Díky, pane asistente

V současnosti se u automobilů výrazně zvyšuje počet asistenčních systémů, kterými jsou standardně vybaveny. Prvním byl protiblokovací systém ABS, na něj navázal stabilizační systém ESP. Oba jsou dnes povinnou výbavou každého nového automobilu. Do hry vstupují další „vychytávky“, jako systémy automatického parkování, adaptivní tempomaty, automatické brzdění či hlídání udržování jízdního pruhu, vylepšené v poslední době také o krátkodobé autonomní řízení vozu.

Každému z nás se někdy stane, že je za volantem nesoustředěný, roztěkaný, unavený... V takovém stavu děláme chyby, a pokud máme možnost tyto chyby eliminovat nějakým zařízením, je moudré si jej dopřát. Automobilky dnes operují množstvím zkratek a názvů, ve kterých je těžké se vyznat, zvlášť když na rozdíl od sjednoceného označení ABS existují pro stejnou funkci u různých značek různé názvy. Vždy si proto dobře zjistěte, co nabízené „hejblátko“ vlastně umí a pokud to jen trochu jde, vyzkoušejte, zda vám jeho činnost vyhovuje. Rozdíly v tom, jak obdobné systémy značku od značky fungují, mohou být leckdy zásadní. Podívejme se na výběr desítky nejzajímavějších systémů a na to, co nám přinášejí.

1. Sledování jízdního pruhu s automatickým zásahem do řízení

Mezi asistenčními systémy, které se dnes nabízejí, patří tento na první místo pomyslné „hitparády“. Mnoho řidičů se za volantem při jízdě po dálnici nebo rychlostní komunikaci věnuje i dalším činnostem, než jenom řízení. Dobře to není, ale je to realita. Kromě toho i pozornost soustředěného řidiče může občas něco oslabit. Nehod, kdy auto sjede ke krajnici nebo vjede do protisměru, zatímco řidič řeší kávou či colou polité kalhoty/sukni, čte (nebo dokonce píše) esemesku, nebo se jenom snaží něco nastavit na dotykovém displeji vozidla, se stává mnoho. A to se ani nezmiňujeme o mikrospánku... Jednodušší systémy pouze akusticky nebo hapticky (hmatovým vjemem, třeba chvěním volantu nebo vibrací v sedáku) řidiče upozorňují, že auto přejíždí krajní nebo dělicí čáru, aniž by byla aktivována směrová světla (blinkry). Systém pracuje od určité rychlosti, aby zbytečně nerušil třeba při parkování a podobných manévrech v malé rychlosti. O sledování vodorovného značení na silnici se starají kamery, což znamená, že kde nejsou dělicí a krajní čáry, tam většina systémů nefunguje. V současnosti ale již pokročilé systémy umí registrovat například i krajnici bez bílé čáry. V každém případě stojí za to, zajímat se o nadstavbu tohoto systému (různé automobilky mu dávají různé názvy), která je schopna i automatických korekcí. To znamená, že systém automobil de facto sám řídí. Ani chvilková nepozornost řidiče tak auto nesvede z cesty. Systém pracuje pouze po omezenou dobu, obvykle maximálně 10 sekund, poté začne zvukovým signálem řidiče „budit“. Delší dobu automat fungovat kvůli legislativě nemůže. Zkušenější řidiči, kteří se již s tímto systémem naučili jezdit, ale vědí, že třeba při nudné jízdě po dálnici stačí volant jen zlehka přidržovat tak, aby v něm systém registroval určitý odpor ze strany řidiče, a pak už neprotestuje a pokud není třeba přejíždět z pruhu do pruhu, sám odřídí desítky kilometrů...

