Ford Explorer

Ford přivezl do Evropy další ryze americký model, velké SUV Explorer. Ten není na starém kontinentu úplným nováčkem, kdysi se zde již na vybraných trzích prodával. Nyní se po několikaleté pauze vrací, ovšem ve zcela nové podobě a s novým zaměřením. Ford by s ním totiž chtěl konkurovat prémiovým modelům. A navíc jej nabídne pouze jako plug-in hybrid…

Globální modelové politika Fordu umožňuje evropským zákazníkům koupit si na místní poměry velmi neobvyklý vůz. Explorer je druhý největší SUV model Fordu a v Evropě je to jeho zdaleka největší osobní auto, jaké nabídne. Ovšem zatímco v USA je Explorer sice velký, ale stále relativně dostupný vůz, v Evropě to bude prémiová záležitost. Má to ostatně logiku. Ford Explorer je výrazně větší než běžná SUV mainstreamových značek, takto velké auto vám dnes nabídnou jen prémiové automobilky. A Ford se tedy vydává na zteč právě proti nim. Velikostně je velmi blízký třeba Audi Q7 či Range Roveru, zapadá přesně mezi BMW X5 a X7, nebo Mercedes GLE a GLS, o něco kratší je v porovnání s ním Volvo XC90. A oproti této konkurenci se Ford ani nepodbízí cenou. Ta česká startuje na částce 2 010 900 Kč za model Platinum, za provedení ST-Line chce Ford 2 026 900 Kč. To je suma, za jakou koupíte i mnohé prémiové konkurenty, a dokonce ani nebudou v základní výbavě. U Fordu zákazník dostává plně vybavené auto, připlácí se jen za barvu a prodlouženou záruku (na 8 let/160 000 km, zatímco standardem je pětiletá či do 120 000 km).

Mohutná síla

Zatímco v USA má Explorer pod kapotou přeplňované zážehové Ecoboosty 2,3 l nebo 3,0 l a příznivci elektrifikace mohou zvolit toliko full hybridní variantu s atmosférickým šestiválcem 3,3 l, „evropský“ model je plug-in hybridem se zážehovým, dvojitě přeplňovaným šestiválcem 3.0 V6 EcoBoost, který nabídne 261 kW a elektromotorem který přidá dalších 75 kW. Zaujme ovšem především maximální systémový točivý moment 825 Nm. Jak jsme si v praxi při prvním seznámení s Explorerem ověřili, auto působí ještě výkonnějším dojmem, než jaký slibuje „papírově“. Například hodnota zrychlení z nuly na 100 km/h za šest sekund se nám zdá pesimistická, byť exaktní důkaz pro to nemáme. Explorer v plug-in hybridním provedení zrychluje až neuvěřitelně. Jeho parádní disciplínou je předjíždění, pružné zrychlení je na tak velké auto překvapivé. Pohonné ústrojí přitom působí mimořádně kultivovaným dojmem.

Nejde jen o emise

Díky plug-in hybridnímu pohonu s udávaným čistě elektrickým dojezdem 48 km pomáhá Fordu toto obří SUV trochu paradoxně snižovat jeho flotilový emisní průměr. Pravda, Explorer nemá šanci se dostat pod hranici 50 g CO2/km, která je určující pro různou elektromobilní podporu v mnoha zemích, takže není pro toho, kdo hledá SUV, které lze opatřit registračními značkami EL. Ale kdo chce silný vůz, kde elektrifikace v praxi neslouží jen k uspokojení tabulkových požadavků, ten v něm najde zajímavého společníka.

Plug-in hybridní pohon v Exploreru totiž funguje. Kromě oné působivé dynamiky umí jezdit i s rozumnou spotřebou paliva. Na delších trasách pak přijde vhod hybridní nátura pohonu. Explorer díky ní nabízí čtyři režimy fungování a celkem sedm jízdních režimů (pro různé povrchy a způsoby použití). K jízdním režimům patří samozřejmě plně elektrický pohon, při běžné jízdě ale bude nejpoužívanější režim EV Auto, který kompletně řídí chování hybridního ústrojí a na běžné trase postupně odčerpává z baterie energii.

V takovém režimu se nám podařilo dosáhnout spotřeby asi 8 l/100 kilometrů, což není na tak velký vůz vůbec špatné. Svižnější jízda, kdy jsme využívali i dva další režimy, tedy EV Later pro uchování aktuálního stavu nabití baterie na později a EV Charge pro dobíjení baterie, pak přinesla spotřebu stále ještě pod hranicí 10 litrů na 100 kilometrů. Větší využívání dynamiky vozu pak zvýší spotřebu na hodnoty okolo 12 l/100 km. Podobně jsou na tom i velká a výkonná dieselová SUV, jenže obdobně výkonné varianty z nabídky výrobců mizí, a navíc vznětové agregáty v praxi nenabídnou zdaleka takovou dynamiku ani akustickou pohodu, jako plug-in hybridní Explorer.

Dvě tváře

Rychlé a komfortní SUV od Fordu má tak trochu dvě tváře. Každá ze dvou nabízených verzí má totiž jinak vyladěný podvozek a řízení, což celkový dojem z auta výrazně ovlivňuje. Verze Platinum nabídne téměř „americký“ houpavý komfort, jenže podvozek je kvůli tomu trochu nervózní, což se projevuje i akusticky. Konstrukcí se totiž od zavěšení náprav šíří jakýsi „třepot“. Řízení je vláčné, s minimální zpětnou vazbou. Toto provedení tedy bude vyhovovat především klidným řidičům, kteří si chtějí pořídit „silniční jachtu“ a o jízdní stránku věci jim příliš nejde.

Sportovněji laděná verze ST-Line už vyhoví i těm, kteří žádají evropský styl naladění podvozku. Celkově tužší odpružení přitom rozhodně neznamená ztrátu komfortu. Rozhodně to neznamená, že by cestující na nerovnostech „natřásalo“. Přepracovaný podvozek se zbavil zmíněné nervozity a také jeho odhlučnění působí lépe. Řízení je výrazně tužší a přesnější, nabízí dokonce určitý náznak zpětné vazby, takže lze v zatáčkách provádět věci, na které tak velké SUV není stavěné.

Solidní prostor

Explorer je velký jak zvenku, tak zevnitř. Vpředu a na zadních sedadlech druhé řady je místa pocitově zhruba stejně, jako u rozměrově srovnatelné prémiové konkurence, třetí řada na nás ovšem působila o něco prostornějším a pohodlnějším dojmem. Skutečně se sem posadí i dospělý, byť, jak to bývá na těchto místech obvyklé, má kolena nepřirozeně výš. Před nimi má ale místa dost, a to i díky variabilnímu sklonu opěradel druhé řady. Zadní řada sedadel má i kotvicí body ISOFIX. Interiér působí prakticky, Ford se ostatně chlubí odkládacími prostory o objemu 123 litrů. Podrobněji o interiéru a jízdních vlastnostech v budoucím redakčním testu.     

Související články

• Zase bude líp
• Levnější a jednodušší
• V nejvyšších sférách