Kuchařka operativního leasingu VI - Závěrečné účtování

Konec dobrý, všechno dobré, říká se. Ale co když je to tak, že je právě ten konec na celé věci to jediné špatné? K něčemu takovému může dojít relativně snadno u operativního leasingu. Ukončení vozidel je prubířským kamenem kvality služby a jejího vnímání zákazníkem.

Na začátku smlouvy o operativním leasingu je vždy přání klienta nastavit zůstatkovou cenu vozu co nejvyšší, protože se tím snižuje jím financovaná amortizace. Ideální by z jeho hlediska samozřejmě bylo, kdyby se dalo pronajaté auto odprodat za stejnou cenu, za jakou bylo pořízeno. Ale nechme stranou utopii...

Hon na šrámy

Operativní leasingové společnosti (OLS) umějí díky svým zkušenostem u běžných aut a běžných délek pronájmu a běžného rozpětí kilometrových proběhů stanovovat zůstatkové ceny poměrně přesně. Rizikem jejich podnikání jsou nepředvídatelné okolnosti, které mohou v průběhu pronájmu nastat. Během tří nebo čtyř let může dojít k lecčemu – ekonomické krizi, zásadní změně legislativy zvýhodňující nebo znevýhodňující určité druhy pohonu a podobně. Čím je délka pronájmu delší, tím vyšší je také pravděpodobnost, že k něčemu takovému dojde. I to je důvod, proč se operativní leasingové společnosti vyhýbají smlouvám delším než pět let. Není to jen problém snížené prediktivity průběhu servisních nákladů a s tím spojená nutnost se v tomto ohledu s kalkulací patřičně jistit, což ji posouvá mimo zájem klienta. Konkurenční prostředí na druhou stranu neumožňuje OLS nadměrně se jistit na zůstatkových hodnotách, protože by jejich nabídka byla nekonkurenceschopná. Jsou tedy nastaveny tak, aby bylo možné pronajatá auta za tyto ceny po skončení smlouvy skutečně odprodat. Ovšem pod jednou podmínkou: že se vrátí ve slušném stavu...

Takže pokud víte, že vaši řidiči nepatří k nejopatrnějším, případně s auty jezdí v takových podmínkách, kde se auta už z povahy provozu prostě opotřebovávají a poškozují více než je běžné, pak bude možná lepší se už na začátku smlouvy domluvit na snížení zůstatkové ceny v kalkulaci s tím, že se katalog akceptovaných poškození rozšíří o větší šrámy. Nebo si dopředu vytvářejte fond, ze kterého bude dofakturace nadměrného opotřebení vozidel uhrazena. Každopádně nepočítejte příliš s tím, že odevzdáte doklady a klíčky, řeknete na shledanou a tím to skončí. Nějaký doplatek v rámci finálního vyúčtování přijde téměř vždy. V rámci jednostranně otevřené kalkulace v podání LeasePlanu pak do hry vstupuje ještě celková bilance, může se stát, že se provozem vytvořily nějaké úspory, které případné nadměrné opotřebení pokryjí. V opačném případě se tento druh kalkulace chová v podstatě jako uzavřená kalkulace (o druzích kalkulací jsme psali v prvním dílu seriálu).

Každá OLS dnes má k dispozici přehledný katalog akceptovaných poškození. Včetně fotografií, jež jasně ukazují, kde je hranice akceptace. Počítejte s tím, že poškození interiéru, které je evidentně způsobeno nedbalostí uživatele, akceptováno nebude. Škrábance na přístrojové desce, natržené, propálené nebo výrazně znečištěné čalounění, utržený pant víka odkládací schránky a podobné vady na kráse půjdou vždy k vaší tíži. U vnějších nebo mechanických poškození je situace složitější. Drobná poškození, to, čemu se říká „silniční lišej“, většinou spadá do kategorie „akceptováno“. Ale jakákoli deformace nebo škrábanec „do plniče“ (lak proškrábnutý až na základovou vrstvu stříkacího tmelu) se už započítá jako nadměrné opotřebení. 

Celý článek Richarda Plose naleznete na stránkách magazínu FLEET č. 6/2017. 

Související články

• Zlozvyky, nepřátelé techniky
• Od autorádia k displejům úplně všude
• Ecodriving v praxi