Ne každý vyhrává

Celkem 56 automobilů získalo v evropské anketě prestižní titul Car of the Year, neboli Auto roku. Na některé vítěze se skoro zapomnělo, ale někteří z poražených se zařadili mezi legendy.

Za téměř šest desetiletí evropské ankety Car of The Year (COTY) se na stupních vítězů vystřídalo téměř 180 modelů. Z automobilek je historicky nejúspěšnější Fiat s devíti tituly, jiné slavné automobilky naproti tomu neslavily ani jednou. Tipněte si, které z velkých ještě nevyhrály!

Porota vs. trh

Titul Car of The Year má sice značný marketingový dosah, nicméně výhra nebo umístění na „medailových“ pozicích nepřinesly vždy komerční úspěch. Za největší vítěze mezi auty nominovanými do COTY tak lze považovat ty, na nichž se shodli porotci i zákazníci.

Z dávných vítězů do této kategorie jednoznačně patří Renault 16 (rok 1966): první vůz typu hatchback s výklopnými pátými dveřmi a dvouprostorovou karoserií nabídl i sklopná a posuvná zadní sedadla. V letech 1965–1980 byly vyrobeny téměř dva miliony vozů R16. Dalším úspěšným průkopníkem od značky Renault se stal Mégane Scénic (vítěz 1997), první model MPV mezi kompaktními vozy. Založil novou kategorii rodinných vozů a byl nejprodávanějším evropským minivanem na přelomu tisíciletí. Hned dva tituly – jako první v historii ankety – získal pro francouzskou automobilku Renault Clio (1991, 2006), přičemž obě generace byly velmi úspěšné i prodejně.

Z celkem devíti vítězů automobilky Fiat byly nejúspěšnější modely 124 a 127, naopak model Tipo propadl. Licenci 124 koupili Španělé (Seat 124) a SSSR (s určitými úpravami pro ruské podmínky jako Žiguli/Lada). Fiat 127 ve své době patřil mezi deset nejžádanějších osobních automobilů na světě. Jen v Itálii se vyrobilo 3 779 086 kusů, další přibyly jako Seat 127.

Ford Escort stejně jako VW Golf získal primát až ve třetí generaci, přičemž jeho nástupce Ford Focus uspěl hned napoprvé. Escortů se vyrobilo přes 20 milionů, tedy více než legendárního Fordu T. Jeho nástupce, Ford Focus, u porotců uspěl díky výtečným jízdním vlastnostem a řadě prvků aktivní bezpečnosti hned napoprvé. Avantgardním designem se trefil do tehdejšího vkusu a několik let byl nejprodávanější modelovou řadou na světě.

Úspěšní bez titulu

Kdo nebyl u poroty prorokem? Třeba Legendární Ford Mustang, který obsadil ve druhém ročníku ankety až třetí místo, ačkoliv jeho pojetí vedlo ke zrodu nové třídy vozidel, tzv. pony cars, tedy kompaktních výkonných sedanů s dlouhou přední kapotou a krátkou zádí. Dařilo se mu i prodejně a dnes se prodává již jeho šestá generace!

Honda Civic, nyní už v desáté generaci, obsadila v roce 1974 třetí místo a žádná další se již k „medaili“ nepropracovala. Přesto se vyrobilo a prodalo už přes 18,5 milionu těchto vozidel. Toyota Corolla, na trhu od roku 1966 a nejprodávanější modelová řada všech dob (37,5 milionu), je na tom ještě hůř: nikdy se neumístila ani na medailové pozici!

Poražení vítězové

A podívejme se na to obráceně: Kdo vyhrál anketu, ale komerčně neuspěl? Takových vozů je celá řada. Třeba hned druhý vítěz – Austin 1800, který přes příkladné využití obestavěného prostoru u zákazníků přízeň nenalezl. Říkalo se ostatně, že novináři tímto titulem dodatečně ocenili konstruktéra Aleca Issigonise za jeho Mini a Austin 1100, které vznikly ještě před zrodem ankety.

Oprávněně bylo díky technickému pokroku oceněno NSU Ro 80 (rok 1968), obdivovány byly jak design a bezpečnost, tak revoluční Wankelův motor. Ten byl ale značně náročný na spotřebu a také poruchový. Vyrobilo se jen 37 406 exemplářů, které jsou dnes velmi cenné. V případě modelu Simca Horizont (1979) porotci prý ocenili pokus s předchůdcem současných palubních počítačů. Zákazníci nikoliv, prodeje pod názvy Simca Talbot a Chrysler Sunbeam byly mizivé a možná i proto se u nás dostaly do nabídky Tuzexu.

Jistě největším exotem na stupních vítězů za celé trvání ankety je Jensen FF (třetí příčka v roce 1967). Sportovního automobilu kategorie GT s pohonem všech kol a spotřebou kolem 25 l/100 km bylo vyrobeno pouze 320 kusů! Tento počet nedosahuje ani spodní hranice, která je dnes nutná k zařazení mezi nominované vozy. Ze sportovních vozidel uspělo jen Porsche 928 v roce 1978. Mezi pozapomenuté „medailisty“ patří i Autobianchi Primula, které skončilo druhé v roce 1965 (majitelé Fiat a Pirelli). Na následníka Hillmana, který skončil v roce 1964 na třetí příčce, si vzpomene leckterý český pamětník, vůz se k nám totiž na sklonu 60. let přes Tuzex dovážel, jen těžko si naopak někdo vybaví, jak vypadaly Oldsmobile Toronado (třetí v roce 1966), Fiat X1/9 (druhý v roce 1974) nebo Austin Metro (třetí v roce 1981).

Třikrát se do finále dostaly i modely Škoda. Škoda Roomster skončila v roce 2007 čtvrtá, Suberb byl v roce 2009 šestý a Yeti vyrovnal v roce 2010 zatím nejlepší umístění Roomsteru. Celkem 14 porotců ovšem některý z vozů Škoda ve svém hodnocení dalo na první místo (sedmkrát Roomster, třikrát Superb a čtyřikrát Yeti). Dvakrát dostaly škodovky nejvyšší možný počet přidělených bodů, tedy deset. John Simister dal absolutní známku modelu Yeti, Jorg Reichle Roomsteru.

Celý článek najdete v magazínu FLEET firemní automobily č. 3/2019 

Související články

• Kuchařka TCO III: Není auto jako auto
• Od složitějšího k jednoduššímu
• Kde se vzala defenzivní jízda?