Honda stojí s Accordem už nějakou dobu poněkud stranou hlavního proudu střední třídy. Namísto snahy zavděčit se všem nepokrytě preferuje zájemce o sportovněji laděný automobil, a to i v případě, že se jedná o kombi. Styl a jízdní vlastnosti jsou tady o něco důležitější, než pár decimetrů krychlových v zavazadlovém prostoru navíc...

 

Accord se letos v červnu představil na našem trhu již svou osmou generací a v duchu směřování značky směrem k prémiovému segmentu toho nabízí opravdu hodně. Pětidveřové kombi působí svou nízkou karoserií na pohled sportovnějším dojmem než většina konkurentů, druhý pohled a každý další pohled, stejně praktické zkušenosti tento dojem jen potvrdí. Základní kontury karoserie se přitom od předchůdce nijak zásadně neliší a někdo by se dokonce mohl domnívat, že jde o rozsáhlejší facelift předchůdce. Oproti sedmé generaci má ta osmá výrazněji vytažené lemy blatníků a propracovanější tvarování krytů světlometů. Přibylo dynamiky a taky něco hran. Vůz je delší (+ 60 mm) nižší (- 5 mm) a širší (+ 80 mm). Rozvor se protáhl o 25 mm na hodnotu 2705 mm, což je solidní, i když nikoli rekordní hodnota. Citlivým cizelováním již tak solidního základu tak vzniklo opravdu pohledné kombi, které si s konkurencí nespletete. Navzdory nízké siluetě se o komfort nikdo (s výjimkou případného pasažéra uprostřed vzadu) bát nemusí. Jen těch zavazadel se do zádi vozu vejde o něco méně, než třeba v případě Opelu Vectra nebo Fordu Mondeo...

 

Interiér a zavazadlový prostor

Honda použila do prostoru pro cestující kvalitní materiály, které navíc velmi dobře zpracovala a slícovala. Trochu rozpačitý dojem jsme měli snad jen z madla dveří. Vše ostatní působí důvěryhodně a elegantně. Testovaný vůz měl interiér v černém provedení, což je v kombinaci s kovovými doplňky sportovní klasika. Kdo chce mít Accord spíše s puncem luxusu, ten může volit světlé provedení. 

Středový tunel opticky zvyšují bočnice, které se směrem k přístrojové desce zdvíhají a navazují na její spodní část výrazným obloukem. Vypadá to trochu jako pilíř viaduktu, mimochodem i proto, že je středová konzole na dnešní poměry nezvykle úzká a díky tomu má pravé koleno řidiče přímo nevídaný prostor. Je příjemné, když se jím řidič nemusí o nic opírat... Prostornost v příčném směru je vůbec silnou zbraní Accordu, škoda jen, že je zadní sedadlo poměrně výrazně tvarované, jinak by zde mohli cestovat bez jakýchkoli problémů tři dospělí. Úzká vyvýšená střední část ale použití tohoto místa dost limituje.          

Přední sedadla jsou umístěna nízko, což umocňuje sportovní charisma vozu, stejně jako vynikající boční opora, kterou tělu poskytují. Snad jen sedáky by někomu mohly být krátké. Pokud jde o pohodlí, jsou sedadla sice tužší, ale ergonomicky tak dobře tvarovaná, že nějaké nepohodlí či bolesti zad po delší jízdě ani náhodou nehrozí a možnosti polohování jak sedadla, tak volantu jsou dostatečné na to, aby si prakticky každý řidič našel svou optimální pozici. Modrobíle podsvícené přístroje s plovoucími indikátory jsou efektní, s odečítáním hodnot také není problém. Tříramenný volant má menší průměr a silnější věnec. Příjemně se drží, čemuž napomáhá i kožené obšití věnce. Celkově nelze ergonomii Accordu nic zásadního vytknout. Tlačítek a ovladačů je tak akorát a jejich umístění má svou logiku.

Zavazadlový prostor, jak už bylo naznačeno, nepatří ke špičce. Jeho 406 dm3 strčí hravě do kapsy celá řada kombíků nižší střední třídy. Tady silné stránky vozu nehledejme. Na druhou stranu potěší elektricky otevírané a zavírané páté dveře. Systém lze aktivovat buď tlačítkem ve dveřích řidiče, dálkovým ovládáním nebo přímo tlačítkem v pátých dveřích (při zavírání). Vypadá to možná trochu jako zbytečná parádička, ale ve skutečnosti je to velmi praktické a pohodlné...  

Pod podlahou zavazadelníku je skrytá nízká vyjímatelná schránka na nižší a drobnější předměty. Využít lze také schránky po stranách. Šíři zavazadlového prostoru bohužel výrazně ovlivňuje v místě zadní nápravy její konstrukce. Nezbývá než se smířit s tím, že plnou šířku lze využít pouze před a za nápravou. Sklopením zadních opěradel (velmi snadná manipulace) vzniká téměř rovná ložná plocha – opěradla jsou oproti podlaze zavazadelníku jen cca o dva centimetry výše, což většinou nedělá problémy.    

 

Kompletní test si můžete přečíst v říjnovém magazínu FLEET