Finanční leasing a daně

V předchozích vydáních jsme představili různé možnosti financování vozových parků společností, konkrétně pak jejich základní daňové dopady. Dále jsme se zaměřili na daňové problémy u pořízení vozových parků prostřednictvím operativního leasingu....

V předchozích vydáních jsme představili různé možnosti financování vozových parků společností, konkrétně pak jejich základní daňové dopady. Dále jsme se zaměřili na daňové problémy u pořízení vozových parků prostřednictvím operativního leasingu. Nyní bychom chtěli upozornit na daňová úskalí a řešení financování vozových parků prostřednictvím finančního pronájmu, které nájemci v této souvislosti řeší.

Finanční pronájem můžeme obecně popsat jako nájemní vztah, po jehož ukončení přechází vlastnický vztah z pronajímatele na nájemce. To v praxi znamená, že se nájemce stane po ukončení finančního pronájmu vlastníkem vozidla, které může dále využívat či prodat. V minulých letech jsme v České republice zažili skutečný rozmach finančního pronájmu, který po několik let jasně převyšoval ostatní formy pořízení vozových parků. Důvod? Daňové zvýhodnění finančního pronájmu oproti jiným formám pořízení. Situace se však výrazně změnila od roku 2008, kdy došlo k razantní změně úpravy podmínek pro daňovou uznatelnost nájemného u finančního pronájmu. Cíl? Snaha „zrovnoprávnit“ způsoby pořízení majetku, což jinými slovy znamenalo odstranění daňového zvýhodnění finančního pronájmu.
Aby toho nebylo málo, novela zákona o dani z přidané hodnoty účinná od 1. ledna 2009 téměř vymýtila finanční pronájem s povinností odkupu, když zavedla pravidlo, že společnost poskytující finanční pronájem s povinností odkupu musí odvést DPH odpovídající celkové ceně dodávaného vozidla již na počátku leasingového vztahu. Nelze se tedy divit, že zakotvení povinnosti odkupu u finančního pronájmu dnes v nových smlouvách téměř nenajdeme.

Finanční leasing na vlně neustálých změn
Z daňového pohledu je pro pořizovatele firemních vozidel (nájemce) rozhodující, zda mohou své měsíční splátky finančního pronájmu promítnout do daňově uznatelných nákladů a tak si o ně snížit základ daně. Přestože neustále dochází ke změnám konkrétních pravidel, obecné podmínky pro daňovou uznatelnost nájemného u finančního pronájmu zůstávají stále stejné a jsou stanoveny následujícím způsobem:

• Minimální doba nájmu splňuje určitou hranici danou zákonem o daních z příjmů.

• Po ukončení nájemního vztahu se vlastnická práva k předmětu nájmu (osobnímu automobilu) převádějí na nájemce. Odkupní cena při řádném ukončení finančního pronájmu pak nesmí být vyšší, než daňová zůstatková cena, kterou by předmět nájmu (osobní automobil) měl při použití rovnoměrných daňových odpisů k datu prodeje. Pokud je daňová zůstatková cena nulová, tato podmínka odpadá a na výši kupní ceny z hlediska daňové uznatelnosti nezáleží.

• Je-li nájemcem fyzická osoba, musí po odkoupení předmět nájmu (osobní automobil) zahrnout do svého obchodního majetku.

Výše uvedené obecné podmínky byly v posledních čtyřech letech předmětem několika změn. Ta nejdůležitější změna nastala od 1. ledna 2008, a to jak pro pořizovatele vozových parků na finanční pronájem (nájemce), tak pro leasingové společnosti (pronajímatele).
Zatímco minimální délka smlouvy na finanční pronájem byla v souladu se zněním zákona o daních z příjmů platného do 31. prosince 2007 stanovena pro osobní automobily na tři roky, novela od 1. ledna 2008 zpřísnila podmínky pro uplatnění nákladů při pořízení osobních automobilů formou finančního pronájmu. Jednalo se především o změnu definice finančního pronájmu pro účely zákona o daních z příjmů, kdy došlo k navázání minimální délky smlouvy o finančním pronájmu na minimální dobu odpisování, která byla nově u osobních automobilů stanovena na dobu pěti let. Tato změna v definici finančního pronájmu tak znamenala, že osobní automobil pořízený na finanční pronájem nájemce promítá do nákladů během pěti let.

Pro leasingové společnosti (pronajímatele) novela od 1. ledna 2008 zrušila tzv. leasingové odpisy, díky kterým i leasingové společnosti realizovaly daňovou výhodu při finančním pronájmu osobních automobilů. Jednalo se o to, že do 31. prosince 2007 leasingové společnosti odepsaly osobní automobil do nákladů během tří let. Od 1. ledna 2008 pak pořizovací cenu osobního automobilu dostaly do nákladů během pěti let.

Tento režim trval až do 31. března 2009, kdy bylo zřejmé, že zamýšlené zrovnoprávnění finančního pronájmu s jinými formami pořízení vlastně znevýhodnilo finanční pronájem. Proto došlo ke zkrácení minimální doby finančního pronájmu osobních automobilů o šest měsíců. Nově tedy došlo ke zkrácení na 54 měsíců. Na nepříznivou ekonomickou situaci v roce 2009 pak reagovala novela zákona o daních z příjmů, která zavedla mimo jiné tzv. superrychlý pronájem také u osobních automobilů.

Celý článek autorů Ing. Marcely Zbořínkové a PhDr. Karla Herbsta z PricewaterhouseCoopers najdete v magazínu FLEET č. 2/2001