Takzvaná „zelená politika“ je aktuálním tématem fleet managementu dneška a letošní první vydání časopisu FLEET firemní automobily přináší soubor materiálů, které se na tuto problematiku dívají hned z několika možných úhlů. Jedním z nich je pohled panevropský.   

 

Nejžhavějším tématem evropského fleet managementu dneška je udržitelný rozvoj firemní mobility. Zákazníci leasingových společností žádají řešení, která kombinují efektivitu s ekologičností daného řešení fleetové strategie, přičemž tím reagují na již platnou nebo připravovanou legislativu a zároveň tak dávají najevo svou sociální zodpovědnost. Například v Německu se dnes zajímá o problematiku dalšího vývoje legislativy v souvislosti s emisemi CO2 93 % zákazníků leasingových společností. Benedikt Schell ze společnosti Daimler Financial Services potvrzuje, že skutečný zájem zákazníků se stal v roce 2007 realitou: „Koncept zeleného fleetu získal v našem dialogu se zákazníky na důležitosti. Ekologická zodpovědnost, pozitivní společenská image a zvyšující se dopad ekologických ukazatelů celé společnosti, zejména emisí CO2, na hospodářské výsledky společnosti, se stávají stále důležitějšími faktory při našich jednáních.“          

 

Zásadně ekologičtější vozidla se začnou objevovat ve vozových parcích stále častěji a jejich používání bude stále více podporovat daňová politika. Ještě předloni o zelené fleetové politice mluvil v nejvyspělejších evropských zemích kdekdo, ale vypadalo to, že se jedná jen o fráze a proklamace, zatímco skutky zůstávaly daleko za nimi. Ale rok 2007 přinesl v tomto směru překvapivé oživení a v souvislosti s celospolečenskými trendy se i vozové parky zejména velkých nadnárodních firem začaly barvit do „zelena“. Tento trend zaznamenává řada leasingových společností, jejichž zákazníci se ve zvýšené míře zajímají o aspekty dopadu provozu svých vozů na životní prostředí.

 

Situaci v nabídce ekologických vozů může zásadně vylepšit koncern PSA Peugeot Citroën, který plánuje uvedení prvního dieselhybridu na světě. Vůz nižší střední třídy by měl s tímto druhem pohonu podle údajů automobilky běžně dosahovat spotřeby jen okolo tří litrů nafty na 100 km. Co to znamená pro správu vozových parků? Stačí si představit situaci, za které stojí litr motorové nafty třeba 45 Kč. Hrozivá představa? Stačí si uvědomit, že nebýt výrazného posilování koruny vůči americkému dolaru, které vytvořilo „ekonomický polštář“ proti prudkému nárůstu ceny za barel surové ropy, stála by nafta již na sklonku roku 2007 přes 35 Kč. Americký prezident se snaží neúspěšně přimět země OPEC ke zvýšení těžby, protože současné objemy jaksi nepočítají se stále rostoucím apetitem, který vykazuje Čína. Její motorizace, stejně jako motorizace Indie (kde byl představen ultralevný model Tata Nano, který má přestěhovat stovky milionů Indů ze dvou na čtyři kola) bude znamenat trvalý tlak na růst těžby a tudíž i na ceny. Není v současnosti lepší rady v oblasti fleet managemetu, než té, abyste již dnes začali alespoň přemýšlet o tom, čím budete jezdit cca za tři roky, tedy v rámci obměny nedávno nakoupených vozů... Začněte se palivem zabývat – nejde o katastrofické scénáře ve stylu „dojde ropa“, ale o racionální ekonomickou strategii, protože pohonné hmoty již nikdy levnější nebudou. Pokud se tedy na trhu v horizontu dvou až tří let objeví vozy schopné ujet sto kilometrů za tři litry paliva, pak by neměly zůstat nepovšimnuty. Úspora dvou a půl litru na 100 km může za ty tři roky znamenat korunu na každý ujetý kilometr, tedy typicky 30 - 40 000 Kč ročně na jeden referentský vůz. Máte jich dvě stě? Pak asi není co dodat...