V životě každého motoristy přijde chvíle, kdy zjistí, že jeho automobil potřebuje nejen umýt, ale pořádně uklidit. Mnoho řidičů zvláště z řad obchodníků či manažerů v autech tráví značnou část pracovního dne. Interiér vozu se tak postupně pomalu plní různými drobnými odpadky a nečistotami, blátem, pískem, ale občas přibude i skvrna od kávy, limonády nebo třeba od čokolády i na sedačce či čalounění.

 

Doby, kdy si každý udržoval svůj vůz sám a o víkendech jej pečlivě čistil jak zvenčí, tak zevnitř, jsou pryč. Dnes existuje množství firem, které se na úklid a čištění automobilů specializují. Profesionální čištění interiéru vozu začíná od důkladného vyčištění stropu přes čalounění sedadel a výplní dveří až po palubní desku, okna a všechny plasty. Základní dvě varianty, s nimiž se lze setkat, jsou tzv. suché čištění a mokré čištění. Suchá varianta je založena na důkladném vyluxování a vyprášení interiéru, mokrá varianta v sobě zahrnuje i tepování čalounění. Suchá varianta je levnější, v průměru podle požadovaných služeb vyjde na méně než tisíc korun, a také je rychlejší. Mokrá varianta je náročnější na čas, zpravidla se jedná o hodiny a je i o poznání dražší. Ceny se zde pohybují řádově v tisících, a to podle náročnosti úklidu. 

 

V případě firemních automobilů, které, mají-li výrazný branding, slouží také jako pojízdná reklama, je důležitá takzvaná pohledová čistota, a proto s nimi řidiči do automatických myček zajíždějí častěji než běžní majitelé vozů. Navíc bývají občasnými hosty ve firemních automobilech různí obchodní partneři a i kvůli tomu se vyplatí udržovat v čistotě také interiér.

Záleží na každém provozovateli vozového parku, jakou částku na čištění automobilů vyhradí a jak v tomto ohledu definuje povinnosti svých řidičů nebo osob za stav firemních aut zodpovědných.

„Jedna z firem, s nimiž spolupracujeme, má na každé auto vyhrazeno každé čtvrtletí 3000 korun. Na nás je, abychom jim za tuto částku vyčistili interiér, plasty, případné skvrny apod. Ale jestli přijedou jednou za měsíc jen na vysátí a otření interiéru za tisíc korun, nebo jednou za tři měsíce na kompletní čištění třeba za ty tři tisíce, to záleží na samotném řidiči,“ říká Tomáš Kavala ze společnosti Amodo. Podle jeho slov ale jezdí fleetová auta průměrně jednou za čtrnáct dní na základní čištění za zhruba 500 Kč.

„Pokud se jedná o firemního zákazníka, tak ten je omezen určitou částkou, kterou mu firma pro čištění auta poskytuje,“ potvrzuje jeho slova Jan Mocek z Washplus.

Podle firem, které se na čištění specializují, již podniky pochopily, že ruční mytí je pro ně výhodnější. Ovšem fleetoví zákazníci také dobře vědí, že poskytují firmám určitý objem práce a snaží se ceny stlačit co nejníže. „Každý si musí spočítat, kam až může jít a jestli mu stojí za to s firmou uzavřít kontrakt. Měli jsme firmu, která zpočátku vypadala nadějně – 60 osobních vozů - ale požadovali tak nízké ceny, že by se nám takový obchod absolutně nevyplatil, protože by nám jen pokryl režii. Levnější pro nás bylo takovou poptávku nepřijmout,“ naznačuje úskalí, se kterými se běžně potýkají všichni dodavatelé, Tomáš Kavala.

 

Tepování interiéru automobilu je podle odborníků srovnatelné například s čištěním gauče v domácnosti. Kvalitně odvedená práce interiér nepoškodí ani při vícenásobném opakování. Problém může nastat v případě, že se řidič snaží nejprve znečištění odstranit sám a použije buď špatný čisticí prostředek, nebo čalounění mechanicky poškodí. Takové zásahy již čištěním napravit nejdou, stejně jako propálení. Tam už musí nastoupit jiné technologie.

Do mokrého čištění sedaček by se laici doma vůbec neměli pouštět. Lidé se totiž často domnívají, že co je mokré, to je čisté. U sedaček však tato lidová moudrost rozhodně neplatí. Je nutno vyčistit jen potah sedadla, a voda se tak smí dostat jen do určité hloubky. Zvláště markantní to je u sedaček, které jsou vyhřívané či větrané zevnitř. V tomto případě může voda celý mechanismus zničit.

„Je jen málo skvrn, které se odstranit nedají,“ svěřuje své zkušenosti Jan Mocek. Nejhorší jsou mastné skvrny na čalounění, což je třeba případ stop po čokoládě. Ta se musí čistit několikrát, než se ji podaří odstranit. Nalepené žvýkačky, zaschlá krev a podobně, jsou sice nelehkým oříškem, ale odstranit se dají. „Zajímavé je, že na krev i na žvýkačky se používá stejný čisticí prostředek,“ dodává Tomáš Kavala. Vyčistit se však nedá zaschlá barva. Takže v případě, kdy dojde k vylití barvy třeba do zavazadlového prostoru, nelze na nic čekat. Je třeba se ihned vydat do specializované čisticí firmy.

Různé automobilky používají různé typy čalounění. Příliš nadšeni nejsou pracovníci čisticích firem zvláště z čalounění zavazadlového prostoru u Renaultů. „To je podobný materiál, jaký se používá na klobouky a u něj nastávají problémy zvláště v případě psích chlupů,“ konstatuje Jan Mocek. Vyčistit se sice dá, ale je to zdlouhavé a velice pracné, protože pracovník musí postupovat doslova centimetr po centimetru a to nejen vysavačem, ale zároveň speciálními gumovými kartáči určenými pro sběr zvířecích chlupů. Špatně se čistí i vozy americké provenience, jejichž čalounění má vysoký chlup. „To je skoro jako čistit perský koberec. Když je v tom bahno třeba za dva tři roky, které je již velmi zašlapáno až na základ koberce a celá struktura kobercového chlupu je již nezvratně poškozena, nemůžeme se téměř dostat na základ čalounění. Pohledově to sice vypadá hezky, ale víme, že v základu pořád zůstává nějaká nečistota,“ upozorňuje na možná úskalí Tomáš Kavala.