Pravidla boje

Každý subjekt, který potřebuje něco nakupovat, je nucen zabývat se otázkou, jak účelně jsou vynaloženy peníze na nákupy zboží a služeb. Nákup a jeho postavení v dodávkovém řetězci je jednou z primárních složek, z toho důvodu je zodpovědný za vstupy do firmy nebo jiného subjektu.

Jaká pravidla jsou dnes mezi nákupčími nejčastěji uplatňována? Jakých chyb se dopouštějí a čeho by se měli pokud možno vyvarovat? I pro fleet management platí obecně platné zákonitosti a pravidla...  

Nákupčí dnes
Zejména u větších firem je existence oddělení nákupu téměř samozřejmostí. O jeho začlenění v organizační struktuře se však vedou mnohdy dlouhé debaty a spory. A čím dál tím častěji se nákupní oddělení angažuje i v oblasti nákupu firemních vozů a souvisejících služeb – můžeme tomu souhrnně říkat firemní mobilita. Jak tedy situace v současné době vypadá, jaké jsou aktuální zkušenosti nákupčích na jedné a dodavatelů na druhé straně?
O co jde v samotném nákupním procesu? V ideálním případě by se mělo jednat o takový nákup, kde je ekonomická stránka v souladu s uživatelskou kvalitou a fungujícím vztahem. Ve většině případů tomu však takto nebývá a ekonomická stránka je nadřazena všem ostatním parametrům obchodního vztahu.
Obecně panuje představa, že začlenění nákupčího do nákupního procesu je pro firmu automaticky výhodné. Může tomu tak být, a nemusí. Garancí „dobrého nakoupení“ není ani velikost firmy, ani samotné angažování nákupčího. Vždy záleží na kvalitě zadání, co že má být nakoupeno a s jakými parametry, a rovněž tak na orientaci nákupčího v dané problematice. Pokud se například jedná o firmu vyrábějící potraviny, pak by se nákupčí měli orientovat nejen na trhu surovin a energií, ale i na trhu realitním (firma někde sídlí a vyrábí), na trhu telekomunikačním (firma komunikuje), na trhu automobilovém, na trhu IT atd., a tak tomu zpravidla nebývá.
Základní rozdělení nakupovaných produktů a služeb je jednoduché: komodity (kde jsou všechna na trhu dostupná řešení stejná v tom smyslu, že jejich využívání je vzájemně zaměnitelné), a vše ostatní, kde je parametrů, které předurčují užitek, více. Do první skupiny patří např. elektřina, voda, plyn, suroviny definované normami apod. Častým problémem je, že mnoho nakupovaných položek z druhé skupiny je buď pro zjednodušení procesu, nebo nevědomě přiřazováno do skupiny komodit. Pak se stává to, co je na českém trhu časté, a to je výběr jen podle ceny s poukazem na to, že „všichni dodavatelé dodávají totéž“.
To však není pravda a díky aplikaci tohoto postupu dochází ve firmách nejen k pozdějším problémům, ale často i k ekonomickým ztrátám, kterým měl vlastně proces nákupu zabránit.

Celý článek ing. Radovana Mužíka naleznete v magazínu FLEET firemní automobily 6/2013. 

Napsal: redakce

Související články

• Už se to veze!
• Kladný základ
• Nepřepálené pojistky
• Sázka na crossovery