Firem, které mají ve svém vozovém parku tři až pět vozidel jsou tisíce. Společnost Arkona je jednou z nich. Působí ve stavebnictví a protože musí šetřit, snaží se svůj vozový park pořizovat i provozovat co nejekonomičtěji.    

 

Společnost Arkona působí v oblasti izolací střech od roku 1999. Později přibyla i kompletní realizace šikmých střech a další aktivity, jako stavba roubených domů. Za tím účelem se firma rozdělila na dva samostatné subjekty: Arkona-izol. s.r.o. a Arkona J&L s.r.o. Jednatelem je v obou případech Zbyněk Lanštiak (u druhé společnosti společně s Pavlem Jančíkem). Začátky firmy byly velmi skromné a tomu odpovídal i její vozový park, který sestával z jedné Škody 1203, která byla navíc pro úsporu nákladů přestavěna na plyn. „Následně jsem pořídil ještě Škodu 1503, ale zásadní zlepšení to samozřejmě nebylo. Tahle stará auta jsou věčně v servisu, není na ně spolehnutí. A my jsme potřebovali jezdit a ne mít auta stále v opravě. Bylo to ale nutné, protože jsem začínal v podstatě s prázdnou peněženou a nezbývalo, než sáhnout po tom nejlevnějším v bazaru, abych vůbec mohl začít,“ říká Zbyněk Lanštiak a dodává, že dalším autem ve firmě byl ještě starý wartburg.

 

Nosnost na prvním místě

Firma Arkona se zpočátku specializovala na izolace plochých střech, pro které potřebovala dopravovat na stavby těžké role asfaltových izolačních pásů. Proto bylo jasné, že jedním z parametrů pro výběr nového vozu bude jeho nosnost. „Hleděli jsme samozřejmě také na cenu, ale nosnost a objem, to byly opravdu zásadní požadavky,“ přiznává Zbyněk Lanštiak a dodává, že například Ford Transit považuje za dobré auto, ale jeho nosnost jej neuspokojila. „Nakonec jsme zvolili model Kia Pregio, což je dodávka, která uveze tunu a naložíme do ní dvě palety.“ Jednatel společnosti Arkona by sice uvítal, kdyby se tento model dodával se zadními dveřmi otevíranými do stran namísto výklopného víka, ale jak říká, vysokozdvižný vozík s dlouhou vidlicí dokáže i přes toto nevýhodné řešení do vozu paletu naložit. Spíše ho mrzí, že v bočních dveřích chybí pro nakládání izolačních rolí na paletě pouhé tři centimetry na výšku. „Ale asi těžko přinutím korejskou automobilku, aby je dělala vyšší,“ říká s úsměvem a zdůrazňuje, že Kia představovala pro firmu opravdu ekonomickou volbu. „První Pregio jsme kupovali za 305 000 Kč, druhé pak o tři měsíce později za 330 000 Kč. Další cenově podobné auto bylo až za cenu 390 000 Kč,“ vzpomíná na dobu před dvěma lety. „Myslím, že jsme nevybrali špatně. Spotřeba je sympatická, nosnost vynikající a když použijeme ještě přívěsný vozík, odvezeme tři palety izolací. To je totéž, co odveze avia...“ 

 

Raději „na dřevo“

První Kia Pregio ve firmě Arkona má dnes naježděno před 50 000 km, druhá asi 35 000 km. Oba první vozy pořídil Zbyněk Lanštiak za hotové, třetí, nejnovější, na leasing. „Raději bych auto koupil za hotové, protože na leasing vyjde v této ceně během tří let zhruba o sto tisíc dráž. Jednak kvůli výši leasingových splátek, ale také třeba proto, že auto v leasingu musí být povinně havarijně pojištěno a já osobně nemám s pojišťovnami moc dobré zkušenosti. I proto jsem k výhodnosti pojištění firemních vozů hodně skeptický, “ říká Zbyněk Lanštiak a vysvětluje, proč si firma nemohla dovolit vůz koupit tak jak je jejím zvykem za hotové: „Loňský rok jsme dělali pro velké stavební společnosti jako jejich dodavatel a málem nás to položilo. Doslova nás málem rozkradly. Pro letošek jsme se tedy vrátili k tomu, na čem jsme vyrostli a co nám funguje. To znamená, že máme smlouvy přímo s našimi zákazníky.“

 

Arkona má dnes šest pracovních skupin, které využívají tři vozy Kia Pregio a také stále ještě stařičký wartburg. Další LUV je ale pro firmu nutností. „Ještě nevím, co budeme kupovat, zatím nemám důvod od značky Kia odcházet, nicméně hodně bude záležet na momentální situaci na trhu. Ale již teď vím, že budu opět preferovat nákup za hotové. Je to sice pro firmu nárazový výdaj, ale když si to člověk rozpočítá na tři roky, tak v konečném důsledku ušetří.“ Fakt, že vozy nejsou havarijně pojištěny je sice pro firmu určitým rizikem, ale zatím zaměstnanci žádné větší poškození nezavinili. „Jsou zde samozřejmě menší poškození, ke kterým na stavbě občas dojde, ale těm se zabránit nedá a stejně by se i při pojištění vozů většinou vešly do limitu spoluúčasti.“