Nejasné přednosti II

V minulém vydání jsme se v článku se stejným názvem zabývali předností v jízdě ve víceméně standardních situacích. Dnes se přesuneme trošku jinam, do míst, které křižovatkami nejsou, jakkoliv tak působí, anebo jsou, ovšem platí na nich trochu odlišná pravidla.

Místo, kde účelová komunikace vyúsťuje na jinou než účelovou komunikaci, se nepovažuje za křižovatku. Takové místo se neosazuje dopravními značkami, protože ten, kdo přijíždí po účelové komunikaci, musí dát ze zákona přednost v jízdě těm, kteří přijíždějí po jiné komunikaci. Má to svoji logiku, jinak by totiž například silnice probíhající lesem musela být u každého vyústění lesní cesty osazena značkou Křižovatka s vedlejší pozemní komunikací (a analogicky lesní cesta značkou Dej přednost v jízdě!). Pokud by tomu tak nebylo, musel by řidič jedoucí po takové silnici každou chvíli dávat přednost zprava. V mnoha případech je jasné, že to, co na jinou komunikaci vyúsťuje, je lesní cesta (pro úplnost – lesní a polní cesta jsou účelovou komunikací), ale nezřídka nelze na první pohled poznat, o jakou komunikaci se jedná. V lepším případě umístí správce komunikace na vyústění červené patníky (směrové sloupky) – pak je to jasné. Ale takovou povinnost nemá a řidič tak mnohde tápe. Znám křižovatku tvaru kříže, kde všechna čtyři ramena vypadají stejně. Jenže jedno z nich je tvořeno účelovou komunikací. Řidič nemá šanci poznat, že tomu tak je. Ledaže by se šel podívat na úřad do pasportu křižovatky, a to je asi realitě dost vzdálené.

Zdání může klamat

Uvedl jsem, že za křižovatku se nepovažuje místo, kde účelová komunikace vyúsťuje na jinou komunikaci. Ovšem křížení dvou účelových komunikací už se za křižovatku považuje! Představte si situaci, kdy krásná, nově vyasfaltovaná silnice křižuje prašnou polní cestu. Pojedete-li po takové asfaltce a bude-li to účelová komunikace, nezbude vám než dát přednost zprava vozidlu, které se do křižovatky bude blížit po polní cestě. Tedy samozřejmě pokud nebude křižovatka osazena dopravními značkami upravujícími přednost v jízdě. V praxi to ale asi málokdo udělá. Přitom v případě dopravní nehody nebude správní orgán nebo soud zajímat, jak se měl řidič dozvědět, že je na účelové komunikaci. Tady mají dopravní předpisy opravdu co dohánět...

Není zóna jako zóna

Opačná, ale také kuriózní situace nastane, když na značkami nerozlišené křižovatce jedno vozidlo vyjíždí z obytné nebo pěší zóny. Jeho řidič má povinnost dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po jiné pozemní komunikaci. Jenže jejich řidiči nemají jak zjistit, že druhé vozidlo opouští zónu. A tak zastaví, dávají přednost zprava, a druhý řidič také zastaví, protože dává přednost z důvodu výjezdu ze zóny. Po chvíli je to přestane bavit a rozjedou se – v horším případě oba současně... Co je ještě horší: řidič vyjíždějící z nedávno zavedené cyklistické zóny povinnost dát přednost v jízdě nemá. Otázkou je, zda jde o omyl, nebo záměr, skutečností zůstává, že řidič, přijíždějící k vyústění ze zóny po jiné komunikaci musí být opravdový jasnovidec. Nejen že musí vytušit, že zprava ústí zóna, musí i vycítit jaká. Je-li to zóna obytná či pěší, má přednost v jízdě. Je-li to ovšem zóna cyklistická, musí dát přednost v jízdě zprava.

Podobná situace nastane, když – typicky na sídlišti – na ulici (místní komunikaci) vyúsťuje výjezd z parkoviště a toto vyústění není osazeno dopravními značkami. Pokud je totiž celé místo za vyústěním parkovištěm, pak řidič z něj vyjíždějící musí dát přednost vozidlům jedoucím po místní komunikaci. Ovšem stejně dobře se může jednat o krátkou místní komunikaci, spojující parkoviště s jinou místní komunikací, a pak půjde o křižovatku s předností zprava!

Celý článek Roberta Kotála z Dopravní akademie si můžete přečíst v magazínu FLEET firemní autombily č. 2/2019. O vzorový výtisk můžete požádat zde. 

Související články

• Kuchařka TCO II: Kde jsou data?
• Není kouře bez ohně
• Digi lidi