Auto se zachovalým lakem a bez viditelných poškození karosářských dílů (o nosné konstrukci ani nemluvě) má samozřejmě vyšší zůstatkovou cenu. Právě ta bude u aut, která postupně v průběhu čtyř až pěti let vytrvale likvidovali řidiči - ničitelé, představovat zhoršení finální hodnoty TCO. Propad zůstatkové ceny přitom může jít již u kompaktních vozů do desetitisíců. Stále více firem dnes TCO buď plně, nebo alespoň částečně (pokud připustíme, existenci protimluvu „částečné TCO“) sleduje, a proto se také snaží dosahovat dobrých zůstatkových hodnot, což znamená prodat je v okamžiku, kdy se již firmě maximálně zhodnotila z hlediska výkonů a přitom si stále ještě uchovala vysokou zůstatkovou hodnotu. Pokud jsou auta už na pohled v horším stavu, pak se plánované zůstatkové hodnoty samozřejmě dosáhnout nepodaří a částka za amortizaci vozu (rozdíl mezi vstupní a výstupní cenou) se zvýší. A tím se logicky zhorší (zvýší) TCO. 

Celý článek přináší magazín FLEET firemní automobily 1/2017