Úklid po spalování

iFLEET » Aktuální číslo » FLEET 2 / 2017 » Úklid po spalování

Úklid po spalování

čtvrtek, 6. dubna 2017

Tvorba sazí je poměrně vážným problémem vznětových motorů. Čas od času v provozu vidíme auta, která za sebou při akceleraci doslova pokládají černou kouřovou clonu. Jejich řidiči si zřejmě neuvědomují, jaký problém je to pro ty, kteří musí tyto drobné částice následně dýchat. Proto se výrazně zpřísnily limity na emise pevných částic, které si vynutily zavedení filtrů, jež drobné, zdraví nebezpečné částice dokáží zachytit. Není to ovšem bez problémů.

Filtry pevných částic jsme začali ve větší míře registrovat, když koncern PSA uvedl v roce 2000 na trh svou novinku, Peugeot 607 2.2 HDI s filtrem pevných částic. V podstatě zanedlouho se toto zařízení objevilo v první generaci modelu Citroën C5 se stejnou pohonnou jednotkou. Bylo to, pravda, první větší rozšíření DPF v sériové výrobě na evropském trhu. Celosvětové prvenství to ale nebylo, skutečně prvním výrobcem automobilů, který nasadil DPF do sériové výroby, byl v letech 1985 až 1987 stuttgartský Mercedes-Benz, který jej instaloval do modelů 300 SD/SDL pro severoamerický trh. Automobil vybavený jako první na světě tímto zařízením však přinášel svým majitelům řadu problémů, z nichž asi největším byla krátká životnost filtru. Není tedy divu, že i výrobce, nesoucí dodnes světový primát, od tohoto řešení sám na dlouhou dobu upustil.

Filtr pevných částic se tedy díky koncernu PSA objevil ve výrazně vyspělejší verzi v automobilech až s příchodem emisní normy EURO 5, předchozí čtyřku totiž automobily dokázaly splňovat i bez tohoto zařízení. Příchod DPF však provázela řada kontroverzních diskuzí, kdy vedle bezprostředního snížení emisí pevných částic za jízdy řada odborníků i laiků kritizovala vedlejší negativní ekonomické a ekologické vlivy.

Filtry pevných částic

Stejně jako v řadě jiných případů ani u tohoto komponentu nešli všichni výrobci stejnou cestou. Asi nejjednodušším systémem je filtr pevných částic s otevřeným neřízeným systémem a můžete ho nalézt například pod kapotou Subaru Legacy 2.0 D z let 2008 a 2009. Smyslem použití tohoto systému spíš bylo vyhovět legislativním požadavkům na některých trzích a dosáhnout tak daňových výhod. Samotná funkcionalita tohoto filtru je diskutabilní, protože není jisté, zda dokáže tento typ filtru bez dodatečného vstřiku paliva regenerovat, a je podivné, že když neregeneruje a zůstane plný sazí, tak se neucpe a všechny výfukové plyny proudí bez filtrace přepouštěcím kanálem do ovzduší. Ucpaný filtr tak nemá žádný vliv na chod motoru, uživatele takového automobilu neobtěžují žádná hlášení o nutné regeneraci nebo problémy se softwarem řídicí jednotky. Ale nic se nevyřešilo a saze létají do ovzduší...

Celý článek naleznete v magazínu FLEET firemní automobily 2/2017

K dispozici také v elektronické podobě zde