Hlavní mýty o hlavní

Do tématu tohoto článku nejlépe uvedu laskavého čtenáře zmínkou o dopravní nehodě z nedávné doby. Zajímavý není ani tak průběh nehody, jako nahlížení na ní jejími aktéry a vnímání vlastní míry zavinění.

Řidička osobního automobilu se blížila ke křižovatce ve tvaru kříže po hlavní komunikaci, která se v křižovatce stáčela vpravo. Před ní ze stejného směru se ke křižovatce blížil cyklista. Jel při pravém okraji a nedával žádné znamení o změně směru jízdy. Řidička, která měla v úmyslu na křižovatce pokračovat vpravo, shodně s průběhem hlavní, začala cyklistu v křižovatce předjíždět. Protože ale cyklista pokračoval v křižovatce přímým směrem, došlo ke střetu obou vozidel, při kterém cyklista utrpěl těžká zranění.

Řidička ani na okamžik nezapochybovala o své nevině. Argumentovala tím, že cyklista jel při pravém okraji, nedával žádné znamení, a tak měla právo se domnívat, že bude pokračovat vpravo, stejně jako ona. Protože přece kdyby chtěl hlavní opustit, jel by víc vlevo a dával by znamení o změně směru jízdy. V tomto názoru ji utvrzovala rodina (do které patří i příslušník policie), známí, dokonce i její původní obhájce.

Důležitá formulace

A v tom je asi ten největší problém. Mýtus, že hlavní komunikace tvoří jakousi páteř křižovatky, a má se apriori za to, že kdo po ní jede a nic neukazuje, po ní bude také dál pokračovat, je v řidičské společnosti zakořeněn strach vyvolávajícím způsobem hluboko. Pravdou ovšem je, že hlavní a vedlejší komunikace v křižovatce plní jedinou funkci – umožnit určení přednosti v jízdě. Ani o milimetr víc! Na dávání znamení o změně směru jízdy nemá vliv. A jakési imaginární narovnávání křižovatky podle hlavní (kdo jede křižovatkou po hlavní „jede rovně“) je životu nebezpečné.

Zkrácená (bez újmy na významu) citace ze zákona, část Pravidla provozu na pozemních komunikacích: Řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci … musí dát přednost v jízdě vozidlům … přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci. Nejdůležitějším slovem v textu je slovo „přijíždějícím“. Zákon totiž vůbec neřeší, kam, tedy po jaké komunikaci, řidič křižovatku opouští. Tedy věta „přednost v jízdě má řidič, který pokračuje po hlavní, před tím, který z hlavní sjíždí na vedlejší“ nemá oporu v pravidlech a jde o čistý mýtus, který v některých případech poskytuje nesprávné řešení dopravní situace v křižovatce.

Je také důležité si uvědomit, že funkce hlavní komunikace v křižovatce končí. Zdánlivé pokračování hlavní komunikace je ve skutečnosti hlavní komunikací pouze pro protijedoucí vozidla. Logicky. Jestliže se zákon zabývá pouze tím, po jaké komunikaci vozidlo do křižovatky přijelo, a vůbec se nestará o to, po jaké ji opouští, pak je nesmyslné hovořit o tom, že komunikace, která vede z křižovatky pryč (myšleno ve směru jízdy vozidel) je hlavní nebo vedlejší. Tedy, ono se vlastně vůbec nedá říci, že vozidlo v křižovatce pokračuje po hlavní. Nepokračuje, z jeho směru hlavní v křižovatce končí.

Celý článek odborníka na dopravní právo Roberta Kotála (Dopravní akademie) najdete v magazínu FLEET firemní automobily č. 4/2019. Napište si o výtisk zdarma na info@ifleet.cz

Související články

• Jeden údaj nestačí
• Příteli chvátej...
• Podmíněná smysluplnost
• Proměna