V druhé části článku o přípravách na zimní období se zaměříme na „software“, neboli řidiče. Na jeho nakládání s automobilem a jízdu. Protože málo platné, ani sebelepší výbava a technika nic nezmůže, když je za volantem řidič, který zákonitosti zimního období nerespektuje.

Zimní provoz má celou řadu specifik. Tím prvním je tma: mnohem častěji se jezdí za tmy, protože den se slunečním světlem velmi krátký. Dalšími průvodními znaky pozdního podzimu a zimy jsou mlhy, náledí, sněžení a samozřejmě nízké venkovní teploty, které většinu těchto jevů přímo či nepřímo způsobují. Je pravda, že poslední zima byla u nás poměrně mírná a také počasí na začátku listopadu připomíná spíš babí léto, přesto je dobré být připraven i na opačnou variantu. Podívejme se tedy na jednotlivé problematické pasáže zimního provozu podrobněji.

 

U automobilů zaparkovaných mimo prostor garáže je nutno se v zimě často vypořádat s námrazou na oknech a krytech světlometů. Na řadu většinou přichází známá škrabka, není to ale nejpohodlnější ani nejideálnější řešení a například pro zpětná zrcátka je zcela nevhodné, protože poškozuje jejich antireflexní vrstvu. Tvrdší škrabka může zanechat stopy také na polykarbonátových krytech světlometů, které jsou mimochodem opatřeny vrstvou speciálního tvrzeného laku. Mnohem snadněji se námraza odstraňuje pomocí speciálních rozmrazovačů skel, které jsou v dostání buď jako spreje v tlakové nádobě, nebo v mechanických rozprašovačích (běžně v cenách od 40 Kč do 180 Kč – podle objemu a značky). Po nastříkání stačí uvolněnou hmotu setřít stěrkou, případně přímo stěrači, k jejichž uvolnění (jsou-li přimrzlé) se sprej také dobře hodí, protože nepoškozuje pryžový stírač.  

Vůbec nejlepší je, pokud se námraza uvolní působením tepla, které generuje automobil. Zapomeňte však na častý nešvar, kterým je „zahřívání vozu na volnoběh“, nebo dokonce „tůrování“ studeného motoru. O tom, proč je vysloveně nevhodné takto postupovat, pojednává samostatná stať tohoto článku. Existuje ale přece jen jedna možnost, jak se zbavit namrzlých skel bezpracně: přídavným topením. Pokud je napojeno na chladicí soustavu motoru, ve které postupně ohřívá chladicí kapalinu, pak je přímo ideálním zimním pomocníkem. Vyhřátý je interiér a také startování takto zahřátého motoru je šetrnější. Investice do přídavného nezávislého topení ale není malá, u komfortních programovatelných modelů s dálkovým ovládáním může představovat částky okolo 40 000 Kč. Kdo jezdí častěji na hory a parkuje venku, ten ale tuto investici využije a „zaplatí se mu“ ve formě vyšší bezpečnosti (ve vyhřátém interiéru se ani na začátku jízdy nemlží skla, takže máme stále výborný výhled z vozu).

 

Problémy se zamrzáním zámků má dnes stále méně automobilů. Centrální dálkové zamykání se stává stále běžnějším standardem, klasické odemykání klíčem je na ústupu. Pokud klíčem odemykáte, mějte na paměti, že rozmrazovač zámků ve vozidle vám bude k ničemu… V dobách nedávno minulých praktikovali někteří řidiči také nahřívání klíče zapalovačem. Něco takového nelze doporučit. Klíče dnes obsahují také transpondér imobilizéru, který může vysoká teplota kovové části klíče poškodit. Pokud se nedaří zámek otevřít ani za pomoci rozmrazovače, je jakékoli násilí zbytečné a jen zvyšuje riziko poškození zámku či klíče. Nezbývá, než Riziko zamrznutí zámku nezvyšuje, pokud je vysoká vlhkost vzduchu a dojde ke snížení teplot pod bod mrazu. Při dlouhotrvajících mrazech, kdy se vzduch postupně vysušuje, riziko zamrznutí zámků klesá.   

 

Dalším problémem po očištění skel zvenčí je mlžení skel zevnitř vozu. Na studených sklech rychle kondenzuje vlhkost, která je obsažena ve vydechovaném vzduchu, takže se skla téměř okamžitě po nastoupení do vozu „zamlží“. Můžete po nastoupení do vozu nechat až do nastartování motoru a spuštění ventilátoru otevřené dveře nebo stažená okna, přičemž je dobré startovat motor co nejdříve poté, co jste připraveni k jízdě, aby bylo možné pustit ventilaci, nejlépe i se zapnutou klimatizací, která vzduch vysušuje. I proto je dobré, aby byla ventilační soustava perfektně průchodná, takže se vyplatí ji v servisu nechat jednak zbavit nečistot, které se v ní během teplého období usadily (např. listí) a také nechat prověřit funkčnost a stav klimatizace a vyměnit vložku čističe nasávaného vzduchu.    

Na začátku jízdy je vhodné nechat pootevřená boční okna, aby byl odvod vlhkosti z interiéru co nejintenzivnější. Podle možností vozu zapínáme také elektrické vyhřívání zadního nebo i předního skla (pokud je jím vůz vybaven). K otírání nepoužíváme ruku, která zanechává mastnou stopu a šmouhy, ale v ideálním případě speciální utěrky napuštěné přípravkem, který brání usazování a přimrzání vzdušné vlhkosti na oknech vozu.

