Ten, nebo tamten?

Výběr osobních aut vyvolá snad v každé firmě vlnu zájmu a někdy i nevítané iniciativy ze strany manažerů, kteří by do skladby vozového parku neměli mluvit. Pokud je třeba vybrat auta užitková, je tato aktivita většinou výrazně nižší. Jsou to auta pracovní, a ta musí být hlavně za co nejnižší cenu. A tím také leckdy zadání parametrů výběru víceméně končí...

Řízení vozových parků s využitím znalostí TCO, tedy celkových nákladů na provoz a vlastnictví, patří do arzenálu osvícenějších manažerů, zatímco ti ostatní jsou fixováni na pořizovací cenu jako můry na světlo a v zájmu této počáteční úspory jsou ochotni někdy relativizovat či zcela odsunout do pozadí jiné aspekty výběru. Jsou známy případy nákupu vozidel, jejichž nákladový prostor nevyhovoval rozměrům zařízení či zboží, které měla převážet, aut, jejichž maximální nosnost byla hluboko pod hmotností typicky převáženého nákladu, nebo situace, kdy byla pro těžké náklady zvolena verze s předním náhonem nebo naopak pro náklady lehké jako pírko verze s pohonem zadním. Stačí, aby rozhodoval někdo, kdo je oslepen agresivní cenovou nabídkou některého z dealerů nebo fleetového oddělení importéra dané značky, a je na problém zaděláno. U lehkých užitkových automobilů lze snadno napáchat mnohem více škod než u aut osobních. Také na nich lze hodně prodělat, nebo naopak hodně vydělat. Ale nikoli handrkováním se o další procento slevy, ale důsledným vyhodnocením provozních nákladů všech modelů, které přicházejí z hlediska technických parametrů v úvahu.      

Rozdíly k zamyšlení

Potenciál úspor osobních a užitkových vozů při sledování nákladů podle TCO je skutečně velmi odlišný. Například v segmentu osobních vozů nižší střední třídy činí rozdíl mezi nejvýhodnějším a nejméně výhodným vozem cca 1,50 Kč/km, což při ročním kilometrovém proběhu 30 000 km představuje u jednoho auta potenciál úspor 45 000 Kč, tedy 450 000 Kč u fleetu o deseti autech. To je zhruba cena jednoho nového vozu. Oproti tomu se v segmentu středně velkých LUV pohybujeme v intervalu okolo 4 Kč/km mezi nejvýhodnějším a nejméně výhodným modelem pro daný provoz a využití. A to není všechno. Užitková auta najezdí běžně přes 60 000 km ročně, někdy i výrazně přes 100 000 km. Počítejme s umírněnou hodnotou 80 000 km, což znamená, že na jednom autě lze prodělat za rok 320 000 Kč, na deseti autech pak 3,2 milionu! Jinými slovy, během jediného roku lze „vydělat“ na bezmála čtyři nová auta! Nebo čtyři auta prodělat... Dejme tomu, že bylo to nejméně výhodné (ale přesto zakoupené) auto o 100 000 Kč levnější než nejvýhodnější konkurent. Tato zdánlivá úspora se tedy rozplyne již během prvních čtyř měsíců od uvedení vozidla do provozu!   

Dobrá, nastínili jsme situaci: Prostor pro úspory je obrovský. Ale jak jich dosáhnout? Které auto je to pravé? Na to bohužel neexistuje žádná jednoznačná odpověď, pokud očekáváte jeden konkrétní typ vozu. Odpověď je tak trochu šalamounská, ale jediná možná: Takové, které optimálně odpovídá všem důležitým provozně-technicko-logistickým parametrům. Pro každý účel užívání vozu, pro každou dobu užívání a každou intenzitu užívání je výhodný jiný vůz. Tak to prostě je. 

Celý článek naleznete na stránkách magazínu FLEET firemní automobily č. 5/2016.

Související články

• Paragrafy a praxe
• Není hybrid jako hybrid
• Soukromě, tedy za své?
• Bez zbytečných experimentů