Satelitní navigační systémy se stávají běžnou součástí výbavy automobilů a hrají stále větší roli také ve správě vozových parků, kde jsou stavebním kamenem většiny logistických a telematických systémů. Dosavadní synonymum pro satelitní navigaci – GPS – ale dostane v dohledné době významného konkurenta, systém Galileo, jehož zřizovatelem je EU.  

 

Počátky satelitní navigace se datují do sedmdesátých let minulého století, kdy ministerstvo obrany USA zadalo vědcům úkol vyřešit zjištění aktuální polohy a přesného času na libovolném místě na Zemi pomocí jednoduchého přístroje. Tak vznikl Global Positioning System, zkráceně GPS. Jde o vojenský polohový družicový systém řízený letectvem USA, s jehož pomocí lze určit polohu a přesný čas kdekoliv na Zemi nebo nad Zemí s přesností, která může jít s využitím speciálních metod až do centimetrů. Část služeb tohoto systému s omezenou přesností je volně k dispozici i civilním tzv. „neautorizovaným“ uživatelům.

Zásadní zlom v civilním využívání GPS nastal v roce 2000. Do té doby byla totiž jeho přesnost pro civilní použití záměrně armádou omezena kvůli obavám ze zneužití teroristy na řádově desítky metrů zavedením takzvaného „chybového navigačního signálu“. Následné zpřesnění GPS pro obyvatelstvo přineslo velké výhody. Podstatně se urychlil vývoj přijímačů, a databázových systémů, takže dnes si lze pořídit kvalitní přenosný přístroj s GPS navigací za ceny pohybující se v řádech tisíců korun. 

 

Galileo – evropský systém

Rokem 2000 sice skončila politika zkreslování signálu, nicméně GPS zůstává i nadále primárně vojenskou instalací jedné mocnosti, kterou může – teoreticky vzato – kdykoli vypnout. To je hlavní důvod, proč se Evropská unie rozhodla vybudovat svůj vlastní alternativní systém nazvaný Galileo. Ve skutečnosti jde o širší mezinárodní projekt, do kterého vstoupily mimo jiné také Čína, Izrael a Indie, účast podepsala Ukrajina a zvažovalo ji také Rusko. První plány na vybudování vlastního evropského navigačního systému se objevily již v roce 1994, kdy se jimi začala zabývat evropská rada ministrů, ale konečné rozhodnutí padlo až v červenci 1999. Termín uvedení do provozu se stále posouval – zprvu se uváděl rok 2007, potom 2010, nyní se hovoří o plné funkčnosti systému až v roce 2013.

Snad jako s každým společným evropským projektem jsou potíže kolem jeho uskutečnění spojeny s financováním a řízením. Celý projekt Galileo mělo původně z velké části financovat konsorcium soukromých firem, jež však na jaře roku 2007 od svého záměru kvůli obavám z návratnosti investic odstoupilo. EU později rozhodla, že projekt bude financován z unijních prostředků a tudíž z peněz daňových poplatníků jednotlivých členských zemí. Zbývající náklady na projekt jsou odhadovány ve výši 3,4 miliardy eur, kolem 1,5 miliard bylo již investováno.

 

Kompatibilita s GPS

USA byly od počátku k evropskému záměru nedůvěřivé. V dramatických dnech po 11. září 2001 vyvinuly značný tlak, aby Galileo zastavily. Pomyslný „vypínač“ jim totiž umožňoval na celém světě navigaci vypnout – pokud by to bezpečnostní situace vyžadovala. Systém Galileo může poskytnout alternativu nejen Evropanům, ale celému světu. Zároveň je Galileo ze všech existujících či připravovaných systémů (čínské, ruské a indické projekty tohoto typu) jediným, který má reálnou šanci stát se konkurentem nebo alternativou GPS. USA nakonec od snah zastavit evropský projekt upustily, a dokonce se zdá, že právě jejich předchozí tlak posloužil jako impuls k dalšímu rozvoji projektu.

Už v červnu 2004 byla podepsána dohoda o spolupráci obou systémů obsahující i bezpečnostní ustanovení o blokaci signálů jedné či druhé strany na bojišti, aniž by byl vyřazen z provozu celý systém. Ve smlouvě byly výslovně zdůrazněny ohledy na bezpečnostní zájmy obou stran. Nejnovější dohoda pochází z července 2007, kdy se EU a USA dohodly utvářet své navigační systémy (Galileo a GPS III) tak, aby byly kompatibilní a interoperabilní. Obě strany se dohodly na společné vysílací frekvenci, kterou budou využívat oba systémy, aby mohly dodávat přesnější data, obrázky a informace.

Tuto zprávu kromě odborníků uvítali jistě i dosavadní koncoví uživatelé GPS, respektive přístrojů vybavených tímto systémem. Americký GPS se totiž velmi vžil a lze si jen stěží představit, že by uživatelé zahodili své přístroje (i kdyby systém Galileo začal vysílat už zítra) a šli si koupit nové. Dohoda o sdílení frekvencí je tedy rozumná a výhodná pro všechny strany. Galileo podle ní přejímá americké civilní kódy L2C, L5 a L1C, ale zřejmě nezůstane jen u nich. Letos v červenci totiž Evropský parlament schválil rezoluci „Význam kosmického prostoru pro bezpečnost Evropy“, v níž se uvádí, že Galileo „bude k dispozici pro operace v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky (ESDP)“. Dohoda o kompatibilitě mimo jiné znamená lepší pokrytí zemského povrchu družicovým signálem a zaručuje, že kdekoli na světě bude v kterémkoli okamžiku k dispozici signál až 15 družic. Ani údaje systému Galileo však nebudou v celé své šiří volně přístupné. Zatímco u systému NAVSTAR-GPS jsou absolutně přesné údaje o poloze vyhrazeny americké armádě, u systému Galileo budou kvalitativně rozdílná data o poloze k dispozici za poplatek. Příjem „veřejných služeb“, které jsou svým výkonovým spektrem podobné nynějšímu GPS, však bude samozřejmě zdarma.

 

Celý článek přináší FLEET č. 4/2008