Kdo si počká, ten se dočká

Pokud se svezete některým z dnešních elektromobilů, bude se vám jízda pravděpodobně zamlouvat. Pomalu mizí hlasy o nudě, kdo si vyzkoušel dynamiku výkonného elektromobilu, ten ví své. Pak ale přijde řeč na dojezd či dobíjení a nadšení mnohdy vyprchá. Málokomu se chce takové problémy řešit. Ve skutečnosti jsou ale menší, než by se mohlo zdát...

Čerpání paliva do konvenčního auta je elegantní a rychlý způsob získávání energie pro jízdu. Do nádrže nám proudí energie rychlostí okolo 6 kWh za sekundu, zatímco tím nejpomalejším domácím nabíjením dostaneme stejné množství energie do baterie za dvě a půl hodiny, tedy devěttisíckrát pomaleji! Se 100kW rychlonabíječkou se to sice dá zvládnout zhruba za čtyři minuty, ale i to je 240krát pomaleji, a i kdybychom se dočkali nabíjecích stanic o výkonu 400 kW, budeme stále to, co dotankujeme v palivu za sekundu, dostávat do baterie minutu. Má tedy vůbec cenu se o elektromobily zajímat? Neskončí jejich rozmach právě na problémech s dobíjením?

Plug-in versus elektromobil

Právě obavy z dlouhého dobíjení vedly primárně ke vzniku plug-in hybridů, které představují nejsložitější auta dneška. Lze je dobíjet ze sítě podobně jako elektromobily, ovšem nejsou na elektřině závislé. Mohou fungovat i v režimu shodném s hybridy disponujícími pouze autonomním dobíjením (elektřina, kterou si auto vyrobí samo). Elektromobily jsou naopak na dobíjení závislé stoprocentně, ujedou ovšem díky výrazně větší kapacitě své baterie na elektřinu i stovky kilometrů, zatímco řidič plug-in hybridu zvládne v lepším případě čtyřicet až padesát kilometrů.

Obě koncepce mají své pro a proti a obě mají také své výjimky z pravidel. Plug-in hybridy nejsou přizpůsobeny pro rychlonabíjení (aktuálně až na jednu výjimku), elektromobily jsou téměř všechny vybaveny pro rychlonabíjení (výjimky jsou aktuálně dvě). Nabíjet „pomalu“, tedy z obyčejné domácí (SCHUKO) zásuvky až po pětipólovou CEE 5pin (tzv. pětikolík) zásuvku jištěnou 16A (nebo 32A) jističem s třífázovým střídavým proudem o napětí 400 V, může každý plug-in nebo elektromobil a navíc si takovou nabíječku může leckdo i v domácích podmínkách zřídit. Ať už vlastní rodinný dům, bydlí v bytovém domě s vlastními garážemi nebo provozuje firemní areál a podobně. Rychlonabíječku pracující se stejnosměrným proudem už si ale jen tak někdo a jen tak někde nepostaví. V zásadě lze tedy celou problematiku dobíjení rozdělit na dvě oblasti: pomalé dobíjení střídavým (jedno- nebo třífázovým) proudem o výkonu do 22 kW a rychlé dobíjení stejnosměrným proudem o výkonech nad 20 kW.

Celý článek o problematice dobíjení najdete na stránkách magazínu FLEET firemní automobily 1/2019

Související články

• Nejasné přednosti
• Nečekaná změna