Car policy: definice potřeb

Nabídka trhu je dnes obrovská. Prakticky v každé automobilové kategorii si lze vybírat z celé řady nabídek a pro firemní vozy, které jen málokdy náležejí do některého z okrajových segmentů, to platí dvojnásob. Vybírat lze také z velké nabídky...

Nabídka trhu je dnes obrovská. Prakticky v každé automobilové kategorii si lze vybírat z celé řady nabídek a pro firemní vozy, které jen málokdy náležejí do některého z okrajových segmentů, to platí dvojnásob. Vybírat lze také z velké nabídky funkčních a bezpečnostních prvků výbavy. Proto je velmi dobré, často vysloveně nutné dobré mít ujasněno co vlastně chceme...

Mezi provozovateli autoparků najdeme jak zastánce unifikace autoparků (z hlediska používaných značek), tak její odpůrce. Je to logické: obojí má svá pro a proti a záleží na modu činnosti dané společnosti, které argumenty nakonec převáží. Pro řadu firem je těžké vybrat veškeré vozy potřebné pro autopark u jedné značky. Navíc těch, které mají ucelenou nabídku osobních a užitkových vozů je jen několik. Proto se v současnosti prosazuje jakýsi kompromis: společnost definuje tři značky, se kterými má dohodnuté fleetové podmínky a příslušní manažeři vybírají pouze z jejich nabídky. Je nasnadě, že je nutno vybírat takové značky, jejichž nabídka se vhodně doplňuje. Plná unifikace vozového parku bývá spíše výjimkou, protože alespoň top management je z ní vyjmut systémem „user-chooser“, který většinou definuje pouze finanční limit a případně zakázané typy vozů (SUV, sportovní...). Podle zkušeností řady firem se však tento přístup zejména u středního managementu nevyplácí, neboť pracovník věnuje až příliš mnoho úsilí shánění co nejvýhodnější nabídky v rámci svého finančního stropu. Omezení na trojici značek tento problém částečně eliminuje, plná unifikace s výjimkou vozu několika top manažerů jej eliminuje zcela.

Co je luxus a co nutnost?
Velkým tématem současnosti je výbava vozů. Dochází k určitým přesunům ve vnímání řady prvků výbavy vozu: co bylo ještě nedávno luxusem (alespoň nás), se pomalu stává standardem. Příklad? Uvědomte si například, že zpocený a z toho důvodu možná i nepříjemně zavánějící obchodní zástupce vaši společnost nikdy nemůže reprezentovat na patřičné úrovni. Investice do klimatizace, byť nejlevnější manuální se může rychle vrátit v podobě obchodů, které by „splavená“ a vedrem zmožená osoba v letním období nikdy neuzavřela... K tomu ještě připočtěme zvýšenou bezpečnost provozu „svěžích“ řidičů. Další prvek výbavy, ABS, je dnes také již považován za standard. Vězte, že v zemích EU již platí povinnost prodávat všechny nové vozy s tímto systémem a naše země má zatím z tohoto nařízení výjimku. Mohli bychom pokračovat požadavky na počet airbagů a pod. I na služební automobil a jeho provoz se vztahují usnesení o principech prevence rizik podle § 132a zákoníku práce, která a spočívá zejména ve vyhledávání rizik, zjišťování jejich příčin a zdrojů a přijímání opatření k jejich odstranění. Dále zákoník praví, že nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno... Kvalitní bezpečnostní výbava služebního vozu je určitě jedním ze způsobů, jak rizika ohrožující jejich řidiče snižovat.