Risk za volantem

Již od začátku automobilismu byli řidiči přitahováni vzrušující jízdou, kterou jim automobil mohl poskytnout. A touha po dobrodružství a troše vzrušení je dodnes jednou z pohnutek k řízení a často se také objevuje v reklamách na nové automobily. Vzrušení při jízdě je příjemné, opojné, umožňuje nám uniknout ze šedi každodenního života. Řidiči záchranné zdravotnické služby, se kterými často přicházím do styku, například uvádějí, že adrenalinový zážitek z rychlé jízdy je jedním z výrazných motivů, který je přivedl k tomuto zaměstnání.

Při řízení vozidla musíme vždy počítat s určitým rizikem. Ať jsme sebelepšími řidiči, riziko dopravní nehody pokaždé existuje. Naším pochybením, vinou jiného účastníka silničního provozu, nebo shodou nepříznivých okolností. Je nutné tento fakt přijmout, uvědomit si, že dopravní nehoda se nám může přihodit. Některé řidiče však právě toto riziko přitahuje. Zkoušejí hranice své i svého vozu. Případné riziko zlehčují nebo ignorují, někdy si ho dokonce přejí skutečně prožít.

Lidé, kteří vyhledávají riziko, jsou okolím často považováni za jedince, kteří trpí komplexem méněcennosti (nízké sebevědomí si kompenzují riskantními aktivitami). Avšak mnozí z řidičů, kteří vyhledávají rizikové situace a extrémní zážitky, mají sebevědomí normální nebo dokonce zvýšené. Tito řidiči jsou uchváceni extrémním prožitkem při vysoce rizikové činnosti. Extrémní prožitek odbourává jejich stres, napětí a vnitřní chaos. Potřeba vyhledávat rizikové situace je mnohdy nutkavá a vede řidiče k tomu, aby stále hledali další a další mimořádné prožitky.

Radost z rizika při řízení automobilu může způsobit i prožitek srovnatelný s uspokojením při hazardu. Potěšení zde vychází z náhody, kterou řidič víceméně nemůže významně ovlivnit. Řidič kupříkladu doufá, že shodou šťastných okolností úzkým místem projede bez škrábnutí, že zvládne projet zatáčku ve vysoké rychlosti, nebo že stihne dobrzdit na poslední chvíli.

Riziko vs. úspěšnost

Touha po riziku bývá závislá na potřebě vlastního úspěchu a výkonnosti. Řidiči, u kterých převládá potřeba úspěchu, volí středně rizikové dopravní situace – takové, při kterých se musí více snažit, ale předpokládají, že řízení zvládnou. Naopak ti, kteří mají větší potřebu vyhnout se selhání, volí situace s velkou pravděpodobností úspěchu (jízdu velmi snadným terénem) nebo naopak s velmi malou pravděpodobností úspěchu, kdy jim neúspěch teoreticky nikdo nemůže vyčítat. Do jaké skupiny patříte, zjistíte vcelku snadno – třeba když si máte určit libovolnou vzdálenost pro hod šipkami do terče. Stoupnete si raději blíže k terči, nebo dále?

Běžný člověk má při riskantní činnosti potřebu mít nad celou situaci kontrolu. Radost mu nepřináší riziko samé, ale jeho snaha minimalizovat ho. Vědomí se díky stresu zužuje, řidič se maximálně soustředí na svou jízdu, ostatní podněty nevnímá nebo jejich vnímání potlačuje. Dochází k zúžení vnímání, tunelovému vidění, zostření smyslů. Zhoršuje se jemná svalová koordinace (způsobuje např. obtíže při řazení rychlostních stupňů), objevují se změněné stavy vnímání místa a času (vteřiny trvají neskutečně dlouho, nebo naopak čas nesmírně rychle utíká). 

Celý článek přináší magazín FLEET firemní automobily č. 2/2015

Související články

• Střední třída, žádná bída