Automobilová reality show

iFLEET » Aktuální číslo » FLEET 2 / 2018 » Automobilová reality show

Automobilová reality show

středa, 11. dubna 2018

Kamery do auta jsou stále rozšířenější. U řady nehod se obtížně dokazuje míra zavinění, dopravní policie či pojišťovny si leckdy usnadní práci konstatováním, že se jedná o vzájemné zavinění, kromě toho se stále častěji setkáváme s řidiči, jejichž ohleduplnost a tolerance vůči ostatním je nulová. Obrazovým záznamem kritické situace se tak řidiči hodlají bránit křivému obvinění, chtějí jím doložit svou nevinu nebo přispět k objasnění dopravní nehody. Má to však svá pravidla. Bohužel poměrně komplikovaná pravidla...

Na internetu naleznete celou řadu videí různých konfliktních a nebezpečných situací ze silničního provozu (a nejen z něj). Jejich zdrojem dnes nejsou ani tak mobily, jako speciální kamery do vozidel, které se dají snadno připevnit za čelní sklo. Kvalitní kamery schopné pořizovat záznam ve vysokém rozlišení dnes pořídíte za ceny okolo tří tisíc korun, nejlevnější pod tisícovku, takže jejich pořízení není žádným velkým výdajem. Mnohdy si je pořizují firemní řidiči soukromě, aby se lépe chránili v případě nehody proti případným náhradám škody vůči zaměstnavateli. Stále častěji používají tyto kamery řidiči autobusů a nákladních vozidel, protože se stávají cílem agresivních manévrů ostatních účastníků silničního provozu. Selský rozum nám říká, že pokud si něco nahráváme a záznam pak použijeme v případě řešení nehody, nemělo by to být „nic proti ničemu“. Ale je to pravda jen částečně. Současná doba je protkána jemným předivem legislativních ustanovení, která se často proplétají a překrývají natolik, že jsou pro běžného občana nesrozumitelná. A v případě pořizování kamerového záznamu se dostáváme do oblasti z nejžhavějších a nejméně přehledných, a to do ochrany osobních údajů. Vzhledem k nové legislativě bude navíc situace možná ještě o něco složitější. Je tedy třeba si vždy dobře rozmyslet, kdy, jak a zda vůbec získaný materiál použijeme. I bez nové legislativy, která začíná platit od 25. května letošního roku, totiž považuje Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) natáčení provozu za zpracování osobních údajů.

Kamera a zákon

Na provozování kamerového systému se zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů jako celek neaplikuje, pokud je provozován výhradně pro soukromé účely, takže se jedná o zpracování osobních údajů pro osobní potřebu ve smyslu § 3 odst. 3 tohoto zákona. Podle názoru ÚOOÚ se nicméně o aplikaci této výjimky může jednat pouze za situace, kdy takovou kameru instaluje a provozuje fyzická osoba (obdobně jako v autě i při svých jiných nebo rodinných aktivitách, které se odehrávají v rámci silničního provozu, jako je například kamera umístěná na helmě cyklisty nebo řidiče motocyklu) a je zřejmé, že účelem pořizování záznamu není identifikace konkrétních (cizích) osob, ale typicky volnočasová či jiná osobní činnost, která je často sdílená s rodinnými příslušníky nebo přáteli. Jedním dechem ale ÚOOÚ ve svém stanovisku č. 1/2015 upozorňuje, že „tuto výjimku bude posuzovat velmi restriktivně ve vazbě na skutečnosti, že snímané prostředí silničního provozu je obvykle veřejné prostranství“. Co tím myslí, není zcela jasné. Za situace, kdy provozovatel kamery zamýšlí její záběry používat pro účely ochrany své osoby, spolucestující osoby, případně zaměstnance, a dále za účelem ochrany svých práv například v souvislosti s objasněním dopravní nehody nebo jiné pojistné události, jejímž byl účastníkem, pak se na toto zpracování aplikují související ustanovení zákona č. 101/2000 Sb. Na zpracování osobních údajů pořízených tímto způsobem se tak bude zákon č. 101/2000 Sb. vztahovat bez ohledu na to, zda kameru instaluje a provozuje fyzická osoba ve svém vlastním vozidle, nebo právnická osoba ve vozidle služebním, nebo osoba samostatně výdělečně činná ve vozidle využívaném jak k podnikání, tak k soukromým účelům.

Dvousečná zbraň

Se záznamem tedy musíme nakládat podle výše uvedeného zákona, což například znamená, že pokud se rozhodneme předat záznam o dopravní nehodě policii, měli bychom správně o tomto kroku informovat všechny účastníky nehody, které kamera zachytila. Nicméně v praxi se něco takového neděje a záznamy jsou policii nebo pojišťovně předávány bez podobných souhlasů.

Zní logicky, že pokud by si záznamem řidič sám přitížil (ukázalo by se, že nehodu zavinil, či spoluzavinil), pak jej poskytovat nebude. Problémem je, že si mnohdy sám řidič neuvědomuje, co všechno vlastně z předaného záznamu vyplyne a jaké přestupky (jeho vlastní) mohou vyjít najevo. Proto se doporučuje si nejprve záznam doma přehrát, vystříhnout z něj jen tu část, která souvisí s nehodou a případně vše ještě zkonzultovat s odborníkem.

Je třeba si také uvědomit, že ani jako důkaz pro policii nebo pojišťovnu nemusí být záznam z kamery dostatečný. Mnohdy by bylo důležitější vědět, co se děje po stranách vozu, nebo za ním. Ale jen těžko si budete do auta montovat čtyři kamery, nehledě na to, že kamera namířená dozadu by snímala obličeje účastníků silničního provozu, což by mohl být z hlediska ÚOOÚ problém.

Celý článek naleznete v magazínu FLEET č. 2/2018