Moje auto, tvoje auto

Sdílení se stalo jedním z nejfrekventovanějších slov s příchodem sociálních serverů. Bez problémů jsme se naučili sdílet cokoliv ze soukromého života, co by mělo zůstat soukromým. A sveřepě vzdorujeme sdílení toho, co bychom z mnoha důvodů naopak sdílet měli.

Příchod automobilu do lidského života mnohé změnil a začal budovat dnes více než stoletý fenomén, tedy jev, který pozorujeme. Zde dělá většina lidí zásadní chybu, když za fenomén považuje pouze přístup k dané věci a skutečný obraz věci mu uniká. Ale je to celkem logické. Automobil byl dříve velice drahá záležitost a byl určený jen vyvoleným, kteří skrze automobil sdělovali světu cosi a nebo vše o své společenské úspěšnosti. Toto se samozřejmě s rozmachem automobilismu trochu otupilo, ve chvíli, kdy si mohl téměř každý dovolit svůj automobil, bez ohledu na jeho stav, stáří a cenu. Přesto si automobil, hlavně díky své ceně, budování jednotlivých značek a rozdílnému výkonu a vzhledu podržel status vyjadřovacího prostředku. Když se ale na automobil jako fenomén podíváme správně, pak vidíme izolovaně na pouze rozumových základech „jen“ dopravní prostředek. A protože žádná firma nemá oči a emoce, to je výsadou pouze lidí, kteří ji vedou, měla by se na fenomén automobilu dívat stejně, jako kterýkoliv jedinec. Ta věc, kterou pozorujeme, by měla jen řešit naše přepravní potřeby a není nezbytně nutné, aby budila jakékoliv emoce. Možná snad jen pocit uspokojení, že jsme se za ekonomicky příznivých podmínek přemístili na jiné místo. Domníváte se, že až budeme ovládat teleportaci, bude někdo ztrácet čas jízdou v automobilu? Sdílení automobilů je tedy dalším logickým krokem ve způsobu jeho užívání. Dokud tady automobil ještě je.

Situace na trhu

Sdílení automobilů zcela jistě bude, a nebude to trvat dlouho, jednou z forem a částí komplexní firemní mobility. Namísto nakupování aut bude obstarávat pohyb zaměstnanců po městě a nebo na příležitostných nepravidelných cestách. Představte si, že zaměstnanec dostane jen jakousi registrační a kreditní kartu, s níž si na ulici před domem dočasně zapůjčí automobil, který třeba do hodiny někde zase odstaví pro použití dalším zákazníkem. Bude jasné od kdy, do kdy, odkud, kam, jak a proč cestoval. A firmě přijde jednou za měsíc faktura k zaměstnaneckým kartám. Myslím, že je to hezká představa. V Čechách však v tomto směru poněkud zaostáváme, asi proto, že máme k automobilu, resp. ke společenskému statusu, který vyjadřuje, ještě hlubší vztah než řidiči v zemích na západ od nás. Prostě je stále pro nás důležitější auto vlastnit než ho používat.

Česká nejvíce viditelná carsharingová společnost Car4Way se chlubí tím, že je největší v České republice a když jsem se v době psaní článku koukal na jejich web, stálo v Praze k dispozici 86 volných automobilů. Stačí se jen zaregistrovat a veškeré služby přes web a nebo mobilní aplikaci využívat. Jeden ujetý kilometr přijde na cenu od 3,90 Kč v případě Volkswagenu e-Up, u ostatních modelů se spalovacími motory je to 4,90 Kč, včetně paliva.

Brněnské družstvo Autonapul.cz se chlubí tím, že je naopak prvním českým carsharingem. Bylo založené v roce 2010 a nyní provozuje sdílená vozidla ve třech kategoriích v Brně, Praze, Liberci, Plzni, Ostravě, Pardubicích a Hradci Králové. Po zaregistrování a složení vratné kauce 5000 Kč získá uživatel v systému čipovou kartu, přes kterou vozidla užívá. Fakturace se provádí jednou měsíčně a ceny za zapůjčení automobilu a pravidla jejich používání jsou velmi podobná konkurenci. Velmi podobná je také nabídka českého provozovatele carsharingu ajo.cz. S vozidly lze absolvovat jakoukoliv, i zahraniční cestu.

Na internetu naleznete řadu dalších subjektů, které používají termín „carsharing“, ale jde v podstatě o půjčovny, které zatím nedorostly do úrovně skutečných carsharingů, jako třeba Drive Now, které funguje ve velkých městech v Rakousku, Německu, Dánsku, Spojeném království a Švédsku a které provozuje BMW společně s autopůjčovnou Sixt. Nebo systém Car2Go, jehož motorem je koncern Daimler.

Celý článek naleznete v magazínu FLEET firemní automobily č. 3/2016

Související články

• Servis vozových parků 2016
• Nářadí, nebo tabulky?
• Monitoring vozového parku 2016
• V zájmu všech