Operativní leasing pro SME

Operativní leasing... Výraz, skloňovaný ve firmách v posledních letech stále častěji. Metoda pořízení technického vybavení nebo nemovitostí touto formou je starší, než by si leckdo myslel. Již dva tisíce let před Kristem pronajímali v sumerském městě Ur tamní kněží rolníkům vybavení pro zemědělské práce za pevné měsíční poplatky...

S auty se pochopitelně mohl tento byznys rozvinout až o více než 3900 let později. V roce 1918 zakoupil Walter Jacobs dvanáct Fordů model T a vytvořil společnost Rent-A-Car, Inc, kterou o pět let později prodal Johnu D. Hertzovi. Nicméně toto byly spíše půjčovny, za zakladatele skutečného operativního leasingu je považován až Zollie Frank, který vytvořil koncept dlouhodobých pronájmů v roce 1941. V padesátých letech minulého století se již tato forma pořízení nejen vozidel, ale širokého spektra vybavení rozšiřovala na obou stranách Atlantiku, tedy jak v USA a Kanadě, tak v Evropě, kde se za jeho kolébku považuje především Nizozemsko, kde nahrávala jeho rychlému rozvoji tamní daňová legislativa.

A velké společnosti si již řadu let neumí jinou metodu pořizování svých vozových autoparků představit. Zajišťuje jim přehlednost, snížení administrativní zátěže a zejména vyrovnané měsíční náklady. Pronájmu ale využívají i mnohem menší subjekty. V západních zemích je naprosto rovnocennou alternativou financování i pro nejmenší subjekty, jako jsou živnostníci s jedním - dvěma auty. A tento trend se zvolna prosazuje také u nás. Proč? Protože to je v konečném důsledku pro ukázněného nájemce seriozního pronajímatele výhodné.

Logický vývoj

Operativní leasing u nás musel nejprve vybojovat souboj s přetrvávající silnou tendencí automobily vlastnit. Když už se podnikatelé po létech, kdy byli odkázáni na auta dvou tří značek, vyrábějících vesměs konstrukčně zastaralé modely, dostali k možnosti vydělat peníze a utratit je za „pěkná auta“, chtěli si tuto možnost, tento majetnický pocit, jaksepatří užít. A pak přišel někdo, kdo jim začal tvrdit, že auta vlastnit nepotřebují, že je potřebují používat, což jsou dvě v podstatě nesouvisející věci. A tak byli prvními zákazníky prvních společností poskytujících operativní leasing u nás především zahraniční společnosti, které u nás začaly působit a nehodlaly měnit své zvyky. Po dvaceti letech je však situace úplně jiná. Dorostla nová generace mladých podnikatelů a manažerů, jejichž majetnický instinkt již není zdaleka tak silný. Namísto něj nastoupil pragmatismus. A také stále hlubší povědomí o TCO. Bez něj totiž nad operativním leasingem zlomí hůl skoro každý, zatímco po jeho pochopení se jen málokdo pro běžný provoz běžných automobilů rozhodne plýtvat vlastními finančními prostředky na jejich nákup.

I když existují varianty operativního leasingu bez služeb, je tento způsob pronájmu využíván jen zřídka. To, co operativní leasing povýšilo na skutečný outsourcing, je koncept Full Service, tedy komplexní služba zahrnující všechny nákladové položky provozu vozidla s výjimkou pohonných hmot a ad hoc provozních poplatků (platby za vjezdy do tunelů, využití placených úseků silnic v zahraničí a podobně). Právě Full Service Leasing je tedy to, o čem dnes hovoříme jako o operativním leasingu.

Při rozhodování o vyžití operativního leasingu je ovšem třeba si řadu věcí ujasnit a řadu věcí vzít na zřetel jako součást „pravidel hry“. Jde o způsoby kalkulace, o parametry smlouvy, o nadměrná opotřebení vozidel nebo nadměrné kilometry a další aspekty tohoto druhu outsourcingu. Podívejme se tedy na ně... 

Celé téma vydání naleznete v magazínu FLEET firení automobily č. 6/2016 

Související články

• Řekl tu někdo kočička?
• Automobily na CNG ve fleetech
• Pod tlakem
• Výhodnost místo láce