Podjíždění. Přestupek s posvěcením policie?

Vedle telefonování a psaní sms zpráv je jedním z nejnebezpečnějších fenoménů při řízení motorových vozidel nesprávné předjíždění. A to celosvětově. Existuje mnoho států, ve kterých se policie zaměřuje na kontrolu předjíždění mnohem více, než třeba na dodržování rychlostních limitů, jakkoliv je nepřiměřená rychlost jednou z hlavních příčin smrtelných dopravních nehod. Důvody jsou celkem logické. Při předjíždění se vozidla s opačným směrem jízdy mnohdy dostávají do těsné blízkosti. Nebo je předjíždění provedeno způsobem, který řidič předjížděného vozidla neočekává.

V souvislosti s již poněkolikáté oprašovanou diskusí na téma takzvaných řidičských průkazů na zkoušku pro začínající řidiče bylo možné v různých sdělovacích prostředcích zhlédnout reportáž o mladíkovi, který krátce po získání řidičského průkazu ve svých osmnácti letech usmrtil dva lidi při nesprávném předjíždění. Odvysílání takové reportáže je dobrou prevencí, tedy alespoň nějakou prevencí, protože ta, o kterou se má postarat stát, se jaksi nekoná. Nepostará-li se o ni Ministerstvo dopravy, mohla by se toho chytit policie, prostor na to bezesporu má. V každé vyspělé zemi hraje policie, zejména ta dopravní, roli nejen vymahače práva, ale také dobrého rádce. Koneckonců, ona je tím, kdo je u dopravní nehody jedním z prvních, její příslušníci se dnes a denně musí dívat na otřesné následky nehod, včetně devastovaných těl. Řidič možná dokonce spíše uvěří policistovi, který ony nepříjemné situace denně osobně řeší, než úředníkovi ministerstva, který má zážitky jen zprostředkované.

Policie má tedy značnou moc. Nejen tu spočívající v kontrole dodržování dopravních předpisů, ale také v ovlivňování myšlení řidičů. Protože málokterý řidič o správnosti slov dopravního policisty pochybuje. A když je navíc stanovisko nejvyššího dopravního policisty této země zveřejněno v tisku, měla by to být co do věcné správnosti sdělení „tutovka“. Jenže tomu tak bohužel není. A vrcholný představitel naší dopravní policie nabádá řidiče k manévru, který je v dopravně civilizovaném světě považován za jeden z nejtěžších dopravních zločinů a trestán těmi nejpřísnějšími tresty. Řeč je o předjíždění zprava (v Anglii, kde je trestáno nejvíce, samozřejmě zleva).

Dezinformace z nejvyšších pater

Je to již déle než dva roky, co na dotaz čtenáře motoristického časopisu, jak se má zachovat na dálnici poté, kdy jízdou v pravém jízdním pruhu dojede pomalejší vozidlo jedoucí bezdůvodně, a tedy neoprávněně v prostředním či levém jízdním pruhu, odpověděla tisková mluvčí policie, že řidič může klidně pokračovat ve svém jízdním pruhu, protože bude-li rychlejší než vozidlo po jeho levé ruce, nepůjde o předjíždění, a tedy ani o dopravní přestupek. Toto otištěné sdělení pochopitelně vyvolalo mnoho nesouhlasných reakcí znalců pravidel silničního provozu. Dostalo se jim odpovědi, že sdělení vychází z právního názoru ředitele služby dopravní policie České republiky, plk. Ing. Tomáše Lercha. Ten pak obdržel řadu dopisů, včetně těch otevřených, jež jsou stále na internetu k nalezení. Také Ministerstvo dopravy jej vyzvalo, aby nemystifikoval veřejnost, svoje tvrzení odvolal a věc uvedl na pravou míru. To se ale nestalo. Naopak, policie dál zastává názor, že předjíždění je pouze takový manévr, u kterého (na vícepruhové komunikaci) dojde ke změně jízdního pruhu.

Je to předjíždění. A nebezpečné!

Není jasné, kde se takový názor bere. Stačí se podívat do zákona a hned vidíme, že ten zná dva druhy předjíždění: s vybočením ze směru jízdy a bez něj. Pro oba způsoby platí trochu odlišná pravidla, ale vždy se jedná o předjíždění. Předjíždění jako pojem není v zákoně definován, zákonodárce evidentně nepovažoval za nutné tento pojem nějak zvlášť vymezovat a ponechal jeho výklad na prostém jazykovém výkladu slova „předjet“, tedy jízdou se dostat před jiné pohybující se vozidlo (pokud by se vozidlo nepohybovalo, jednalo by se o objíždění). Lhostejno, na které straně se předjížděné vozidlo nachází. Jinými slovy, pokud jede vozidlo v prostředním jízdním pruhu a jiné vozidlo se rychlejší jízdou dostane před jeho úroveň, šlo o předjíždění, ať jelo rychlejší vozidlo v levém či pravém pruhu.

Pravidla silničního provozu pak říkají, kdy se takový manévr za předjíždění nepovažuje. Je to jednak při jízdě v obci, a pak také při takzvané souběžné jízdě, což je poněkud zavádějící pojem, který ve skutečnosti bezprostředně souvisí se zvýšenou hustotou provozu. Jestliže například na dálnici vznikne taková hustota provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel jedoucí rychlostí 100 km/h a rychlost jízdy každého motorového vozidla je limitována rychlostí vozidel jedoucích před ním, pak se nepovažuje za předjíždění, jestliže vozidla jedoucí v jednom jízdním pruhu jedou rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu. Z uvedeného plyne, že kromě zmíněných dvou případů se situace, kdy vozidlo v jednom jízdním pruhu jede rychleji než vozidlo v jiném pruhu, naopak za předjíždění považuje.

Vydržte s nervy

Jak již bylo řečeno, předjíždění zprava je velmi nebezpečný manévr a je jistě znepokojující, že policie k takovému chování řidičů svou mystifikací přispěla. Není ani bez zajímavosti představit si, jaké rozčarování asi prožije řidič, který sdělení šéfa dopravní policie uvěřil a poté, co předjel vozidlo na dálnici zprava a byl z tohoto manévru usvědčen, odešel od správního řízení s desetitisícovou pokutou, ročním zákazem řízení a sedmi body. Takto totiž platná legislativa tento nebezpečný přestupek trestá. A zcela právem. Rizika z něj plynoucí jsou evidentní a mohou mít velmi vážné následky. Proto mějte na paměti, že i kdybyste v pravém pruhu dojeli vozidlo jedoucí bezdůvodně v prostředním nebo levém pruhu, neopravňuje vás jeho provinění proti pravidlům silničního provozu k tomu, abyste vy sami jiný přestupek spáchali. Jaký je správný postup? Zařadit se v bezpečné vzdálenosti za vozidlo, které chceme předjet, a případně jej upozornit světelným nebo i zvukovým výstražným znamením, aby jízdní pruh vyklidil. Nebo zůstat v pravém jízdním pruhu a snížit rychlost jízdy tak, aby k předjetí nedošlo. V každém případě je třeba mít na paměti v první řadě bezpečnost jízdy. Tedy sledovat situaci jak před sebou, tak za sebou, a dodržovat bezpečnou vzdálenost. Snaha přinutit vpředu jedoucí vozidlo k uhnutí nalepením se mu na nárazník je riskantním a také neslušným až agresivním manévrem.

Autor: Robert Kotál, Dopravní akademie

Článek vyšel v magazínu FLEET firemní automobily č. 4/2018

Související články

• Ojetiny
• S jasným účelem
• Černá je dobrá? Ani ne...