Fleetový fenomén

Není asi typičtějšího fleetového auta než kombi nižší střední třídy. A neplatí to pouze o našem trhu. Evropa kombíky miluje a kdo je v nabídce nemá, ten ztrácí zejména u firem body.

Kombi verze kompaktních aut segmentu C jsou vyhledávány pro svou praktičnost, nízké TCO a velmi dobrý poměr mezi cenou a užitnou hodnotou. Kompaktní modely navíc zaznamenaly v posledních dvou generacích vozů velký kvalitativní posun při současném snížení ceny a obohacení standardní výbavy o řadu druhdy příplatkových prvků. Jejich obliba má tedy zcela racionální základ: nejsou o tolik dražší než vozy segmentu B, ale nabídnou výrazně více. Kromě toho je kombi v segmentu B, tedy mezi malými vozy, na trhu jen několik, konkrétně, po ukončení výroby Peugeot 207 SW, jen tři: Škoda Fabia Combi, Renault Clio Grand Tour a SEAT Ibiza ST. V segmentu C, tedy nižší střední třídě, jich napočítáme podstatně více. Pomineme-li prémiové značky a zahrneme-li do našeho přehledu i modely stojící na pomyslném přechodu mezi nižším nebo naopak vyšším segmentem, pak jich je v současnosti dvanáct.  Podívejme se na tento „tucet krasavců“ podrobněji.

Zavazadlový prostor

Začněme tím, co mnoho uživatelů u nás zajímá jako první: objem zavazadlového prostoru. Právě kvůli němu jsou kombíky tolik „v kurzu“. Umožní naložit pořádnou porci obchodních vzorků nebo potřebného vybavení či zavazadel. Pokud je pro nás objem skutečně tím nejdůležitějším parametrem, pak teoreticky stačí vybrat si auto s papírově největším objemem zavazadlového prostoru a hotovo! Jenže situace je komplikovanější. Metod měření objemu zavazadlového prostoru je totiž několik. Drtivá většina evropských automobilek dnes nicméně pro měření objemu zavazadelníku používá metodiku VDA 213 nebo 214 se standardem DIN 70020-1. Jde o postupné ukládání dřevěných destiček o rozměru 200 x 100 x 50 mm, takže má každá objem přesně jeden dm3 (nebo jeden litr). Cihličky se do auta skládají několikrát a poté se zanese do technických údajů nejvyšší dosažená hodnota. Norma SAE J1100, kterou používají hlavně americké značky, využívá také kvádry, ale ty mají sedm různých objemů až do 67 dm3. Dnes již nepoužívaná norma ISO 3832 (pochází z roku 1994) využívala krychle o straně 100 mm.

Pokud jde o rozdíly mezi jednotlivými metodami, pak největší vznikají při porovnání jakékoli normy využívající pevné kvádry s metodou tekutin, kterou vymysleli ve Francii. Nejedná se o doslovné nalévání vody do auta, ale o jeho naplnění malými kuličkami, které se dostanou na rozdíl od pevných kvádrů do všech zákoutí. Je tedy logické, že tímto způsobem dostane automobilka příznivější výsledek. Například u nového Peugeotu 308 SW je to 610 l vs. 660 l. Francouzské značky už se ale naučily udávat také objem podle normy VDA, takže můžeme výsledky porovnávat.

Metoda VDA nepočítá při měření maximálního objemu s prostorem před zadními sedadly, cokoli, co je před hranou sklopených opěradel směrem k předním sedadlům, je navíc. I to může ovlivnit rozdíl mezi papírovými hodnotami a skutečnou využitelností. V některých údajích o objemu zavazadelníku je zahrnut i prostor po rezervě, která byla z vozu v rámci jakési pochybné iniciativy odstraněna a je nabízena buď za příplatek, nebo vůbec. Pokud budete rezervu vyžadovat, bude samozřejmě zavazadlový prostor o tento objem menší. To je třeba případ Octavie Combi. Jejích udávaných 610 l až 1740 l se v případě, že auto vybavíme rezervou, zmenší o 22 l, tedy na 588 l až 1718 l. Podle normy VDA 213 a 214 se totiž prostor pro rezervu do zavazadlového prostoru nezapočítává, pokud je rezerva součástí standardní výbavy. Řada automobilek si tak pomůže tím, že ji poskytuje jako součást příplatkové výbavy a díky tomu může číslo v technických údajích o několik litrů navýšit. 

Stále častěji se také setkáváme u dnešních kombi či hatchbacků také s dvojitými podlahami zavazadelníku, které dostupný prostor rozdělují. Udávaný objem je dán ve většině případů jako součet objemu nad a pod podlahou, takže pokud počítáte, že se vám do Škody Octavia vejde oněch 1740 l, musíte využít i zhruba 12 cm vysoký prostor pod mezipodlahou. Bez něj a s rezervou to bude o nějakých 150 l méně. Totéž ovšem platí pro řadu jiných aut. Mezipodlahou automobilky srovnávají výšku podlahy zavazadlového prostoru se sklopenými zadními opěradly a s nákladovou hranou. Je to praktické a pohodlné a mnohdy se oddělený prostor pod podlahou dokonce hodí...

Celý článek přináší magazín FLEET firemní automobily 2/2014

Související články

• Leporelo
• Od pneumatik po klimatizaci
• Zpátky na trať
• Proti proudu času