Ecodriving v praxi

V málokteré oblasti motorismu existuje tolik mýtů a nesprávných představ, jako je tomu na poli ekonomické a ekologické jízdy. Je skutečně s podivem, kolik řidičů, ale i nemálo instruktorů ekonomické jízdy v celé Evropě věří v různé metody, které mají snížit spotřebu pohonných hmot, ale ve skutečnosti mají efekt opačný. Mnoho z nich nepřesvědčí logické argumenty, dokonce ani vyjádření výrobců automobilů.

Ekonomická a ekologická jízda má značný celospolečenský význam a je jedním ze základních stavebních kamenů nové kultury užívání motorových vozidel. Dodržování správných zásad znamená nejlepší možné využívání pokročilých automobilových technologií. Současné automobily jsou doslova napěchovány systémy, snižujícími spotřebu pohonných hmot a zejména snižujícími emise škodlivých plynů, ale převažující část výsledného efektu má ve svých rukách řidič.

Nelze se proto divit, že stále více firem, usilujících o takzvané odpovědné podnikání, posílá své řidiče do řidičských zdokonalovacích kurzů právě z oblasti ekonomiky a ekologie jízdy. První, co se tam řidiči dozvědí, je, že jen malými změnami ve svém jízdním stylu a řidičském chování mohou zvýšit využití paliva o více než 15 procent, a to dokonce při zachování dynamiky jízdy.

Úspory tkví v detailech

Základním předpokladem pro ekonomickou jízdu je vozidlo v celkově dobrém technickém stavu. Velkou roli hrají pneumatiky, které se dnes rozdělují do skupin podle valivého odporu, a jejich nesprávný výběr může výrazným způsobem zvýšit spotřebu. Správný tlak v pneumatikách zajišťuje minimální valivý odpor. Naopak přítomnost siliky ve směsi zimních pneumatik způsobí při jejich používání v létě velký nárůst valivého odporu. Řidič by měl také vědět, že vozidlo má při studeném motoru o mnoho vyšší spotřebu než při motoru zahřátém na provozní teplotu, a proto je dobré provádět manévrování s vozidlem raději na konci jízdy než na jejím začátku. Má se na mysli třeba situace, kdy řidič končí jízdu v ulici, ze které následující den odjíždí opačným směrem. Z hlediska ekonomiky je výhodnější, pokud se řidič otočí při příjezdu, než aby tak činil druhý den se studeným motorem. Moderní motory není třeba před jízdou nijak zvlášť zahřívat. Zážehové prakticky vůbec, ty vznětové jen několik sekund, a to zejména při nižších teplotách. Ale i při silném mrazu není třeba takový motor zahřívat déle než půl minuty.

Každé kilo „hraje“ 

Každé zvýšení čelního odporu automobilu je nutně kompenzováno větším požadavkem na práci motoru a tedy spotřebu. Výrobci svá vozidla navrhují tak, aby byl čelní odpor co nejnižší, a testují je v aerodynamických tunelech. Řidiči pak často tuto snahu zmaří narušením optimálního proudění vzduchu. Třeba tím, že jezdí se střešním boxem, aniž by v něm něco převáželi. Dokonce pouhá přítomnost příčníků dokáže s čelním odporem pěkně zahýbat. A mějme na paměti, že zvýšení rychlosti na dvojnásobek vyvolá čtyřnásobný tvarový odpor. Také každý kilogram nákladu musí být nutně kompenzován větším požadavkem na práci motoru. Řidiči se často domnívají, že když už vozidlo jednou jede, je jedno, zda se v jeho zavazadelníku nacházejí zbytečné věci, či nikoliv. Ovšem i nízká znalost fyziky napovídá, že žádná částice hmoty nemůže být přepravena na jiné místo bez vynaložení práce. A motor tuto práci rozhodně nevykoná zadarmo.

Celý článek Roberta Kotála z Dopravní akademie naleznete na stránkách magazínu FLEET č. 6/2017.

Související články

• Kuchařka operativního leasingu VI - Závěrečné účtování
• Zlozvyky, nepřátelé techniky
• Od autorádia k displejům úplně všude