2. Adaptivní tempomat

Zatímco systém hlídání jízdního pruhu využívá kamer, adaptivní tempomat se většinou spoléhá na mikrovlnný radar v přídi vozu (výjimkou je Subaru, jehož zajímavý a výborně fungující systém využívá i pro adaptivní tempomat kamer). Co umí? Radar předává systému informaci o vzdálenosti od vpředu jedoucích vozidel a elektronika tak sama vůz zpomaluje a zrychluje zpět na nastavenou rychlost, jak se před autem objevují a uhýbají jiné vozy. Řidič tedy může mít obě nohy sundané z pedálů a auto přesto reguluje svou rychlost v závislosti na situaci před sebou. A co víc, některé systémy auto umí i samy zastavit a opět rozjet, když se auta vpředu dají znovu do pohybu. Plně automaticky to ale samozřejmě funguje pouze ve spojení s automatickou převodovkou. Většina systémů umožňuje nastavit tři úrovně vzdálenosti: konzervativní, střední a krátkou.

3. Přednárazové systémy

Zatímco adaptivní tempomat funguje ve vyšších rychlostech, přednárazové systémy jsou určeny pro zabránění drobným kolizím, ke kterým dochází v městském provozu a popojíždění v kolonách. Princip funkce je podobný, i když tyto systémy nevyužívají radar, ale laserová čidla nebo čidla parkovacího systému. Mají tedy omezený dosah a systém je tedy určen jen pro situace, kdy rychlost jízdy nepřekračuje městské maximum. Pro vyšší rychlosti je dosah těchto prostředků nedostatečný, na druhou stranu je možno jím vybavovat auta sériově, protože není tak drahý jako na radaru závislý adaptivní tempomat. Podobné systémy tedy nalezneme i v běžných kompaktních, či malých automobilech. Opět nalezneme velké rozdíly v tom, jak systémy jednotlivých značek fungují. Některé umí auto zcela zastavit, jiné pouze zmírní následky nárazu. Na to se informujte, zvlášť když za to platíte něco navíc. Obecně se jedná o velmi užitečné systémy, a to zejména, pokud jsou schopny reagovat nejen na takovou překážku, jako je auto nebo zeď, ale i na chodce či zvířata. Zde bylo průkopníkem Volvo a dnes jsou již systémy, které dokáží rozpoznat chodce, stále častější výbavou nových aut. Pokud je v autě můžete mít, neváhejte. Nejen kvůli sobě...    

4. Parkovací senzory a couvací kamery

Existují řidiči, kteří řídí velmi dobře, ale jak dojde na parkování v těsnějším prostoru, zejména mezi auty nebo betonovými sloupy podzemních garáží, mají problém, o kterém leccos vypovídají šrámy na náraznících a slitinových discích jejich vozů. Parkovací „usnadňovatelé“ jsou nejen pro ně vítanou pomocí. Tím nejjednodušším a nejlevnějším, jaký si dnes lze dopřát, jsou zadní senzory se zvukovou signalizací, varující před příliš malou vzdáleností od překážky při couvání. Stejně fungují také senzory přední. Malou revolucí byly systémy, které na barevných displejích řidiči ukazují pomocí vícebarevných polí, jak blízko překážka je a kde se nachází. Zda vlevo, vpravo, uprostřed za vozem nebo po jeho straně... Ještě vyšší level pak představují couvací kamery, které na displej přenášejí obraz situace za vozidlem, navíc s vyznačením předpokládané dráhy jízdy podle natočení volantu. Zároveň řeší problém, který je vlastní systémům bez kamery: ty totiž registrují i neškodnou vzrostlou trávu a občas naopak nezaregistrují ze země čouhající tyč, nebo jiný tenký předmět. Díky kameře jej řidič vidí. V poslední době se navíc začal prosazovat takzvaný „Bird View“, tedy obraz složený ze čtyř a více kamer, vytvářející pohled na vozidlo a situaci kolem něj shora. S takto vybaveným autem je radost parkovat. Nejen že zajedete i tam, kam byste se, odkázáni na vlastní odhad, sami nevešli, ale omezuje se na minimum také riziko poškození vozu a vozů okolních. Zarputilým ničitelům disků pravých kol také některé značky nabízejí automatické sklopení pravého zpětného zrcátka do polohy, která řidiči zprostředkuje obraz o tom, jak daleko od obrubníku se při podélném parkování kolo nachází. 

Celý článek přináší FLEET firemní automobily č. 5/2015

V elektronické verzi je časopis k dispozici zde

Související články

• Sázka na jistotu
• Lev u lazebníka
• Opožděný rychlík
• S novým rekordem
• Automobilové šaty