Nepopiratelným fenoménem současnosti je uspěchanost. Mnozí z nás mají položky svého dne rozplánované na několik dní dopředu. Přirozeným důsledkem je ztráta bdělosti, způsobená únavou. Ta se stále častěji podílí na dopravní nehodovosti.

 

Únava je stav charakterizovaný oslabením látkové výměny a jejím důvodem je vyčerpání energetických zdrojů pro výživu tkání. U motoristů se projevuje zpravidla pozvolna. Za varovné signály nastupující únavy se považují pokles koncentrace, oslabená zraková ostrost, těžká víčka, pocity tlaku v hlavě a ve spáncích, horší koordinace pohybů, zpomalené dýchání, pocity sucha v ústech a napětí ves valech, dojem vyšší rychlosti automobilu, než jakou ukazuje rychloměr či problémy při řízení auta.

Všechny tyto signály poukazují na to, že mozek začíná pracovat „na rezervu“ a potřebuje aktuálně tento stav změnit a doplnit odčerpanou kapacitu. Každý řidič by si měl uvědomit, kdy už jede „na dluh“ a který se může stát osudným nejen jemu, ale také jiným účastníkům silničního provozu. Nejčastěji k němu dochází při snaze dodržovat naplánovaný harmonogram a stihnout položky dalšího dne. Neuvědomuje si přitom, jakému riziku vystavuje sebe i ostatní.

Únavu prohlubuje vedle jednostranně zatěžovaných smyslech také ovzduší v kabině automobilu. Monotóní jízda, hlavně po dálnici, kdy člověk trpí nedostatkem různorodých podnětů, počasí během jízdy (déšť, sníh…), tělesná námaha, stres z vyčerpávajícího dne, nedostatek spánku, kouření, starosti a konflikty. Negativní působení mají také choroby, jako například cukrovka, která způsobuje úbytek nebo naopak nadbytek cukru v krvi, což má za následek zvyšující se únavu.

Ve zkratce se dá říci, že biologické a fyziologické procesy jsou propojeny s procesy duševními. Každá změna ve složení krve nebo krevního tlaku podporuje únavu. Když je mozek, řídicí centrum lidského organismu, nedostatečně prokrvený, jeho výkonnost pudce klesá.

 

Unavený jako opilý…

Renomovaný britský ústav TRL (Transport Research Laboratory) porovnal reakce unaveného řidiče s reakcemi řidiče, který měl v krvi o 285 % vyšší hladinu alkoholu, než povoluje ve Velké Británii zákon (0,8 promile). V rámci testu jeden z řidičů požil stanovené množství alkoholu během večera a druhý zase nespal do tří do rána.

Sledovaly se dvě proměnné: schopnost udržet odstup od vpředu jedoucího automobilu a schopnost udržet auto uprostřed jízdního pruhu. Když dosáhla hladina alkoholu u prvního řidiče požadované hodnoty, usedl za volant simulátoru. Naměřené výsledky ukázaly, že se zhoršila řidičova schopnost udržet odstup od předcházejícího vozidla o 25 % a schopnost udržet automobil uprostřed jízdního pruhu o 23 % v porovnání s předtím naměřenými hodnotami. Následně do simulátoru usednul nevyspalý řidič. Jeho měření probíhala během třetí hodiny ranní a z naměřených hodnot vyplynulo, že jeho schopnost udržet odstup od vpředu jedoucího vozidla se zhoršila o 39 % a schopnost udržet vůz ve středu jízdního pruhu klesla o 37 %. Z výsledků tedy vyplývá, že i když je alkohol prezentovaný jako jeden z nejrizikovějších faktorů ve spojení s řízením automobilu, není horší, než únava. Unavený řidič je minimálně stejně nebezpečný, nebo dokonce vykazuje ještě vyšší reakční čas.

 

Celý článek přináší FLEET č. 6/2008