Příchod velkého bratra

Monitorovací systémy se staly standardním nástrojem pro efektivní správu vozového parku, neznamená to však, že by byly vnímány a přijímány jednotně a že by jejich rozšíření nenaráželo na problémy. Pokud se společnost chystá k zavedení tohoto systému, měla by celému procesu věnovat patřičné úsilí.

Důvodů pro zavedení monitorovacího systému na bázi GPS/GPRS technologie může být několik. Tím prvním je automatická tvorba knihy jízd, která eliminuje problémy s vedením tohoto dokumentu jednotlivými řidiči. Kniha jízd není povinným dokladem, který si může vyžádat dopravní hlídka, je to pouze ekonomický podklad, na jehož základě společnost uplatňuje náklady na provoz svých aut v účetnictví. Případy, kdy není vedení jízd zapotřebí, ponechme stranou, protože ty zřejmě nebudou ani předmětem zavádění monitoringu.

Dalším důvodem, v mnoha případech ovšem tím prvním a hlavním, je snaha zamezit soukromým jízdám na úkor firmy. Tedy buď „černým“ soukromým jízdám s auty, se kterými to řidiči nemají povoleno, nebo vykazování služebních jízd namísto soukromých u benefitních aut.
Třetím důvodem může být snaha získat přehled o tom, kde se aktuálně auta nacházejí a jaký je jejich aktuální status. Takový přehled je užitečným nástrojem pro firmy, které musí operativně řešit nasazování svých aut nebo pro ty, které potřebují mít přehled, kde se jejich auta nacházejí kvůli včasnosti závozů a podobně.
A konečně je tady i čtvrtý důvod, kterým je zabezpečení vozidel. Monitorovací systémy mohou být za určitých podmínek prostředkem, který umožní vyhledání odcizeného vozu, stejně jako jsou schopny dokázat při sporech o poškození, kde v danou dobu auto bylo a zda jelo nebo nikoli. To se může hodit v situacích, kdy se na firemního řidiče někdo snaží svalit vinu za poškození, ve kterém je zcela nevinně.
Existuje ještě pátý důvod? Ano, existuje. Některé firmy chtějí mít přehled o tom, jak vlastně jejich řidiči jezdí. Kromě upozornění na excesy, jako je překročení maximální povolené rychlosti, lze systém po napojení na datovou sběrnici vybavit i doplňkovými funkcemi, které vyhodnocují řadu dalších parametrů jízdního stylu, a umí sledovat i spotřebu na každého konkrétního řidiče.
V drtivé většině případů není důvodem pořízení a zavedení monitorovacího systému snaha zaměstnance „špiclovat“, přesto ji právě tak většinou vnímají. Argumenty o jejich vlastní bezpečnosti a všeobecném přínosu většinou neslyší, jejich mysl zaměstnávají myšlenky na to, že budou neustále pod dohledem jakéhosi Velkého bratra, který bude neustále sledovat každý jejich pohyb... Že je něco takového nesmysl, je třeba jim vhodně vysvětlit.

Monitoring a zákony
Kdo nic špatného nedělá, ten nemá co tajit. Takové je stručné a jasné pravidlo, ze kterého je možno vycházet. Často se ozývají jako první právě ti, kteří čas od času auto zneužijí pro soukromé potřeby. Odpor se dá očekávat také od řidičů benefitních aut, kteří se obávají, že budou sledováni na svých soukromých cestách, takže se přijde na to, kdo s kým... Toto je citlivé téma, pracovníci s benefitními auty už většinou mají určitou funkci, zodpovědnost a v řadě případů o ně zaměstnavatel nechce přijít jen kvůli takové věci, jak je GPS monitoring. Kromě toho jsou zde také právní aspekty, které je třeba respektovat. 
Při použití monitorovacího systému totiž dochází k vytváření záznamu o poloze vozidla a jeho řidiče a vznik takového záznamu je třeba posuzovat jako zpracování osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb. O ochraně osobních údajů. Pořizovatel takového záznamu je pak správcem osobních údajů ve smyslu §4 písm. j) zákona, který mu v § 5 ukládá určité povinnosti. Mezi ně patří například určení účelu zpracování osobních údajů a shromažďování jen takových osobních údajů, které odpovídají stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu. Je tedy vhodné nasazení GPS systému deklarovat jako zařízení nejen pro tvorbu knihy jízd (pak by musel stačit pouze výpis času a ujeté vzdálenosti), ale také zařízení pro zajištění bezpečnosti a efektivnosti provozu a jako prostředek zajištění vozidla proti odcizení. V tomto případě již lze odůvodnit sledování polohy vozidla a dalších provozních údajů. Stále však platí, že je třeba údaje shromažďovat pouze v takové míře, která odpovídá účelu sledování polohy vozidla při služebních jízdách a která nadměrně nezasahuje do soukromí zaměstnanců.
Na druhou stranu je zde ustanovení zákoníku práce, které stanovuje, že zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svoji osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele a tento zákaz je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. Pokud chce zaměstnavatel zajistit, aby se řidiči neodchylovali kvůli soukromým zajížďkám od tras, pak je přiměřeným způsobem kontroly i sledování polohy vozidla. 
Je ovšem nutné dodržet povinnosti vyplývající pro zaměstnavatele z pracovního práva, konkrétně podmínky kontrolních mechanismů spočívajících ve sledování zaměstnanců podle § 316 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. a přímo informovat zaměstnance o rozsahu a způsobu jejich provádění.    

Celý článek přináší magazín FLEET č. 5/2013

K dispozici také v elektronbické podobě zde

Související články

• Pouští a pralesem
• Ford Transit Custom Sport Van 2.2 TDCi
• Zmýlená zaplatí
• Řidiči hromadného ničení
• Povolání: fleet manažer