Airbagy od A do Z

Zatímco Volvo zavedlo v roce 1959 jako první do sériové výroby tříbodové bezpečnostní pásy, u airbagu patří prvenství stuttgartské značce Mercedes-Benz. A dnes si už bez těchto dvou prvků nedokážeme bezpečný automobil ani představit. S postupujícím...

Zatímco Volvo zavedlo v roce 1959 jako první do sériové výroby tříbodové bezpečnostní pásy, u airbagu patří prvenství stuttgartské značce Mercedes-Benz. A dnes si už bez těchto dvou prvků nedokážeme bezpečný automobil ani představit.

S postupujícím rozvojem automobilismu se někteří konstruktéři začali velmi záhy zabývat otázkou ochrany posádky před neblahými následky nehod. Již na přelomu 30. a 40. let dvacátého století vznikla myšlenka na tvorbu deformačních zón, jejichž úkolem by bylo maximálně pohltit energii nárazu a ochránit tak posádku před působením kritických hodnot zpomalení. Koncem roku 1952 byl pak položen základní kámen, na němž staví pasivní bezpečnost všech moderních vozů. Tehdy obdržel konstruktér společnosti Daimler-Benz Béla Barényi patent na karoserii s deformačními zónami. Účinnost tohoto řešení potvrdily první nárazové zkoušky z roku 1959. Ve stejnou dobu začalo Volvo do svých vozů sériově montovat tříbodové bezpečnostní pásy. Konstruktéři totiž na základě zkušeností získaných při nárazových testech velmi rychle zjistili, čemu ještě dnes mnozí nepoutající se řidiči nechtějí uvěřit: se silou svých paží vystačí řidič maximálně při nárazu rychlostí chůze, při vyšších rychlostech je jeho nepřipoutané tělo vymrštěno bez ochrany vpřed.

Když ani bezpečnostní pás nestačí
Dokonce ani bezpečnostní pás nedokázal při nárazu vyšší rychlostí zabránit horní části těla sedící osoby v setrvačném pohybu vpřed, který způsoboval náraz hlavy řidiče do tvrdého volantu s patřičnými následky. Spolujezdec je z tohoto hlediska v lepší pozici, protože sedí ve větší vzdálenosti od panelu přístrojové desky, který má navíc příznivější tvar než volant.
Tato skutečnost vedla konstruktéry značky Mercedes-Benz již v roce 1967 k zahájení vývoje airbagu. Tento vzduchový vak je při nárazu extrémně rychle naplněn plyny uvolňovanými řízenou explozí, aby včas měkce zachytil pohyby hlavy a horní části těla sedící osoby, a tím ji ochránil před kontaktem s tvrdými částmi interiéru. Stejně jako mnoho jiných vynálezů musel i airbag počkat až na nástup elektroniky. Pak teprve přišla jeho chvíle...

Čelní airbagy
Po více než dvanáctiletém vývoji byly prvním čelním airbagem pro řidiče vybaveny luxusní sedany Mercedes-Benz Třídy S (na přání). Zároveň debutoval také předpínač bezpečnostního pásu, jehož vývoj probíhal souběžně s vývojem airbagu. To se psal prosinec roku 1980. O šest let později byl na IAA ve Frankfurtu vystaven Mercedes-Benz Třídy S s prvním čelním airbagem pro spolujezdce (opět jako výbava na přání). K opravdovému rozmachu a rozšíření airbagů do všech automobilových segmentů došlo ovšem až v průběhu 90. let a především pak po roce 2000. Airbagy se dnes vyrábí v nejrůznějších provedeních pro osobní, užitková a nákladní vozidla, autobusy a dokonce i pro motocykly.
Čelní airbagy jsou samozřejmě nejrozšířenější a na českém trhu se snad již ani neprodává nový osobní automobil, který by nebyl sériově vybaven alespoň airbagem pro řidiče. V současnosti používané čelní airbagy mají objem zpravidla 60 až 75 litrů (řidič), případně 100 až 140 litrů (spolujezdec). Zajímavou inovací je dvoukomorový airbag pro spolujezdce, který používá značka Lexus. Jeho předností je lepší rozložení sil při kontaktu airbagu s obličejem, čímž se předchází menším zraněním. Mercedes-Benz mezitím pracuje na nové generaci airbagů s variabilní velikostí, která se automaticky přizpůsobí postavě a hmotnosti sedící osoby. U spolujezdce tak lze využívat objem 90 až 150 litrů místo dosud pevně daných cca 120 litrů. Raritou jsou čelní airbagy pro cestující na zadních sedadlech, které se objevily zatím jen v některých limuzínách asijských výrobců, jejichž majitelé používají zadní sedadla, zatímco za volantem sedí služební řidič.

Celý článek přináší FLEET č. 1 / 2010