Řidiči hromadného ničení

Řidičský průkaz skupiny B je v řadě případů podmínkou pro přijetí do zaměstnání, i když se nejedná o řidiče z povolání. Prostě se předpokládá, že pracovník na dané pozici bude muset v zájmu optimálního výkonu alespoň občas usednout za volant. Většina firem se spokojí s konstatováním, že uchazeč řidičák vlastní. Jaký je ale řidič, už nezkoumá...

Řízení auta není nic těžkého, což platí už nějaké to desetiletí. Minimálně od té doby, co se do aut začaly montovat synchronizované převodovky či posilovače řízení. Dnešní technika je ještě mnohem dál. Máme automatické převodovky a stabilizační systémy, ABS a spoustu dalších elektronických pomocníků, bez kterých si moderní auto už snad ani neumíme představit. Mnoho řidičů ale nemá přílišné povědomí o tom, jak se k moderní technice chovat, případně má dojem, že musí snést všechno. Tito řidiči jsou pro firmy většinou drazí, protože auta pod jejich rukama doslova „hoří“. A to ze dvou důvodů: protože se k automobilové technice nechovají správně, nebo proto, že svým stylem jízdy zapříčiňují nebezpečné situace, které čas od času skončí nehodou. Podívejme se na první uvedený důvod. Ten druhý si necháme na jindy. 

Existuje celá řada prohřešků proti pravidlům slušného chování vůči automobilové technice. Většina z nich má kořeny v někdejších, dnes již neplatných poučkách, jiné jsou dány mizernou teoretickou výukou v dnešních autoškolách. Neházejme na ně ale všechnu vinu, často by úplně stačilo, kdyby si řidiči důkladně prostudovali manuál ke svěřenému autu. Nebudeme se teď zabývat tím, že řidič špatně sedí za volantem, že si neumí seřídit zpětná zrcátka a dalšími chybami, které jsou sice na pováženou, ale autu přímo neškodí. Podívejme se na nejčastější prohřešky, které se negativně podepisují na stavu jeho důležitých agregátů a mechanických částí. 

Ach ta turba!
Doby, kdy byly turbomotory výsadou úzkého segmentu trhu, jsou minulostí. Nejprve se pevně zabydlely v dieselových (vznětových) motorech, kterým doslova „vdechly život“, v současnosti na ně stále více narážíme také u benzinových (zážehových) agregátů. Princip činnosti turba je stále stejný: na jedné straně jej roztáčí výfukové plyny z motoru a točící se rotor na druhé straně díky tomu „pěchuje“ vzduch do sání pod tlakem vyšším, než je běžný atmosférický. Díky tomu roste účinnost motoru, což znamená buď vyšší výkon, nebo nižší spotřebu. V každém případě je třeba si uvědomit, že turbo je zařízení velmi citlivé. Má velmi vysoké otáčky, řádově v desítkách tisíc za minutu, a potřebuje dobré mazání a chlazení. Řada řidičů dělá dvě chyby: okamžitě po studeném startu tomu dá „kotel“ a s pedálem na podlaze přidává další podpis pod budoucí zánik nebohé turbíny, která byla přinucena se roztočit bez dostatečného promazání. Stejní řidiči většinou po divoké jízdě zastaví a okamžitě vypnou motor, takže neumožní turbu ochlazení. Typické je to při odbočení k čerpací stanici poté, co auto jelo hodinu stošedesátkou po dálnici. „Přilétnou“ na pumpu, zabrzdí a vypnou motor. Ideální je už v odbočovacím pruhu zvolnit, dojíždět pomalu, po zastavení nechat motor ještě několik sekund běžet a pak jej teprve vypnout.
Nebezpečí: Zejména zadření turba, což je hodně drahá oprava, jak u dieselu, tak benzinu. Pokud k němu dojde, poznáte to snadno: netočící se turbína vytváří velký odpor ve výfukovém potrubí, motor netáhne, auto se doslova „plazí“ a nedrží volnoběh (zhasíná).     

Optimální zahřátí motoru
Nejde ale jen o turbo. Celý motor potřebuje ke své optimální práci dobře zahřátý olej. Bohužel, v autech dnes ukazatel teploty oleje většinou nenajdeme. Pouze teplotu chladicí kapaliny. Jenže zatímco ta je zahřátá během dvou – tří minut, olej se zahřívá na optimum klidně až čtvrt hodiny. Nedejte tedy na to, že z výdechů ventilace začal do interiéru proudit teplý vzduch, to o zahřátí motoru nic nevypovídá. Teplá je pouze chladicí kapalina v radiátoru topení... Nadměrné namáhání studeného motoru v době, kdy se kvůli studenému oleji nepromazává optimálně, zvyšuje opotřebení pohyblivých součástí, nehledě na nerovnoměrné zahřívání.
Nebezpečí: Především prasklá hlava motoru, ale také zvětšené provozní vůle, netěsnosti, hlučnost, vibrace... Opět opravy, které jdou do desetitisíců.

Celý článek naleznete v magazínu FLEET č. 5/2013 

K dispozici také v elektronické podobě zde.

Napsal: ifleet

Související články

• Pouští a pralesem
• Ford Transit Custom Sport Van 2.2 TDCi
• Zmýlená zaplatí
• Příchod velkého bratra
• Povolání: fleet manažer