Auto vs. vlak

Málokterý řidičský mýtus je tak nebezpečný jako iluze, že jsou-li závory na železničním přejezdu vztyčeny, nemůže jet vlak. Ti, kteří se na vlastní kůži přesvědčili o opaku, již většinou nemají možnost podělit se o svoji zkušenost s ostatními. Poměrně krátce po autoškole jsem v pražské Velké Chuchli přejížděl železničním přejezd. Závory nahoře, bílé světlo bliká. Půl metru před autem mi stokilometrovou rychlostí projel rychlík. Jsem osudu vděčný za tuhle zkušenost. Samozřejmě za to, že jsem přežil, ale také za to, že už jsem se pak ve své dlouhé následné řidičské praxi nikdy nespoléhal na to, že zabezpečovací zařízení na přejezdu vždy bezchybně funguje.

Nefunguje. Tedy občas nefunguje. Je to technické zařízení, podobné telefonní ústředně, a občas prostě udělá chybu. S tím rozdílem, že udělá-li chybu telefonní ústředna, dovoláme se jinam. V případě železničního přejezdu snadno přijdeme o život. Soudní znalci z drážní oblasti říkají, že na zabezpečovací zařízení se nelze zcela spolehnout. A to je důvod, proč současný zákon o provozu na pozemních komunikacích ukládá řidiči povinnost počínat si před železničním přejezdem zvlášť opatrně, zejména se přesvědčit, zda může železniční přejezd bezpečně přejet. To má dva dopady: jednak se řidič musí podívat, zda na přejezdu neexistuje nějaký stavebně technický problém, například propadnutý panel mezi kolejnicemi, kvůli kterému by se uprostřed přejezdu zastavil a nemohl pokračovat v jízdě, zejména ale zmíněné ustanovení znamená, že se řidič musí přesvědčit, zda se k přejezdu neblíží vlak. A to bez výjimky. Ve všech případech! Tedy i při zvednutých závorách a/nebo blikajícím bílém světle.

Auto zastaví, vlak ne

Budete-li chvíli pozorovat řidiče při přejíždění železničního přejezdu, s vysokou pravděpodobností nezaznamenáte ani jednoho, který by se před vjetím na přejezd rozhlédl. Všichni jedou „s klapkami na očích“ a slepě věří (aniž by to s jistotou věděli), že vlak nepojede. Řidiče autobusů plných lidí nevyjímaje. A dojde-li ke střetu vlaku s vozidlem, začne se zkoumat, zda přejezdové zabezpečovací zařízení fungovalo správně. Ve skutečnosti je to ale vlastně jedno. Právě s ohledem na možné poruchy byla před sedmnácti lety přesunuta hlavní zodpovědnost na řidiče, a je to tak správně. Řidič, vidí-li blížící se vlak, může na přejezd nevjet. Strojvůdce může začít brzdit, ale vlak zastaví třeba až po kilometru. Důvod je tedy zřejmý.

Je-li přejezd ve výstraze (střídavě blikají dvě červená světla nebo je slyšet zvonek, či houkačka) anebo jsou sklopeny závory, řidič na přejezd vjet nesmí. Pokud ve výstraze není nebo nejsou sklopeny závory, smí vjet na přejezd jen v případě, že se před tím přesvědčil, že na něj vjet může. Ostatně i absolvent autoškoly, pokud se před vjetím na železniční přejezd nerozhlédne, u zkoušky zaručeně propadne.

Celý článek připravený ve spolupráci s Dopravní akademií naleznete v magazínu FLEET firemní automobily č. 3/2017 který vychází 1. června 2017. V elektrtonické verzi již nyní k dispozici zde

Související články

• Kouzlo okamžiku
• Kuchařka operativního leasingu: Za provozu