Jak jezdit lépe?

Paměť, pozornost i vnímání jsou důležité vlastnosti naší osobnosti, které spolurozhodují o tom, jak dobrými řidiči se staneme. I kdybychom si sebevíce přáli stát se dobrými řidiči, pokud bychom měli nedostatečnou kapacitu paměti, zhoršenou pozornost...

Paměť, pozornost i vnímání jsou důležité vlastnosti naší osobnosti, které spolurozhodují o tom, jak dobrými řidiči se staneme. I kdybychom si sebevíce přáli stát se dobrými řidiči, pokud bychom měli nedostatečnou kapacitu paměti, zhoršenou pozornost a snížené vnímání, nemohli bychom být profesionálními řidiči, neboť bychom pro své okolí představovali přílišné riziko.

Schopnosti, jako jsou paměť, pozornost a vnímání, nám umožňují zaregistrovat dopravní značku, uvědomit si, co pro nás znamená a zapamatovat si ji na nezbytně dlouhou dobu. Bez nich bychom si nevšimli protijedoucího vozidla ani dítěte na přechodu. Zmatkovali bychom v okolí křižovatek, protože bychom náhle zapomněli, jaké údaje byly napsány na informační tabuli umístěné několik metrů před křižovatkou. Na kruhových objezdech bychom bezradně kroužili celé dlouhé minuty. Neviděli bychom zatáčku na silnici, neslyšeli zvuk klaksonu, houkajícího sanitního vozu ani kapek deště. Necítili bychom vibrace vozu při najetí na krajnici. Nevnímali bychom pach benzinu, vůni posečené trávy...
Protože jsou pro nás tyto schopnosti v běžném životě takřka nezbytné, jsou pravidelně kontrolovány praktickým lékařem. Jelikož však zpravidla lékaři zjišťují pouze skutečnou patologii a výraznou odchylku od normálního stavu, musí být tyto vlastnosti i předmětem dopravně-psychologického vyšetření profesionálních řidičů. Pomocí rozličných psychologických testů pak psycholog zjistí, zda jsou naše schopnosti dostatečné, abychom mohli snášet zátěž každodenního zaměstnání profesionálního řidiče. Toto povolání totiž klade na naše smysly, pozornost i paměť obrovskou zátěž a ne každý (ač jinak zdravý) člověk je schopen ji ustát.

Paměť
Paměť je schopnost přijímat, zpracovávat a znovu používat dříve zaznamenané informace. Rozlišujeme tři typy paměti, a to paměť senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou. Senzorická paměť zpracovává a uchovává informace, které k nám přicházejí ze smyslových orgánů. Tyto informace dokáže uchovat po dobu maximálně dvou vteřin. Úzce souvisí s pozorností a vnímáním. Tato paměť má jen omezenou kapacitu, a tak se může stát, že člověk neidentifikuje všechny podněty, které na jeho smysly v jednom okamžiku působí. Řidič zahlcený informačními a reklamními tabulemi tak snadno přehlédne důležitou dopravní značku, například informaci o snížení počtu jízdních pruhů či příkaz ke snížení dovolené rychlosti.
Krátkodobá paměť zachycuje informace po dobu několika minut, hodin či dní. Jsou-li tyto informace důležité, pak jsou přesunuty do paměti dlouhodobé. Ty nedůležité jsou naopak rychle zapomínány. Před odchodem do práce vás například manželka požádá, abyste se po práci zastavili v obchodě a nakoupili nějaké potraviny. Celý den tento seznam potravin uchováte v paměti, jakmile však zboží zakoupíte, mozek ví, že je již zbytečné tyto informace udržovat, a tak je prostě zapomenete.
Dlouhodobá paměť nejlépe odolává narušení. Obsahuje informace, zkušenosti a postupy. Díky ní si pamatujete, jak se jmenujete, kde bydlíte, kdy se narodily vaše děti, jak se používá příbor nebo jak se ovládá automobil.
Dobrá paměť je pro řidiče nezbytná. Bohužel, s věkem se paměť člověka, podobně jako třeba fyzická síla, postupně zhoršuje. Senioři mají s pamětí nezřídka problémy, zpravidla však bývá nejvíce postižena paměť senzorická a krátkodobá. Proto snadno zapomenou, jakou dopravní značku právě minuli nebo co oznamovala informační tabule pár metrů za nimi. Také mohou zapomenout plán své trasy nebo číslo dálničního sjezdu, kde měli odbočit. Cítí se pak náhle zaskočeni, zmateni a mohou způsobit dopravní kolizi. Naopak zážitky ze svého dětství si k radosti svých vnoučat pamatují výborně.
Je zde ale jedna dobrá zpráva: Paměť lze vcelku dobře trénovat a rozvíjet. Nesázejte na to, že teď jste mladí a plni sil. Paměť se vám bude zhoršovat postupně, plíživě a nenápadně, takže si toho vůbec nevšimnete. A až to zaznamená okolí, budete již za volantem nebezpeční jako neřízená střela...
 

Celý článek přináší FLEET č. 4 / 2010