Kde se vzala defenzivní jízda?

Defenzivní jízda je v dnešní době docela populární pojem. Ne každý ale přesně ví, co si pod ním představit, a tak výkladů jeho významu existuje více. Někdo jej spojuje s pravým opakem výrazu jízda ofenzivní, tedy útočná, agresivní a nekompromisní, přičemž tvrdí, že jde o takovou jízdu, při které se řidič nikam „necpe“ a nevytváří rizikové situace. Jiný názor uvádí, že jde o jízdu přesně podle zásad správné techniky jízdy. Nebo se hovoří o jízdě spíše pomalejší, až přehnaně opatrné.

K prvnímu z trojice názorů lze říci, že jízda, při které se řidič nikam „necpe“, je vlastně ta správná, bezpečná, kterou lze označit slovem „normální“. Ale v defenzivní jízdě jde o něco více, jak si zanedlouho uvedeme. K druhému názoru se můžeme přiklonit pouze v tom smyslu, že správná technika jízdy je základním a neodmyslitelným předpokladem pro aplikaci zásad defenzivní jízdy. Ale dobrá technika jízdy ještě defenzivní jízdu nedělá. A k třetímu názoru: kouzlo defenzivní jízdy, zejména v dnešním moderním pojetí, je vysoká bezpečnost, ale se zachováním dynamiky jízdy. Defenzivního řidiče tedy rozhodně nepoznáte na první pohled tím, že jede pomaleji než druzí. Samozřejmě v případech, kdy ti druzí nepřekračují rychlostní limit. Podívejme se na počátky defenzivní jízdy a do míst, kde vznikla.

USA

Defenzivní jízda je pojem, který vznikl v padesátých letech minulého století v USA, kdy Američan Harold Smith formuloval pět prvních pravidel defenzivního způsobu jízdy pod názvem Smith System Of Defensive Driving. Smithova společnost se léty výrazně rozrostla a i dnes pokračuje v poskytování různých řidičských kurzů.

Spojené státy jsou jednou ze zemí, jež kurzy defenzivní jízdy legislativně podporují a řidiči, kteří absolvují kurz defenzivní jízdy, platí nižší pojistné za svoje vozidlo. V šedesátých letech (1964–1965) tuto metodu defenzivní jízdy zařadil Američan Chris Imhof do svého výukového programu. Imhof pracoval pro americký Národní úřad bezpečnosti. Byl tedy pokračovatelem a průkopníkem defenzivní jízdy v národním měřítku. Imhofův program vedl k zavedení kurzů defenzivní jízdy (Defensive Driving Courses, DDC) v USA, přičemž kurzy byly většinou sponzorovány velkými společnostmi vyrábějícími automobily, jako jsou General Motors a Ford Motor Company.

Pět Smithových pravidel defenzivního řízení:

Předvídejte – naučte se dívat 15 vteřin do budoucnosti a předvídejte, co by mohli udělat ostatní účastníci silničního provozu, nekoncentrujte se pouze na auto před sebou
Používejte periferní vidění – monitorujte velké zorné pole, vnímejte potenciální riziko, jako chodce, otevřené dveře auta, hrající si děti v okolí silnice, ostatní motoristy apod.
Mějte oči v pohybu – nefixujte svůj pohled pouze před sebe
Monitorujte – stále hlídejte okolí svého vozidla (používejte přímý pohled i všechna zpětná zrcátka)
Buďte vidět – používejte signály, jako houkačku, světla, oční kontakt, blinkry, mlhová světla

Smith současně stanovil pět základních charakteristik defenzivního řidiče:

Znalosti – defenzivní řidič musí znát pravidla silničního provozu a řídit se jimi, musí znát ovládací, manévrovací a brzdné vlastnosti svého vozidla
Koncentrace – defenzivní řidič stále monitoruje okolí svého vozidla, musí být před jízdou odpočatý, nesmí být pod vlivem omamných látek nebo alkoholu
Předvídavost – defenzivní řidič musí předvídat situace, které teprve mohou nastat, aby na ně mohl správně a včas reagovat
Rozhodování – defenzivní řidič nedělá riskantní rozhodnutí ani manévry, které mohou ohrozit jeho nebo jiné účastníky silničního provozu
Schopnosti – defenzivní řidič má takové řidičské a technické schopnosti, které mu dovolí ovládat bezpečně své vozidlo i v krizové situaci

Celý článek statutárního ředitele Dopravní akademie Roberta Kotála (s využitím práce zesnulého Jiřího Poura) naleznete v magazínu FLEET firemní automobily č. 3/2019. O svůj výtisk si můžete napsat do redakce zde. 

Související články

• Kuchařka TCO III: Není auto jako auto
• Od složitějšího k jednoduššímu
• Ne každý vyhrává