Automobilová doprava je stále důležitější součástí běžného života. Jízda automobilem je preferována kvůli vyššímu osobnímu komfortu, časovým výhodám, operativnosti a dalším výhodám, které nabízí oproti jiným formám dopravy. To oceňují jak privátní řidiči, tak firmy, které provozují své firemní automobily a dávají je k dispozici zaměstnancům pro efektivnější plnění pracovních úkolů. Přitom jaksi samozřejmě předpokládají, že když má zaměstnanec řidičský průkaz, nebude mít problém sednout do vozu a odjet třeba na služební cestu...    

 

V současné době je v médiích často zmiňována problematika dopravní nehodovosti. Tím, jak na našich silnicích přibývá automobilů, doprava houstne a vzrůstá i počet dopravních kolizí. Ruku v ruce s nimi narůstají i materiální škody a lidská traumata. Mnohé to udivuje. Máme tendenci věřit, že za volantem jiných vozidel sedí lidé, kteří řídí bezchybně jako perfektně naprogramovaný stroj. Jsme přesvědčeni, že dopravní situaci vnímají v dané chvíli stejně dobře jako my, že zaregistrují vše podstatné a neporuší dopravní předpisy. Ne vždy si uvědomujeme, že v jiném automobilu sedí za volantem člověk, který stejně jako my není dokonalý. Také má své problémy, také se občas špatně vyspí nebo ho trápí zdravotní obtíže. Může být unaven, podrážděn, nemocen nebo prostě jen není v ideální fyzické či psychické kondici. A pak stejně snadno jako my může udělat chybu.

 

Je tedy záhodno s možnými nedostatky ostatních účastníků dopravního provozu počítat a nenechat se jimi znejistit či rozčílit. Zodpovědný řidič by však měl sám na sobě poznat, kdy není „ve své kůži“ a zvážit, zda je vhodné, aby vozidlo vůbec řídil. Obecně platí, že by řidič neměl usedat za volant tehdy, pokud je unaven, má oslabený či zhoršený duševní nebo tělesný stav, narušené biorytmy, spánkový dluh a pokud požil medikamenty, které mohou ovlivnit jeho pozornost.

 

Jet nebo nejet?

Snadno se to řekne, pokud se jedná o rodinný výlet a řízení se může chopit někdo jiný. Horší je to u firemních řidičů a zejména pak u řidičů z povolání. Zde nejvíce záleží na komunikaci s dispečerem či nadřízeným pracovníkem. Teoreticky by řidič, pokud není v dobré kondici, neměl se služebním autem vůbec vyjet. Ne každý nadřízený je však ochoten vzít v úvahu aktuální duševní či tělesný stav svého zaměstnance a pak nutí podřízeného usednout za volant a splnit úkol. Pokud není zbytí a řidič se obává o své zaměstnání v případě odmítnutí jízdy, je třeba, aby alespoň dodržoval časté přestávky spojené s krátkou procházkou a vhodným pitným režimem (ředěné ovocné šťávy, voda, čaj...)

 

Existují však také řidiči, kteří se za volantem necítí dobře, ačkoli jsou zcela v pořádku. Při řízení vozidla totiž cítí nepříjemné obavy, strach, úzkost až fobii. Řízení je pro ně spojeno s nepříjemnými pocity, potí se jim ruce, buší jim srdce, mají potíže se soustředěním. Zpravidla se pokoušejí řízení pokud možno vyhnout. Tím, že svému strachu nečelí, jejich úzkost roste. Obecně platí, že člověk by měl vyhledat odborníka, pokud mu jeho strach, úzkost nebo fobie brání vykonávat běžné sociální role v každodenním životě.

 

Bylo zjištěno, že řidiči zažívají nepříjemné pocity podobné strachu nebo úzkosti zejména při parkování, při jízdě v oblasti křižovatek, dálnic, v neznámém prostředí, v nočních hodinách, za snížené viditelnosti, v hustém dopravním provozu, v blízkosti velkých nákladních automobilů apod. K obavám mají obecně větší tendenci ženy než muži, řidiči vyššího věku, úzkostní jedinci a osoby s nedostatečným sebevědomím.

 

Strach či úzkost při řízení nezřídka trápí ženy – řidičky. Mnohé z nich dlouho neřídily a po takové přestávce zjišťují, že by jim sice řízení vozu usnadnilo každodenní život, případně jej potřebují pro svou práci, z ovládání vozidla však mají strach. V současné době pro ně existují speciální programy, které je zbaví nepříjemných pocitů spojených s jízdou, připomenou jim dříve osvojené dovednosti a pomohou v získání sebejistoty na silnicích. V zahraničí mají dobré zkušenosti například i s kurzy, které učí nové obyvatele velkoměst orientovat se a jezdit v hustém dopravním provozu (například v New Yorku).

 

Zpátky do formy!

Pokud se řidič potřebuje po delší přestávce v řízení opět dostat do formy, je vhodné určit si plán jízd na každý den. Před jízdou je nutné se uklidnit, zhluboka dýchat a zakázat si myšlenky na to, co všechno by se mohlo stát. Je vhodné začít kratšími trasami, v nenáročném terénu, za nízké hustoty provozu. Stačí, třeba objet jen blok domu. Náročnost a délka trasy by se měla zvyšovat postupně. Taková cesta nemusí mít žádný konkrétní cíl, jde o to někam jet a zvykat si na ovládání auta a okolní provoz. Pokud se řidič obává jet sám, může požádat zkušeného řidiče o doprovod. Ten by však neměl do průběhu řízení zasahovat. Ještě lepším řešením je pro zaměstnavatele zaplatit takovému pracovníkovi kondiční jízdy pod vedením zkušeného instruktory autoškoly.

 

Leckdo se před jízdou snaží uklidnit kávou či cigaretou, ale kofein a nikotin mohou naopak zvýšit prožívání úzkosti a prohloubit stres. Je vhodnější zvyknout si na zdravý životní styl spojený s omezením požívání alkoholu, kávy, přeslazených nápojů, s dostatečnou fyzickou aktivitou, zdravým spánkovým režimem a třeba i krátkou každodenní relaxací. Relaxace a techniky správného hlubokého dýchání pomáhají odbourávat pocity úzkosti a stresu, posilují sebevědomí a působí preventivně proti únavě a vyčerpání.

 

Celý článek Veroniky Hamerníkové přináší FLEET 2/2008