Kdo to byl?

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu) přinesla do dopravního systému řadu změn a novinek. Jednou z nich je povinnost provozovatele vozidla spolupracovat s policií a některými úřady při zjišťování totožnosti...

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu) přinesla do dopravního systému řadu změn a novinek. Jednou z nich je povinnost provozovatele vozidla spolupracovat s policií a některými úřady při zjišťování totožnosti řidiče.

Doposud byla situace taková, že provozovatel nemusel vědět, kdo kdy jeho vozidlo řídil, navíc neměl povinnost takovou informaci sdělit. Na základě tohoto nedostatku v zákoně musela být v minulosti odložena celá řada dopravních přestupků, stejně tak řešení nejrůznějších incidentů (například fyzické napadení řidiče jiným řidičem) jen proto, že nebylo možno identifikovat pachatele.

Dnes je situace výrazně jiná, i když stále existují možnosti, jak postihu uniknout. Nejprve je ale třeba si vysvětlit, kdo je vlastně provozovatelem vozidla. Zákon o silničním provozu uvádí, že provozovatelem vozidla je vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba, zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. V případě, že provozovatel vozidla není zároveň jeho vlastníkem, zapisuje se obvykle do registru vozidel i do technického průkazu. Takový zápis však není bezpodmínečně nutný a provozovatelem vozidla se tak může stát konkrétní osoba například na základě smlouvy. Typickým případem je operativní leasing, kdy se leasingový nájemce obvykle do registru vozidel nezapisuje, ale stává se na dobu leasingu provozovatelem vozidla na základě leasingové smlouvy.

Podle zákona nesmí provozovatel vozidla přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nemá k dispozici údaje potřebné k určení její totožnosti. A dále: provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo, jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona.

Je třeba zdůraznit, že zmíněnou povinnost má nejen provozovatel vozidla, ale též osoba, které provozovatel vozidlo svěřil. Typicky půjde o situaci, kdy je vozidlo zaměstnavatelem (který je provozovatelem vozidla) svěřeno zaměstnanci a ten jej má k dispozici i pro osobní potřebu. Provozovatel vozidla nemá možnost evidovat, kdo z členů rodiny zaměstnance vozidlo v kterou dobu řídil, a tak povinnost sdělit údaje o řidiči přechází na zaměstnance.

Za porušení uvedených povinností může být provozovateli, který je podnikající fyzickou osobou anebo právnickou osobou, uložena pokuta do 100 000 Kč, fyzické osobě, která je provozovatelem vozidla nebo které provozovatel nebo jiná osoba svěřil řízení vozidla, může být uložena pokuta do 50 000 Kč.

Z dosud uvedeného je evidentní, že provozovatel vozidla musí vést takovou evidenci, která mu umožní vyhledat údaje o řidiči, pokud si je vyžádá policie nebo oprávněný úřad. A to i v případech, kdy provozovatel vozidla nemá povinnost vést knihu jízd (například u většiny osobních automobilů). V praxi to znamená, že novým povinnostem se provozovatelé vozidel (s výjimkou nepodnikajících fyzických osob) musejí přizpůsobit v prvé řadě aktualizací svého Místního provozního bezpečnostního předpisu, a to s účinností od 1. 7. 2006. V něm musí být nastaveny takové procedury, které zajistí evidenci údajů o všech řidičích, kteří řídí firemní vozidla.

Jak jsem naznačil v úvodu, existují případy, ve kterých má provozovatel vozidla právo odmítnout sdělit údaje o řidiči. Bude to tehdy, kdy by jemu (fyzické osobě) nebo osobám blízkým hrozilo nebezpečí postihu za přestupek (s využitím § 60 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, v aktuálním znění). Provozovatel vozidla tedy nemůže nevědět, kdo jeho vozidlo řídil, ale může to s tímto odůvodněním odmítnout sdělit.