Muskovým slibům navzdory

Šéf automobilky Tesla Elon Musk rád šokuje a často vsází na taktiku „slibem nezarmoutíš“. K jeho často opakovaným slibům patří například samořiditelná auta. Podle něj už jsou téměř tady. Realita je ale o dost jiná a zdá se, že plně autonomní vozidla na trhu jen tak neuvidíme. To však neznamená, že by se automobilky této oblasti intenzivně nevěnovaly a nedocházelo k pokroku.

Elon Musk obecně rád slibuje. Ostatně, snad žádný ze svých modelů neuvedla automobilka Tesla na trh v původně slibovaném termínu a pokud se tak stalo, bylo to vlastně jen na oko a vůz si mohlo pořídit jen pár vyvolených zákazníků. Není tedy důvod věřit ani jeho častým prohlášením o tom, že samořiditelná auta budou, minimálně u Tesly, už brzy realitou.

Ne že by se Tesla nesnažila. Snaží a svým způsobem mohou vývojářům této automobilky pomáhat i zkušenosti z jiného Muskova byznysu, vesmírné společnosti Space X. Jenže jak se ukazuje, dnes je stále ještě výrazně jednodušší udělat autonomní kosmickou loď nebo motory nosné rakety, automaticky přistávající na plošině plovoucí na moři než auto, které bude skutečně jezdit zcela samo bez zásahu řidiče. Musk přesto slibuje, že taková auta budou k dispozici už brzy. V červenci tohoto roku ve videopříspěvku k jedné čínské konferenci prohlásil, že je Tesla velmi blízko dokončení základních funkcí pro plnou autonomii (takzvaný Level 5) a že hotovo bude ještě letos.

Muskovo prohlášení ale může znamenat spoustu věcí. Především chce známý vizionář podpořit nadšení na poli autonomních aut, jejichž je velkým propagátorem. A je velmi těžké říct, co Musk myslí onou „základní funkcionalitou“, kterou zmiňoval. Přitom už v roce 2016 slíbil, že než Tesla něco takového uvede do provozu, její vůz sám přejede celé Spojené státy. A že se tak stane v roce 2017. Zatím k ničemu takovému nedošlo a můžeme se domnívat, že se to ani jen tak nestane.

Potíž je totiž v tom, že autonomní řízení, pokud má být opravdové a skutečně využitelné, musí být zcela spolehlivé. A tady už sám Musk v onom čínském příspěvku zmínil, že v reálném prostředí bude potřeba vyladit ještě spousty různých detailů. Tyto „detaily“ ovšem v podstatě rozhodují o tom, zda bude autonomní auto schopno v reálném provozu jet, nebo ne. Zmatených situací, které elektronika jednoduše zatím ani nemůže vyhodnotit správně, je na silnicích tolik, že se s nimi samořiditelná auta zatím nevypořádají.

Nespolehlivé asistenty

Proti Muskovu optimismu dnes stojí i praktické zkušenosti s různými asistenčními systémy, které mají být překlenovacím mostem k autonomnímu řízení. Vždyť i funkce AutoPilot vozů Tesla má do skutečného autopilota daleko, a to jak po praktické, tak i legislativní stránce. Ačkoli se k ní na různých videích na internetu někteří uživatelé chovají, jako by už jejich Tesla dovedla skutečně řídit sama, zrovna tak na síti sítí vyskytuje spousta důkazů toho, jak šeredně se tito dobrodruzi mýlí.

Že se na asistenční systémy nelze příliš spoléhat, to nedávno ukázal i test americké asociace AAA, která je tamní obdobou českého ÚAMK. Test se soustředil především na fungování systému udržování v jízdním pruhu a schopnosti vozu detekovat například stojící automobil v dráze vozu. Zjistil, že asistenční systémy, které mají řidiči v krizových situacích pomoci, až nečekaně často nefungují. V letošním testu najela pětice vozů přes 6400 testovacích kilometrů a problém s asistenčním systémem se podle AAA vyskytl každých 13 kilometrů!  Výsledky se přitom podle prohlášení organizace nijak zásadně nelišily od výsledků, kterých dosáhla v obdobném testu v roce 2018 s jinou sestavou automobilů (tehdy mezi nimi byla i Tesla). Výsledná spolehlivost i daleko jednodušších systémů, než je autonomní řízení, je tedy nedostačující. Studie provedená americkou výzkumnou organizací RAND Corporation uvádí, že na to, aby autonomní auta osvědčila svou dostatečnou spolehlivost, musela by při testech najet stovky milionů až miliardy kilometrů. A to je porce, kterou zatím nikdo nezvládne.

Vývojáři proto hledají cesty, jak část testování urychlit a usnadnit v laboratorních podmínkách namísto testování za běžného provozu. Ani tak ovšem není příchod skutečných samořiditelných aut „za rohem“, jak naznačuje Musk. V nejlepším případě jsme od prvních omezeně použitelných aplikací roky daleko, v pesimistických vizích je skutečné autonomní řízení vzdáleno i desítky let.

Nejde přitom o hardware, který by k samostatné jízdě auta potřebovala. Ten už je dnes v podstatě dostatečný, ať už se jedná o různé senzory, kamery, dálkoměry i počítače, které zpracovávají jimi dodávané informace. V tom má Musk vcelku pravdu. Jenže důležitější jsou algoritmy, které mají veškerá data analyzovat a vydávat rozhodnutí. Umělou inteligenci je prostě potřeba naučit řídit a nikdo vlastně netuší, jak dlouho to bude trvat. Otázkou také zůstává, od koho by se měla umělá inteligence učit. Lidé jsou na požadavky kladené na autonomní auta příliš špatnými řidiči, cesta rigidního dodržování pravidel pak zase v praxi příliš nefunguje.

Celý článek Luďka Vokáče naleznete v magazínu FLEET firemní automobily č. 2/2020