iFLEET » Aktuální číslo » FLEET 3 / 2017 » Úhel pohledu
První čtyři Češi podali žalobu kvůli emisnímu skandálu Dieselgate. Po Škodě Auto a Volkswagenu požadují dohromady odškodnění 510 tisíc za to, že jim firmy do aut namontovaly software falšující laboratorní výsledky měření zplodin. Podle žaloby jde o jasný podvod a pohrdání zákazníky, aby koncern ušetřil na drahých protiemisních opatřeních. „Žalovaný však svým lstivým, úmyslným jednáním negativně ovlivnil rozhodnutí spotřebitelů a zneužil jejich neznalost k vlastnímu prospěchu," stojí v žalobě.
Mazaný právník ví, jak uhodit hřebíček na hlavičku, a proto zvolil úhel pohledu, který je v českých luzích a hájích poměrně ojedinělý. Nicméně se mi v této souvislosti vybavil zážitek z konce minulého roku, kdy jsem potkal dlouholetého známého – úspěšného podnikatele v realitách. Je to cizinec, za dvacet let vybudoval v Praze prosperující společnost, a i když v ní už nemá výkonnou pravomoc, stále je většinovým vlastníkem. Nad sklenicí piva někde Ve Smečkách došla řeč i na auta. Svěřil se, že ač sám s italskými kořeny, ve firmě se vystřídalo několik generací passatů, golfů, on sám jezdil po léta v Audi. To však skončilo. Důvodem je dieselgate. „No way,“ řekl doslova. A vysvětlil to slovy velice podobnými těm, která zvolil advokát ve své žalobě na koncern. S jižanským temperamentem dodal, že je rozzuřen (arrabbiato), když si uvědomí, že byl nechtěným účinkujícím v tomto divadle. „A ještě jsem si za to platil!“
V té chvíli jsem si uvědomil, že tento názor nemusí být výjimečný, i když o úrovni právního vědomí v této zemi si iluze nedělám. Vypadá to, že si „mainstream“ zákaznického kmene skupiny Volkswagen takový úhel pohledu vůbec nepřipouští a že Volkswagen má ke svému štěstí spíše „followers“ než obyčejné zákazníky jako všichni ostatní. Ale může to být jen zdání. Veřejné mínění je velmi nevyzpytatelné, jak se tváří na povrchu, nemusí vypovídat o tom, co se vaří uvnitř. Faktem je, že např. u specifické firemní klientely nemusí být tento způsob myšlení úplně ojedinělý. Každá firma bez ohledu na velikost a předmět podnikání dnes žije tak trochu v dešti meteoritů – dennodenně musí obhajovat svoji konkurenceschopnost, čelit všemožným tlakům, být auditována a kontrolována, uspokojovat moloch státní správy atd. K tomu, aby přežila, musí být stejně tvrdá a nesmlouvavá vůči svým dodavatelům. V podstatě je jedno, zda se jedná o dodavatele těsnění pro mixéry, které vyrábí, nebo o dodavatele aut pro své obchodní zástupce. Je jasné, co by se stalo, kdyby dodavatel dlouhodobě falšoval údaje o chemickém složení svých těsnění, aby získal konkurenční výhodu před jinými dodavateli a své výrobky pak propagoval jako „etalon“ na trhu těsnění. Majitele by to dozajista pobouřilo, a to nejen proto, že takového dodavatele finančně podporoval, ale možná ještě více proto, že byl obelstěn a nedobrovolně vtažen do této falešné hry.
Vorsprung durch…Schwindel
Slovo etalon jsem nezmínil náhodou. Četl jsem jej tisíckrát v tiskových zprávách automobilky a vždy mě fascinovalo, jak tu budování dojmu technologické a technické nadvlády padá na úrodnou půdu. Kolem Volkswagenu se našlapovalo tiše, okázale a obřadně, a dokonce se zdálo, že i konkurence hází předem flintu do žita. Jenže nyní si někteří zákazníci uvědomili, že když si za příplatek nekupovali auto, ale Das Auto, a za ještě větší příplatek Vorsprung durch Technik, nemuseli být přitom úplně Simply clever.
Práh bolesti českého spotřebitele je úplně někde úplně jinde než u jeho protějšku na západ od našich hranic, čemuž odpovídá i a) předkládané řešení b) způsob komunikace skandálu dieselgate v Česku. V prvním případě se jedná o velkorysou nabídku povinné návštěvy servisu za účelem deaktivace podvodného softwaru (hybaj zákazníku do fronty, na nic se neptej a nech to na nás profících), ve druhém pak komunikace v duchu politiky mrtvého brouka. Diesel? Dieselgate? To bude nějaký omyl. My jsme průkopníkem elektromobility, průkopníkem pokrokových technologií!
Pokud Volkswagen vydrží hrát s touto kartou až do konce, bude to opravdový majstrštyk. Nejsem si ale jist, jestli to skousne každý. Osobně bych zvážil více pokory a otevřenosti, ale dost možná, že hlavnímu proudu zákazníků imponuje přesný opak. Pravdu o tom, kdo co dělal dobře nebo špatně, budou mít nakonec stejně jen čísla v kolonkách má dáti – dal.
Ceý článek si přečtěte ve Fleetu č. 3/2017