iFLEET » Aktuální číslo » FLEET 2 / 2018 » Kuchařka Car Policy II: Jak a komu?
Velmi častým jablkem svaru bývá určení, kdo by měl mít služební auto k dispozici, a jaký by měl být status takového vozidla. Tato problematika mnohde zaměstnává management až přespříliš, pokud není jasně stanovena firemní Car Policy.
Podívejme se tedy blíže na kategorizaci služebních vozidel a jejich přidělení k různým pracovním pozicím, respektive skupinám zaměstnanců. Ještě předtím se ale musíme věnovat způsobu výběru vozidla do firmy od jeho formy pořízení po stanovení doby provozu až k momentu jeho vyřazení. Pro většinu firem jsou forma pořízení, doba provozu a pořizované modely neměnný fakt daný jejich Car Policy, a to přesto, že průběžná revize těchto kritérií může vést k pozitivnímu dopadu na ekonomiku vozového parku.
TCO: komplikované, ale důležité
Nahlížíme-li na firemní vozidla primárně z pohledu nákladů, je pro nás jedním z nejlepších pomocníků při výběru správného modelu a doby jeho provozování výpočet celkových nákladů na vlastnění, označované zkratkou TCO z anglického Total Cost of Ownership. Tady je však potřeba zdůraznit, že se při našem rozhodování jedná o odhad budoucích nákladů, což je velmi složitá úloha s několika proměnnými. TCO sestává z několika složek (pokles hodnoty, pohonné hmoty, servisní náklady, pojištění, cena peněz atd.), jež v závislosti na předpokládané délce provozu a ujetých kilometrech logicky mění své hodnoty. Prakticky tak pro každou kombinaci času (dobu užívání vozidla) a nájezdu existuje samostatně provedený unikátní výpočet TCO. Je to proto, že průběh dílčích nákladů v čase pro daný kilometrový nájezd vozidla není lineární funkcí a hodnoty TCO tak pro odlišný scénář délky provozu a ujetých kilometrů nelze extrapolovat.
Abychom při plánování dokázali pomocí TCO učinit relevantní rozhodnutí, potřebujeme pak pro jeden konkrétní typ firemního vozidla poměrně mnoho výpočtů v závislosti na době užívání a nájezdu, a to včetně všech zvažovaných alternativ (různé značky/modely). Velké množství výpočtů představuje v případě realizace uvnitř firmy časově i finančně náročný projekt. Navíc je výsledek jednoznačně závislý na kvalitě použitých dat. Ta lze získat z mnoha zdrojů, přičemž obecně platí, že kvalita a zpracování dat jsou úměrné jejich ceně. Nabízí se tak možnost svěřit analýzu nákladů externímu poradci nebo si část dat koupit od specializované firmy v již požadované formě pro další využití.
Položte „pevné základy“
Rozhodne-li se firma pro analýzu TCO „vlastními silami“, může získat zajímavá referenční data od poskytovatelů operativního leasingu. Poptané kalkulace pronájmu pro konkrétní dobu a nájezd nebudou díky hodně konkurenčnímu prostředí na trhu operativního leasingu daleko od optimálních hodnot TCO, především u nejfrekventovaněji pořizovaných modelů vozidel. Firmy, které volí tuto formu pořízení vozového parku, mají v tomto ohledu při plánování usnadněnou práci.
Nezapomeňte tedy, že správným výběrem modelu a určením vhodné doby provozu již na samém začátku položíte pevné základy optimalizace nákladů na vozový park, a proto se v Car Policy snažte v rámci svých možností průběžně vyhodnocovat a aktualizovat vybrané modely a délku jejich provozu. Rozhodnutí o formě pořízení je tak zásadního charakteru a natolik strategickou otázkou, že zvlášť u větších korporací nebo i státních institucí se jedná o rozhodnutí s výhledem na deset let a dále. Přesto ani forma pořízení by neměla při analýzách TCO zůstávat stranou.
Relativně často se v Car Policy setkáváme s definicí jedné hodnoty nájezdu a doby užívání vozidla, například čtyři roky a 160 000 km nebo pět let a 150 000 km. Doporučujeme uvádět tyto hodnoty pouze jako předpokládané a orientační. To proto, aby si uživatelé vozidel nezakládali nárok na automatickou obměnu vozidla v momentu, kdy je auto např. čtyři roky staré, ale s nájezdem do 100 000 km, kdy podle průběžného hodnocení nákladů vychází jako efektivní si vozidlo ponechat ještě minimálně rok.
Druhý díl letošního seriálu o tvorbě firemní Car policy naleznete v magazínu FLEET č. 2/2018