Nástrahy leasingové prověrky

iFLEET » Aktuální číslo » FLEET 2 / 2018 » Nástrahy leasingové prověrky

Nástrahy leasingové prověrky

středa, 11. dubna 2018

Leasing, a to jak finanční, tak operativní, je v České republice již dlouho vnímán jako standardní nástroj financování a plnohodnotná alternativa bankovního úvěru. Nejtypičtějším aktivem pořizovaným leasingem jsou přitom dopravní prostředky. Podle údajů České leasingové a finanční asociace (ČLFA) činil za rok 2017 podíl financování osobních aut na celkovém objemu leasingu movitých věcí u nás asi 45 procent, podíl nákladních automobilů pak necelou čtvrtinu.

Zásadní rozdíl mezi leasingem a úvěrem představuje fakt, že leasingová společnost (poskytovatel leasingu) zůstává po celou dobu běhu leasingové smlouvy vlastníkem financovaného předmětu, např. auta. Leasingová smlouva je na předmět financování přímo navázána, při jeho zániku (např. totální škodou) dochází k ukončení smlouvy. Z tohoto faktu vyplývají i některá specifika v rozhodovacích procesech leasingové společnosti (např. v porovnání s bankou), zda leasing poskytnout či nikoli.

Požadovaný předmět financování a dodavatel

Velké leasingové společnosti jsou za určitých podmínek schopné a ochotné financovat velmi širokou škálu předmětů, ačkoliv důraz kladený na jednotlivé segmenty trhu či značky se liší. Leasingová společnost u požadovaného předmětu financování sleduje zejména jeho reprodatelnost, tedy v podstatě kombinaci likvidnosti (odhadované doby nutné k nalezení kupce), hodnoty (tedy dosažitelné tržní ceny) a odhadovaných nákladů spojených s reprodejem (např. dopravních, administrativních atd.). Tato reprodatelnost může být u téhož předmětu pro různé leasingové společnosti odlišná kvůli rozdílným zkušenostem a know-how v prodeji použitých předmětů daného druhu či výrobce. Například pro společnost specializovanou na leasing automobilů může být velmi nesnadné prodat zabavený použitý obráběcí stroj, který by pro jinou společnost neznamenal prakticky žádný problém. Výsledkem je, že zatímco u jednoho poskytovatele leasingu může požadovaný předmět znamenat zásadní překážku realizace obchodu, u jiné bude naopak považován za bezproblémový, nebo dokonce za žádoucí.

Obchodní zástupci jednotlivých leasingových společností se obvykle nijak netají tím, jaký segment je pro ně primární, kde se cítí „doma“. Dále se lze orientovat podle informací publikovaných na stránkách ČLFA, podle marketingových aktivit (např. webových stránek, reklamních kampaní) apod. Významnou nápovědou může být přítomnost či naopak nepřítomnost na specializovaných veletrzích.

Vedle samotného předmětu hraje velkou roli i jeho dodavatel. Leasingová společnost samozřejmě raději spolupracuje s dodavatelem, s nímž má dobré zkušenosti a bezproblémové vztahy. Nejde jen o poskytování informací o zákazníkovi nebo o možnost poskytnutí garance zpětného odkupu, nýbrž také o řešení případných problémů. Klasickým příkladem je situace, kdy po podepsání všech dokumentů a uvedení financovaného vozidla či stroje do užívání dojde k závadě, znemožňující provoz. Pokud trvá vyřízení reklamace – ať už opravou, výměnou či jiným způsobem – neúměrně dlouho, někteří zákazníci odmítají platit splátky s odůvodněním, že jim předmět nevydělává.

Mezi dobře spolupracujícími dodavateli a leasingovými společnostmi vznikají i další varianty spolupráce. Leasingovky dealerům či autobazarům často financují jejich skladové zásoby nebo společně připravují zvýhodněné nabídky pro zákazníky – např. slevu spojenou s financováním leasingem.

Současné obligo a krytí

Zásadní informaci pro leasingovou společnost představuje současné obligo klienta (tj. portfolio dříve nafinancovaných předmětů na běžících smlouvách). Jak již bylo uvedeno výše, při financování investice leasingem (operativním i finančním) zůstává leasingová společnost po celou dobu trvání smlouvy vlastníkem financovaného předmětu. V případě nesplácení leasingových splátek ze strany klienta pak poskytovatel může ukončit leasingovou smlouvu, předmět zabavit a prodat. Částka získaná, resp. potenciálně získatelná takovýmto prodejem znamená výrazné snížení tzv. úvěrového, neboli kreditního rizika financování (tj. rizika nesplacení ze strany klienta). To je také jeden z hlavních důvodů rozdílného vnímání rizika ze strany leasingovky a banky.

Posuzování reprodatelnosti u běžících smluv se děje výše popsaným způsobem, samozřejmě s ohledem na stáří a stupeň opotřebování dříve financovaných a již určitou dobu používaných předmětů. Poměr takto stanovené (předpokládané) reprodejní ceny předmětu a zbývající dlužné částky leasingových splátek tvoří tzv. krytí, vyjadřované v procentech. Po určení tohoto krytí pro celé obligo (tj. u všech aktivních smluv) může leasingová společnost odhadnout, zda se může spolehnout na určitý finanční „polštář“ z předchozích smluv (je-li krytí vyšší než 100 procent), či naopak zda je část jejího kreditního rizika stále nekrytá.

Tím ovšem není řečeno, že by se pro schválení daného obchodního případu muselo krytí vždy blížit ke stoprocentní hranici nebo ji dokonce přesahovat, ať u nově požadované investice, či pro všechny smlouvy daného klienta jako celek. Vždy záleží na ochotě poskytovatele podstupovat riziko právě u tohoto zákazníka. Při vhodné konstelaci ostatních rozhodovacích kritérií může být nový obchod schválen i při krytí hluboko pod hranicí sta procent. Naopak pokud některá jiná rozhodovací kritéria vyznívají velmi negativně, nemusí ke schválení případu postačovat ani krytí celého portfolia včetně nově požadované investice, vysoce přesahující stoprocentní hranici.

Čím déle platí klient leasingové splátky z dané smlouvy, tím vyššího krytí je obvykle u takové smlouvy dosaženo. Pro představu: Při standardním pětiletém finančním leasingu dobře reprodatelného předmětu (např. osobního či nákladního automobilu běžného typu) s nulovou akontací a pravidelnými splátkami se krytí dostává na úroveň kolem 100 procent zhruba během 18 až 24 měsíců. Od tohoto okamžiku pak taková smlouva nejenže kryje sama sebe, ale při dalším splácení a nárůstu krytí navíc přispívá ke krytí ostatních (novějších) smluv. Platí tedy, že čím více starších aktivních smluv (na běžné předměty) má klient u společnosti, tím menší úvěrové riziko společnost nese a tím ochotněji poskytne klientovi další financování.

Celý článek Martina Svítila naleznete na stránkách magazínu FLEET č. 2/2018