Obecně se dá říci, že máme téměř stoprocentní šanci předcházet škodám. Ale jak to? Z dostupných statistik vyplývá, že z 92 % je příčinou vzniku škody lidský faktor, tedy chybné chování člověka. Technické závady se na vzniku škod podílí pouhým jedním procentem a zbytek, tedy sedm procent tvoří jiné důvody, například povětrnostní podmínky. Přirozeně tedy existují případy, kdy i při nejvyšší míře obezřetnosti není v našich silách škodě zabránit, nicméně s ohledem na skutečnost, že se to týká pouze osmi případů ze sta, jde téměř vždy o lidskou chybu. Pozorný čtenář si jistě vzpomene na článek z minulého čísla o analýze škod, kde jsme se právě v evidenci škod zabývali jejich zamezitelností.

 

Celý článek Evy Dunker přináší FLEET 2/2008

 

Co dělat a jak se chovat, aby škoda nevznikla, tím se zabývá celá jedna kapitola zvaná prevence, která je součástí rizikového managementu jako celku a částečně jsme se jí věnovali v článku „Risk (management) je zisk“ v čísle 3/2007. V budoucnu se k tomuto tématu jistě vrátíme, protože jde o velmi zajímavou a citlivou oblast risk managementu.

 

Nyní se ovšem zaměřme na situaci, ve které již škoda vznikla. Pokud způsobíme nehodu nebo jsme prostě pouze jejími účastníky, bude naší prioritou udržet vzniklou škodu na co nejnižší úrovni, neboť, jak jsme si již dříve (FLEET 3/2007) řekli, jsou naše náklady na škody rozdělené na ty, které hradí pojišťovna, a na ty, které nám snižují zisk, protože je žádná pojišťovna nehradí. Jaké jsou tedy naše možnosti? Ty začínají již na místě nehody. Klíčové je přesné zachycení vzniklé situace. Jde o to, aby řidič - účastník zajistil místo nehody tak, aby nevznikla další nehoda. Dále by měl řidič – jede-li služebním vozidlem, což budeme pro jednoduchost nadále předpokládat – zavolat policii. Teď možná některým z čtenářů vytane na paměti mediální diskuse kolem změny zákona o provozu na pozemních komunikacích, do kterého hodlají zákonodárci zakomponovat povinnost hlásit škodu policii až od 100 000 Kč. Mohli bychom rozvinout debatu o tom, jak a kdo by tuto výši měl určit, protože i ze své vlastní zkušenosti vím, že odhadnout škodu na poškozeném vozidle je bez bližšího ohledání a znalostí nemožné. Nikdo také většinou nedokáže s dostatečnou přesností odhadnout, kolik hodin bude servis potřebovat k opravě poškozeného vozidla. Kdo z nás ví, v jakém stavu je nosná struktura vozu pod poškozenými karosářskými díly? A kdo je schopen a ochoten sám od sebe přiznat, že udělal chybu a nehodu tedy zavinil? Kromě toho existuje řada situací, ve kterých udělali chybu oba účastníci nehody a ti se pak jen těžko budou schopni dohodnout na míře zavinění...

 

Policie? Při škodě třetí osobě vždy!

Nechme ale tuto debatu pro tentokrát stranou. Musíme se prostě připravit i na to, že policie jako arbitr při nehodách již bude asistovat pouze sporadicky. Důležité je, že paragraf o povinnosti hlášení škody policii zahrnuje i odstavec, který říká, že povinnost hlásit škodu policii vzniká také v případě, že došlo k poškození majetku třetí osoby, což se týká také služebních vozidel a automobilů v leasingu. Tento odstavec ze zákona nezmizí, takže i nadále platí pro řidiče těchto vozů jasné pravidlo: vždy přivolat policii. Některé společnosti mají dokonce v pravidlech o používání služebních vozidel takovouto klauzuli výslovně uvedenu a v leasingové smlouvě je zakotvena stejná povinnost.

 

Čím více důkazů, tím lépe

V případě nehody by se měl řidič snažit zdokumentovat situaci vlastními, respektive dostupnými prostředky. V současnosti má stále více z nás k dispozici mobilní telefon, který je vybaven fotoaparátem. Ten lze použít i k pořízení fotodokumentace nejen poškození vozidel, ale i okolí nehody. Říkáte si, proč to dělat? Důvod je vcelku jednoduchý. Chceme-li skutečně zabránit navyšování škody, pak je pro další postupy po nehodě naprosto klíčové vědět, co se stalo. Jak pro jednání se servisem, tak i pro jednání s pojišťovnou, případně poškozeným. Jistě, v servisu nám škodu opraví odborníci, ale proč nemít přesný přehled o tom, co a jak bylo na konečném účtu vyčísleno? Že škodu hradí pojišťovna? Dobře, ale naše fotodokumentace může výrazně přispět při šetření pojistitele ve věci korespondence poškození. Touto metodou si pojistitel ověřuje, zda nárok vznesený poškozeným odpovídá škodě, kterou jsme mu při nehodě způsobili. Tím napomáháme pojistiteli, ale i sami sobě. Pojistitel pak může vznesený nárok odmítnout, případně snížit a pro nás z toho vyplývá opravení výše škodného průběhu, změny pojistného v důsledku ztráty bonusu a i v důsledku vysokého škodného průběhu, tak jak jsme v číslech viděli v minulém čísle při analýze škod.

 

Kromě fotodokumentace samozřejmě pomůže přesný popis prožitku řidiče z nehody. Vyjádření typu „Na křižovatce došlo ke střetu mého vozidla s vozidlem RZ 0A11111“ je vcelku nic neříkající. Popis nehody rozvinutou větou či souvětím, které vysvětluje, co předcházelo střetu vozidel, co dělal řidič, co dělal druhý účastník a co bylo výsledkem těchto činností, je lépe použitelný a zpracovatelný. Nikde není napsáno, že místo na formuláři hlášení události je jediným místem pro popis události. Své pocity můžete klidně vylíčit na zvláštním listě, a ten pak připojit jako přílohu hlášení.

 

Dalším styčným bodem dokumentace události jsou výpovědi svědků. Stačí, aby si řidič na místě zajistil kontakt na svědka nehody, kterého při šetření nebo vyřizování události později kontaktuje sám pojistitel se žádostí, aby se k události vyjádřil. Zlepší to vaši pozici ve výpovědích typu tvrzení proti tvrzení. Svědkem může být i spolucestující ve vašem vozidle.