Car Policy 7: Děkujeme, odjeďte...

Posledním příspěvkem na téma efektivní Car Policy symbolicky uzavřeme pomyslný kruh životního cyklu vozidla jeho vyřazením z firemního vozového parku. Zdánlivě jednoduchý proces v sobě skrývá několik úskalí, ať již máme vozidla pořízena formou operativního leasingu či nákupem do majetku. Je to totiž moment, kdy svými rozhodnutími můžeme zásadně ovlivnit výslednou bilanci TCO.

Jakkoliv by v žádné Car Policy neměl chybět popsaný způsob a pravidla vyřazení vozidla, je v dnešní době rychlých změn žádoucí ponechat si do určité míry flexibilitu v rozhodování o tomto procesu, a tím dostatečný manévrovací prostor. To nám umožní se přizpůsobit aktuálním podmínkám na trhu prodeje nových a ojetých vozidel a zvolit optimální řešení s jeho správným načasováním.

Čas versus peníze

Klíčovou otázkou tedy je, kdy a jak vozidlo vyřadit (není-li důvodem vyřazení totální škoda). Je to bezesporu jeden z nejčastějších dotazů, se kterým se v praxi setkáváme, zvlášť u firem s vozidly pořizovanými do majetku. Na takový dotaz ovšem neexistuje jednoznačná odpověď, neboť záleží na preferencích daného vlastníka vozidel. Ne vždy musí být jediným kritériem náklady na údržbu, nebo celkové náklady. Čistě teoreticky, z pohledu TCO, je ideálním momentem vyřazení vozidla stav, kdy začíná být mezní náklad vyšší než celkové průměrné náklady na jeden ujetý kilometr. Tuto teorii bohužel nelze v reálném životě použít, jelikož jednou ze složek TCO jsou servisní náklady, u kterých s přibývajícím stářím a nájezdem kilometrů roste míra rizika nepředpokládaných servisních výdajů na opravy poruch vozidla. Naprojektovat vývoj servisních nákladů u starších vozidel s již vysokým nájezdem kilometrů je tím pádem téměř nemožné, a proto lze stanovit alespoň orientační hodnoty kilometrového nájezdu a stáří pouze s velkou mírou nejistoty, která nemá u menších a středních vozových parků potřebnou vypovídací hodnotu. V jiné situaci jsou největší leasingové společnosti s vozovými parky přes 10 000 vozidel, u kterých bude statistické vyjádření servisních nákladů na průměrném vozidle lépe korespondovat s realitou. Ani zde však neexistuje záruka spolehlivosti odhadovaných nákladů, dojde-li k pořízení nového modelu, nebo jen motorizace, které se později projeví jako méně spolehlivé proto, že očekávání byla založena na datech ze starších a technicky odlišných modelů.

Kromě optimalizace nákladů bývají dalším kritériem pro vyřazení vozidel jejich stáří a morální opotřebení. Firemní vozidla představují na veřejnosti viditelnou část firmy, do značné míry ji reprezentují, a tak nemusí být žádoucí nestandardně dlouhé využívání vozidla ani v takovém případě, kdy je i nadále spolehlivé a na provoz levné.
Dalším kritériem je bezpečnost uživatelů, tedy typicky zaměstnanců. Novější vozidla jsou vnímána jako bezpečnější, což motivuje firmy k vyšší frekvenci obměny. Podstatnou roli hraje také fakt, že některá vozidla plní roli benefitů. I zde je ze strany uživatelů vozidel určitý tlak na rychlejší obměnu.

Ponechte si volnost

Jaké jsou tedy obvyklé parametry vyřazení vozidel v praxi? Rozdíly jsou v závislosti na formě pořízení a typu vozidla (osobní vs. lehké užitkové). U operativního leasingu překročí nasmlouvaná délka pronájmu u osobních i lehkých užitkových vozidel zřídka dobu pěti let, nejčastěji se dnes pohybuje v intervalu tří až pěti let. Doba pronájmu se ve většině případů odvíjí od ročního kilometrového nájezdu a u osobních vozidel přesáhne jen výjimečně hranici 200 000 km, u lehkých užitkových vozidel bývají výkony vyšší a limit se tak někdy posouvá až k 300 000 km.

Celý článek od Přemysla Žižky, konzultanta společnosti AZ Mobility, naleznete v magazínu FLEET č. 7/2018. 

Související články

• Nová fleetová aplikace od Shellu
• Přidejte se k průzkumu na téma dopady COVID-19 na fleetové odvětví
• Automobilový svět brzdí (aktualizováno)
• Volkswagen Financial Services vstoupil do FleetLogistics
• Operativně flexibilní systém