Dobrý výhled řidiče je základem bezpečnosti. Vyjíždět jen s proškráblým úzkým průzorem před řidičem bez řádného očištění celé plochy oken nebo s neustálým stíráním zpoceného skla zevnitř je hazard. Omezený výhled z vozu je v zimě častou příčinou havárií!     

Typický obrázek z našich ulic a parkovišť: Řidič „natočí“ motor a následně odchází na několik minut od vozu, nebo jej začne nakládat zavazadly, nákladem… Studený agregát se tímto způsobem řidič snaží zahřát a s ním i celý automobil. Takhle je to ovšem úplně špatně! Problémem je zejména mazání. Studený olej se dostává k mazaným místům obtížněji než zahřátý a to zejména při práci motoru na volnoběh. Po nastartování to může trvat až deset vteřin, než se olej dopraví ke všem mazaným součástkám. Do té doby pracují „nasucho“. Situaci vylepšují oleje o velmi nízké viskozitě (označení např. 0W-30 nebo 0W-40), nicméně při mrazech i ony houstnou. Chodem na volnoběh se zahřívá pouze motor, nikoli převodovka a další části hnacího ústrojí vozu. Ideální je, aby se vše zahřívalo plynule a stejnoměrně. O motoru to platí dvojnásob a tak jako mu příliš nevyhovuje v nezahřátém stavu chod na volnoběh, tak mu nevyhovuje ani prudké sešlápnutí plynového pedálu.

Jednotlivé součásti motoru jsou totiž vyrobeny z rozdílných materiálů a jsou taky různě velké. To znamená, že se po nastartování zahřívají různě. Některé rychleji, jiné pomaleji. S tím souvisí také rozdílné změny jejich velikosti. Čím intenzivněji po nastartování přidáváme plyn, tím rychleji se zahřívají (a roztahují) písty, zatímco válce, které jsou navíc zvnějšku ochlazovány, se zahřívají a roztahují méně. Moderní motory sice vydrží sešlápnutí plynu na podlahu hned po otočení klíčkem, ale to neznamená, že by to nemělo dopad na jejich životnost. Příliš rychlé ohřátí pístů může přivodit až jejich kontakt s vnitřním prostorem válce. Rýhy ve stěnách válců, které z toho vznikají, pak nacházejí mechanici už u zánovních vozů, které za sebou ovšem mají mnoho studených startů a jezdí hlavně na krátké vzdálenosti.

Takže jak správně v zimním období zahřívat motor? Nastartujte, nechte jej běžet několik sekund na volnoběh a pak se klidně rozjeďte. Přeřazujte na vyšší stupně raději dříve, podle charakteru agregátu držte otáčky motoru mezi 2000 a 2500/min. V mrazech se snažte vyhnout krátkým cestám autem, protože spotřeba paliva a emise CO2 jsou nepoměrně vyšší, když je motor studený a často se ani agregát nestačí vůbec zahřát na provozní teplotu. Teprve po zahřátí na cca 80°C má totiž agregát optimální mazací vlastnosti a k tomu potřebuje ujet někdy až 20 km! Řada řidičů si dodnes myslí, že pomůže rychlejšímu ohřátí motoru tím, že nebude pouštět topení, ale to není pravda.

S klesajícími teplotami by o motor měli projevovat větší zájem majitelé aut se vznětovým (dieselovým) motorem. Pozornost si zaslouží zejména žhavicí svíčky. Jedna či dvě nefunkční svíčky v létě většinou neznamenají problém, ale jakmile začnou teploty klesat, může se stát, že vůbec nenastartujete. Za teplot výrazněji pod bodem mrazu může navíc dojít k vysrážení parafínu v palivu a ucpání palivového systému. Ani v tomto případě nenastartujete, dokud mráz „nepovolí“. Většina vznětových agregátů je dnes přeplňována a ani turba nemají ráda rapidní nárůst teploty (stejně tak nemají ráda prudké ochlazení). Proto je u turbodieselů ještě důležitější plynulé a klidné zahřívání agregátu.   

 

Čím se liší parkování v zimě od parkování v létě? Je toho hodně. Například při parkování u domů hrozí zejména v horských oblastech nebo při větší sněhové nadílce i ve městech nebezpečí, že na vůz dopadne pořádná sněhová hrouda, která může způsobit i poškození karoserie. Pokud zaparkujete během dne koly v hlubší sněhové břečce nebo kaluži, pak se může přes noc stát, že dopadnete, jako Němci v roce 1941 před Moskvou a s koly zamrzlými v ledu neodjedete… Pozor také zejména na úzkých cestách na ponechání dostatečné šířky jízdního pruhu kvůli průjezdu sněhového pluhu!

Dalším specifikem parkování v zimě je používání parkovací brzdy. Její čelisti či lanovody snadno za teplot pod bodem mrazu přimrzají a jejich okamžité uvolnění je bez použití „hrubé síly“ prakticky nemožné. Jediným řešením je pak čekání a příznivější denní teplotu… Proto v zimě parkovací brzdu nepoužíváme, místo ní zařazujeme první převodový stupeň nebo zpátečku a případně ve svahu alespoň jedno kolo vozu zajistíme klínem či jiným vhodným předmětem.