Auta pro Horskou službu

„Auta využíváme univerzálně. Vozíme s nimi lidi, materiál, pacienty...“ říká náčelník oblasti Krkonoše Adolf Klepš. Jeho slova jsou pro využití automobilů u Horské služby charakteristická. Jednou je třeba přivézt palivo pro sněžné skútry a...

„Auta využíváme univerzálně. Vozíme s nimi lidi, materiál, pacienty...“ říká náčelník oblasti Krkonoše Adolf Klepš. Jeho slova jsou pro využití automobilů u Horské služby charakteristická. Jednou je třeba přivézt palivo pro sněžné skútry a čtyřkolky, jindy je nutno přepravit zraněného návštěvníka hor do míst, kde jej může převzít sanitka. Jaká auta tohle splňují? „Naše požadavky na auta musíme rozdělit na dvě skupiny. Tou první jsou univerzální automobily s velkým vnitřním prostorem, které můžeme využít k širokému spektru úkolů, ale neočekáváme od nich, že se dostanou všude. Druhou skupinou jsou těžké terénní vozy pro přístup do náročného terénu,“ vysvětluje Adolf Klepš, který působí také v technické komisi Horské služby. Jejím úkolem je vybírat tu nejvhodnější techniku. A co vybrala pro současnost?

Transporty Transporterem
Nejvyužívanějším vozem Horské služby je již řadu let Volkswagen Transporter Kombi ve verzi s pohonem všech kol. Vedle běžných úprav, jako je instalace majáku či vysílačky, prodělaly tyto vozy také úpravu podvozku, při které byla zvětšena jeho světlá výška. Nejprve pomocí dofukování vzduchových vaků, ale podle Adolfa Klepše se tento sytém příliš neosvědčil: „V zimních podmínkách dochází k zamrzání kondenzátu, což nám způsobuje v provozu problémy. I proto jsme u dalších vozů volili pevné zvýšení světlé výšky,“ vysvětluje Klepš.
Geneze vývoje vozového parku Horské služby není kvůli jejím nárokům příliš bohatá. Po období uazů a niv zkoušela Horská služba v roli auta do těžkého terénu například Nissan Patrol. Vůz s pověstí skvělé průchodnosti terénem ale neobstál na sto procent. „To auto je těžké a široké a na lesních cestách se s ním hůř manévrovalo. Ani vnitřní prostor není tak velký, jak bychom potřebovali,“ říká Václav Ryč, záchranář Horské služby ze střediska Krušné hory. A jeho slova potvrzuje i krkonošský náčelník: „Patroly byly pohodlné, měly dobrou průchodnost terénem, ale jejich vnitřní prostor nevyhovoval.“ Zároveň ale dodává, že když je po nějakých sedmi letech náročného provozu prodávali, odkoupili si je lidé z Horské služby nebo z okolí a dodnes s nimi bez problémů jezdí...
Následně Horská služba vsadila na typický pracovní offroad Land Rover Defender, který si vysloužil mezi záchranáři přezdívku „Harampák“. Vyzkoušeli i Santany, ale nakonec dali přednost originálu, tedy Defenderu... „Land Rover je odolné auto, typický pracovní automobil pro drsné zacházení, ale nešťastný z hlediska řidiče, protože jeho pracoviště je přesazené zprava doleva a kvůli tomu je poměrně stísněné. Na kratší vzdálenosti to nevadí, ale na delší cestu bych si vybral raději jiné auto,“ říká Adolf Klepš a Václav Ryč z krušnohorské oblasti doplňuje, že využitelnost nákladového prostoru není ani v tomto případě optimální: „Když tam potřebujeme naložit vakuová nosítka s pacientem, tak máme místa jen tak tak.“
V současnosti už mají u Horské služby první Toyotu Land Cruiser 78. „V technické komisi jsme se shodli, že by naše požadavky mohl splňovat tento typ. „Je to pracovní, typicky terénní auto, my jsme jej koupili ve dvoumístné verzi, která prošla potřebnými úpravami, aby auto maximálně odpovídalo našim potřebám. První vůz je náhradou za jednoho vyřazeného Defendera, až do jara se bude testovat v běžné službě a uvidíme, jak se nám osvědčí a jestli budou zapotřebí ještě nějaké úpravy. Potom se definitivně rozhodneme. Už teď ale víme, že se nám v řadě ohledů Toyota líbí. Nemá například zadní podběhy vytažené tak vysoko do nákladového prostoru a díky tomu má větší praktickou využitelnost nákladového prostoru než Land Rover.“

Lokální odlišnosti
Vytížení automobilů, zejména jejich roční kilometrový proběh, se liší oblast od oblasti. Každá má svá specifika, která se na jejich provozu podepisují. „Někde jsou dlouhé dojezdy sanitek, například na Šumavě nebo Krušných horách. Jsou to rozlehlé oblasti a řada míst je běžnou sanitní technikou nedostupná, takže místy suplujeme i službu zdravotní záchranné služby a podle toho pak vypadají kilometrové nájezdy aut. Naopak tady ve Špindlerově Mlýně máme všechno na pětníku. Auto se sice celý den skoro nezastaví, ale večer má najeto jen nějakých třicet kilometrů...“ vysvětluje krkonošský náčelník.
Podle charakteristiky oblasti jsou pak jednotlivá střediska vybavována technikou. Většinou stačí Volkswagen Transporter, jen někde mají k dispozici i Land Rovery. Těch je ostatně v současnosti u Horské služby jen čtrnáct. Postupně bude třeba je obměňovat, protože některé vozy jsou staré už osm let a mají tak své odslouženo. „Chceme ale znovu zvážit, kde opravdu potřebujeme mít těžké terénní auto a kde bude stačit upravený transporter s pohonem všech kol, zvýšenou světlou výškou, případně s dalšími úpravami. I když z něj vysloveně terénní auto neuděláme, pro většinu úkolů postačí.“

Celý článek přináší magazín FLEET č. 1 / 2010